Dobrý den, gratuluji k vítězství v anketě Hráč kola. Čekal jste to? Bude následovat nějaká tučná pokuta do klubové kasy?
Dobrý den, moc děkuji. Nečekal jsem, že bych mohl vyhrát, ale povedlo se. Chtěl bych poděkovat všem, kdo pro mě hlasovali – přítelkyni, tátovi, klukům v kabině i fanouškům. Pokuta samozřejmě bude. Naši pokladníci, Voky a Kuba Lindner, mi už s nadsázkou píšou pokuty jen za to, že vůbec vstoupím do kabiny. Většinou si před zápisem nebo rozlučkou volám do banky a sjednávám úvěr. (smích)
Šlágr kola proti Štítarům jste odehrál netradičně na levém beku. Jaké to pro vás bylo? Na pro vás nezvyklé pozici jste podal skvělý výkon...
Hrálo se mi dobře. Beka už jsem párkrát hrál v Libiši, a tady v Zásmukách je to můj třetí zápas na kraji obrany. Kluci mě občas musí krotit, protože mě to pořád táhne dopředu. Zápas se mi poměrně povedl. Ve druhé půli jsem už trochu kazil, ale snažil jsem se to nahradit nasazením, což občas nebývá moje nejsilnější stránka. Z mého výkonu bych asi nejvíc vypíchnul asistenci u prvního gólu – s Jardou Svobodou jsme si narazili a já poslal míč Milnymu na hlavu, který se nemýlil.
Štítary patří k favoritům na prvenství v soutěži. Jak se vám proti nim hrálo?
Štítary mají kvalitního trenéra a mladé, běhavé hráče, ale zápas proti nám jim vůbec nevyšel. Kromě jedné střely, kdy náš brankář Čenda fantasticky vytáhl míč ze šibenice, neměli skoro nic. Fotbal je vždy o tom, co vám soupeř dovolí, a my jsme jim toho moc nedovolili. Dařila se nám kombinace a soupeře jsme dobře dostupovali. V poločase jsme si řekli, že musíme dávat pozor, abychom je zbytečnou chybou nedostali do hry. Obraz hry se po půli nezměnil a podařilo se nám ještě navýšit skóre.
Zítra jedete na horkou půdu do Krakovan, takového Robina Hooda okresu – bohatým berou, chudým dávají. Jaký tušíte zápas?
Krakovany jsou nevyzpytatelné, netroufám si odhadnout, jak zápas dopadne. Mají velké hřiště a dobrý trávník, takže věřím, že by se mohl hrát pohledný fotbal. Naposledy jsme tam zvítězili 7:0 a podařilo se mi vstřelit gól, ale tuším, že tentokrát to budeme mít daleko složitější.
Do Zásmuk jste přestoupil z divizní Libiše. Jak se vám zde zatím líbí?
V Libiši jsem končil kvůli kolenu a už jsem prakticky nepočítal, že budu pokračovat ve fotbale. Po třech měsících se mi ozval David Sobolík s nabídkou, jestli to nechci zkusit v Zásmukách, a už jsem tady rok a půl. V Zásmukách se mi líbí, je tu dobrá parta, hodně srandy v kabině a v neposlední řadě skvělí fanoušci.
Okresem rezonují kvalitní podmínky v týmu, souhlasíte?
Ano, starají se perfektně, musím zmínit dvě ženy – Renatka Novotná a Léňa Borovičková, jednatelka s ředitelkou VPK Suchý, nemýlím-li se.
Jasný týmový cíl je postup do kraje. Myslíte, že má váš tým dostatečnou sílu prosadit se v nejnižší krajské soutěži?
Tým jsme kvalitně doplnili a myslím, že v případě postupu bychom dokázali hrát důstojnou roli i v B. třídě. Věřím, že se o postup popereme a pak to budeme moci dokázat.
V kariéře jste prošel spoustou klubů, z těch nejprestižnějších zmíním například Vyšehrad, Bohemians či Žižkov. Jaké to bylo? Máte nějaké zajímavé momenty?
Jsem odchovancem Kolína, ale už ve 13 letech jsem přestoupil do Bohemky, kde jsem zůstal až do 17 let. Z té doby bych asi nejvíc vypíchl, že jsem si zahrál celostátní nejvyšší soutěž dorostu. Poté si mě vzal trenér Trpišovský do rezervy Viktorky Žižkov, která tehdy hrála ČFL. Dodnes si pamatuji jeho předzápasové přípravy, kdy měl nastudované všechny hráče soupeře – věděl, kam dělají kličku, kdo má jaké slabiny a na co si dát pozor. Pak jsem přestoupil do Slavoje Vyšehrad, kde jsem hrál od divize až po druhou ligu. Před sezónou jsem se ale zranil, a ve druhé lize jsem se dostal na pár zápasů pouze na lavičku, což mě dodnes mrzí.
Zmínil jste, že jste byl několikrát na lavičce ve druhé lize. Jak vzpomínáte na bytí profíkem?
Vzpomínám na to v dobrém, mohl jsem si zažít profi fotbal na vlastní kůži. Mrzí mě, že jsem nakonec nenastoupil v druhé lize. Měl jsem nejnižší profi smlouvu – kvůli dopoledním tréninkům jsem ani nemohl nikam do práce na plný úvazek, takže mě musel táta sem tam přispívat na naftu, za to bych mu chtěl poděkovat, vždycky mě podporoval.
Doslechl jsem se, že jste na základní škole vedl tabulky nejrychlejších sprinterů. Je rychlost něco, z čeho těžíte ve fotbalové kariéře nejvíce?
To už je hodně dávno. (smích) Můj herní styl byl vždy založený na rychlosti, ale dnes už mi to tak neběhá, jak bych si představoval. U mě je to závislé na tom, jak často trénuji. Snažím se hrát chytřeji a už se tolik nespoléhám na rychlost, která už není taková jako dřív.
Pamatuji si dobře, že jste vedl i tabulky v nožičkách?
Je to tak. Měl jsem rekord asi 2000 žonglů. Dělal jsem je asi třičtvrtě hodiny. Co vím, tak mě nakonec někdo překonal.
Vzpomínáte na nějaký nejpamátnější moment ve své kariéře?
Asi když se mi v dorostu povedlo nádherným volejem rozhodnout zápas proti Baníku Ostrava.
Vzpomínáte na nějakého památného spoluhráče či protihráče ze své kariéry?
V Bohemce jsem hrál v jednom týmu s Milanem Havlem a Matějem Hanouskem. Ve Viktorce mě vozil na tréninky Kuba Brabec, a na Vyšehradě jsem se potkal s Ladou Volešákem, Štěpánem Kučerou a Pavlem Vyhnalem, asistenta trenéra nám dělal Jiří Novotný – skvělý člověk i trenér. Nejlepším protihráčem, proti kterému jsem si zahrál, byl určitě Patrik Schick. Už při rozcvičce jsem koukal, co s balonem dokáže.
Co dělá Robin Zimmermann, když zrovna nehraje nebo netrénuje fotbal?
Rád trávím čas s přítelkyní a rodinou, ale také rád zajdu na jedno až dvě piva s přáteli. A v neposlední řadě jsem vášnivý jezdec na elektrické koloběžce.
To je vše. Děkuji za rozhovor. Je něco, co byste chtěl vzkázat našim čtenářům?
Choďte na fotbal a všem přeji, ať jim drží zdraví – to je nejdůležitější.