Ahoj Lukáši, druhé místo v anketě Hráč kola po výsledkově nepovedeném zápase. Bylo to pro tebe o to překvapivější?
Určitě je to pro mě překvapení, ale když už jsem se viděl v sestavě kola, řekl jsem pár lidem, že by mi mohli poslat hlas. (smích) Vážím si toho!
V devíti lidech se vám povedlo dovést zápas do penalt. Byla to těžká šichta?
Ano, to byla. Takovou divočinu si naposledy pamatuju v Býchorech, kdy jsme taky dohrávali v Poříčí v devíti lidech. Musím říct, že jsem pyšný na všechny, že jsme se nevzdali a nepřestali hrát. Koneckonců nás to asi i nakoplo, že jim ty body opravdu nenecháme. A nakonec se dá říct, že je to sice jen bod, ale měli jsme slušné šance dostat se do vedení. Zároveň nás podržel Doudis a myslím si, že i kdyby se hrálo ještě dvě hodiny, gól bychom stejně nedostali. (smích)
V sobotu vás čeká doma Tuchoraz. Jaký předpokládáš zápas?
Bude to těžký zápas, ale to je v téhle sezóně každý. Pokusíme se znovu najet na vítěznou vlnu a 3 body zůstanou doma.
V letošní sezóně máš dvě vstřelené branky v dosavadních osmi zápasech. Panuje spokojenost po individuální stránce?
Upřímně moc spokojený nejsem. Čekal jsem od sebe víc, ale kdybych nebyl levej jak turecká šavle, možná by to bylo jinak. (smích) Snažím se hrát, jak nejlépe můžu, abych klukům na hřišti pomohl a byl platný, ale nejsem úplně herně v pohodě, leží na mně deka.
Krakovany jsou na šestém místě v tabulce. Je to umístění, které chcete hrát, nebo se vidíte výše?
Chceme hrát klidný střed tabulky a popřípadě se držet mužstev na předních příčkách. Nechceme dopustit to, co loni, kdy jsme se do posledních kol strachovali o záchranu.
Před časem jsi mi říkal, že krajské soutěže jsou hodně důrazné a tvrdé. Jak zatím hodnotíš Okres, co se týče tvrdosti a intenzity?
Tvrdost v okrese je veliká. Měl jsem možnost se o tom několikrát přesvědčit, kdy jsem skončil po zápase i v nemocnici, ale nějakým způsobem to do fotbalu patří. Upřímně mi chybí kondička, je to věc, na které musím určitě zapracovat, trochu jsem zlenivěl.
Tvoje levá noha dokáže vykouzlit fotbalové umění. Vzpomeneš si na nejhezčí gól dosavadní kariéry?
Ty bláho, že bych si vyloženě pamatoval nějaký gól, se říct nedá. Za nejhezčí góly považuju ty hlavou, těch si vážím nejvíc, protože nejsem úplně hlavičkář. Ale pokud bych měl zmínit jeden gól, tak je to ještě ze starších žáků, kdy jsme v posledním kole hráli s Kosmonosy, druhým týmem tabulky, a byl to souboj o to, kdo skončí první a vyhraje 1. A třídu starších žáků. Já rozhodl zápas paradoxně pravačkou a vyhráli jsme 1:0.
V Krakovanech disponujete jako jedni z mála týmů v okrese kamerou VEO, která natáčí zápasy a vytváří sestřihy. Jak se ti taková technologie líbí? Rozebíráš si zpětně své branky a momenty?
Moc se mi to líbí a jsem za to rád, že to máme. Hlavně kvůli tomu, že se můžu zpětně vrátit k situacím, do kterých jsem byl zapleten, a vzít si z toho nějaké ponaučení, jak to udělat lépe.
Jedním z tvých nejoblíbenějších hráčů světového fotbalu je Viktor Gyökeres ze Sportingu, u kterého jsi se inspiroval gólovou oslavou. Máš v repertoáru i další oslavy gólů, nebo to spíše neřešíš?
Ne, spíše to neřeším, je to spontánní. Ale Viktorovu oslavu mám rád a občas si na ni vzpomenu, kéž by mi to tam padalo jako jemu. (smích)
Máš ještě nějaký fotbalový sen, který bys rád naplnil?
Nějaký fotbalový sen ještě mám, rád bych si zahrál ještě vyšší soutěž, ale o tom rozhodnou moje výkony na hřišti, jestli se to vyplní.
Před rokem jsi říkal, že se chceš vrátit k rybařině. Povedlo se? Máš třeba nějaký úlovek ke chlubení?
Moc dobrá otázka, vůbec se to nepovedlo. (smích) Tenhle rok je zatím nějaký složitý a nezvládnul jsem se k tomu dostat. Třeba v lednu ta povolenka už klapne, nějaký relax u vody by prospěl. (smích)
Vím o tobě, že jsi velký fanoušek Leicesteru City FC. Jak ses k tomuto klubu dostal? Už se ti povedlo navštívit nějaký jejich zápas? Pokud ano, jaké to bylo?
Nepovedlo se to, ale to se snad změní. V březnu plánujeme s kamarádem výlet právě do Anglie na fotbal, tak bych byl moc rád, kdyby to klaplo. Ani si to už nepamatuju, ale vlastně, když postoupili v sezóně 2013/14 do Premier League, nějak jsem si řekl, že budu fandit outsiderovi ligy, a nějak jsem se zamiloval do některých hráčů – Schmeichela a Vardyho – a vlastně se pro mě stali na dlouhou dobu vzory.
Co je náplní života Lukáše Chvojky, když odečteme sport?
Když odečteme sport, tak momentálně asi nic. Sport je jediná věc, při které nemyslím na věci, co se letos staly. Ale trávit čas s přáteli je pro mě taky důležité.
To je vše. Děkuji. Je něco, co bys chtěl vzkázat našim čtenářům?
Také děkuji za rozhovor. Čtenářům chci říct, ať dál podporují tvoji skvělou práci a mají příjemné čtení.