Role bouřliváka mi sedí a myslím si, že přejít přese mě občas bolí, říká Patrik Korger HRÁČ 12. KOLA | 1.A třída sk. A, 2024-2025

Děkuji! Toto vítezství pro nás bylo opravdu potřebné, jelikož naše poslední výsledky nebyly moc uspokojivé a my se potřebovali od něčeho odrazit. Naštěstí to přišlo v tomto kole proti týmu 1999 Praha. Tak já těch gólů za sezónu moc nedám, takže každý gól, který vstřelím, potěší. S Birmičem jsme zrovna téma dorážení odražených míčů z druhé vlny probírali, takže už bylo jen potřeba mít i trochu štěstí ve výběru místa. Ale jak nám stále opakuje náš trenér Kovacsik:„Štěstí přeje připraveným!“. A má pravdu. Hlavně v takovém zápase, kdy se vývoj utkání pohyboval nahoru a dolů, jsem velmi rád, že jsem mohl pomoct našemu týmu urvat cenné vítězství.

Přesně jak říkáte. V prvním poločase jsme udávali tempo hry, byli aktivní na balónu a soupeře jsme pustili maximálně do dvou, třech úprků za obranu, kde jsme to s Bernym, Erikem a Kráťou vždy zodpovědně zahráli v náš prospěch. Ani upřímně nevím, co se stalo, ale asi nás dost položil ten první inkasovaný gól. Bylo vidět, že jsme chtěli hrát, ale byli jsme dost zbrklí v rozehrávce a už jsme neměli ten potřebný klid na kopačkách. Nezbývalo nám nic jiného než přidat jak výkon, tak góly a to se naštěstí podařilo. Takže za mě spokojenost.

Určitě na nás bylo vidět, že chceme hrát a hlavně že chceme vyhrát. Ten chtíč se ukázal jako hnací motor a já bych chtěl kluky pochválit za to, že jsme nesklopili hlavy a chtěli ten zápas prostě vyhrát. Další věcí je určitě kvalitní lavička. Vemte si vlastně, že Havry nastoupí do zápasu a hned za minutu ho rozhodne. V tom je pak taky obrovská síla, když máte kvalitu na trávníku i na lavičce.

O tom mi ani nemluvte. Zpětně jsem se na to koukal na záznamu a sám jsem se přistihl, jak ihned po té šanci spínám ruce a hluboce si oddechuji. Ono i po vstřelení 3. gólu jsme se snažili přidat další. Například, Mára tam měl taky ohromnou šanci přímo před gólmanem, ale bohužel se nepovedlo. Tím, že jsme nepřestávali útočit, jsem se potom s každým dalším útokem bál, že se soupeři nějaká šance v závěru povede. Ale pevně jsem věřil, že zápas dovedeme do vítězného konce, a to se tak i naštěstí stalo.

Jak jsem říkal, tak naše poslední výsledky nebyly moc uspokojivé a my se potřebovali od něčeho odrazit. Naštěstí jsme tedy více zakotvili ve středu tabulky, ale určitě máme ambice útočit na vrchní část tabulky. Mám takový sen s Pragovkou vykopat přebor, tak uvidíme, jak moc reálné to na konci sezóny bude. Myslím si ale, že tým na to kvalitu má, jen je potřeba se více sehrát a přidat více zápalu.

Ano, to je pravda. Přitom jsem ještě hrál pražský přebor ve futsale za Gusanos Rojos, kde si s námi chodil kopnout i Kuba Kohák. Tenkrát jsem měl trochu volného času, kluci z Čafky mě ukecali na jeden cvičný zápas a mě se to paradoxně zalíbilo. S klukama jsme hráli rok ve 4. lize, kde to bylo občas něco na moje nervy a pak jsme vykopali postup do 3. ligy, kde ty zápasy měly celkem už úroveň. Vydržel jsem tam potom 3 až 4 roky a bohužel, jsme se nakonec přestali scházet, tak se to odhlásilo. Nyní jsem registrován jinde, kam si čas od času zajdu kopnout, ale není na to moc času.

Záleží taky na úrovni soutěže, ale hlavní je asi, že člověk na menším hřišti je ve větším tlaku než při klasickém zápase. Vzpomínám si, že tenkrát mi to tolik nevadilo. Byl jsem ještě takový drzejší a rychlejší s nohama, takže ty kličky šly snáz. Teď už si každou kličku předem pořádně rozmyslím. Hlavně když člověk hraje v obraně, ne-li posledního a každá chyba, kterou udělá, je na očích. Ale asi bych řekl, že mi to pomáhalo zlepšovat driblink a klid na balónu, díky čemuž jsem mohl tyto věci přenést do velkého fotbalu.

Tak teď už si ani tak všestranně nepřijdu. Teď se spíš vnímám jako takového kovaného obránce, přes kterého to bolí přejít. Myslím, že tato role a role takového bouřliváka mi sedí a vyhovuje. Dříve, když si mě Čenda vytáhl z dorostu, jsem hrával krajního záložníka, kde jsem dával góly, a to mě bavilo. Postupem času jsem asi tak nějak dospěl nebo zmoudřel a spíše mám radost za ten tým. Mám radost, když se někomu v týmu něco podaří, když dáme gól, když vyhrajeme. Prostě celkově mě teď více baví ta myšlenka toho, reprezentovat Pragovku a hrát s takovými kluky, které na Pragovce máme, po boku.

Moc cílů, které by nezahrnovaly mančaft, nemám. Snad jen to, aby se mi vyhýbaly zranění a abych fotbalově rostl natolik, abych mohl pomáhat týmu sbírat body.