Ve Slavii to bylo nádherné období, vzpomíná Hráč kola Daniel Strejček z Libodřic

Daniel Strejček, aktuální Hráč kola z Libodřic, vzpomíná na své fotbalové začátky ve velkých klubech, jako jsou Slavia Praha či Viktoria Žižkov, a otevřeně mluví o zraněních, která ho připravila o šanci na velkou kariéru. V rozhovoru prozradil, jak si užívá současné fotbalové působení v okresním přeboru a jak ho těší úspěchy jeho Libodřic. „Mé hlavní přání je, aby mi konečně drželo zdraví,“ říká s nadějí hráč, který i přes zranění nikdy neztratil vášeň pro fotbal.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Dobrý den, gratuluji k výhře v anketě Hráč kola. Čekal jste to?
Dobrý den, nečekal jsem to, a tímto bych chtěl poděkovat všem, kteří mi poslali hlasy.
Zápas jste odehrál, pro vás netradičně, na levém beku. Jaké to bylo? Adam Baško Vás prohlásil Hráčem utkání...
Musím říct, že jsem párkrát hrál beka v dorostu, ale s dospělým fotbalem se to nedá moc srovnávat. Jsem hlavně rád, že nám to sedlo a odvezli jsme z Tuchorazi 3 body.
Zatím jste ztratili jen bod, jaké jsou týmové ambice do sezóny, je to postup výše?
Sice je to klišé, ale bereme to zápas od zápasu. Určitě by to bylo fajn, ale ve hře je ještě spousta bodů. Hlavní je, že máme skvělou partu, a to se projevuje i na hřišti.
Obrovskou formu teď nabral Pavel Škopek. Hledáte ho třeba teď přihrávkami ještě více, když víte, že takřka vše, do čeho kopne, je gól?
Moc ho nehledáme, protože s ním pak nejde vydržet v kabině (smích). Samozřejmě jsme rádi, jak mu to tam padá. Spolu s Míňou Pánkem tvoří skvělé duo.
Na postup ještě pomýšlí i Zásmuky se Štítary, těšíte se na zápas s nimi?
Určitě. Čekají nás kvalitní zápasy, které chceme zvládnout.
Za poslední tři sezony jste odehrál v Okrese dohromady jen něco přes 20 zápasů, bylo na vině zdraví?
Bohužel je to tak. Před čtyřmi lety jsem si utrhl přední křížový vaz v koleni, pak se to jen kupilo, a když už jsem byl zdravotně v pořádku, přišlo zase něco jiného.
Doslechl jsem se, že jste kdysi patřil za velký fotbalový talent, hrál jste i za slavnou Slavii Praha, Viktorii Žižkov či Mladou Boleslav, ale vážná zranění kolen Vás připravila o velkou kariéru. O jaká zranění tehdy šlo? Je to za Vámi nebo si s sebou nesete chronické problémy z té doby?
Řekl bych, že zranění mě provázela od malička, bohužel v tom nejdůležitějším období, kdy se o všem rozhodovalo. Do toho přišlo složitější období, kdy se rodiče rozváděli. Chronické problémy sice nemám, ale tělo si občas řekne samo, abych zvolnil. Velká tréninková zátěž, hlavně na umělé trávě, tomu moc nepomohla.
Jaké bylo si zahrát za tak věhlasné týmy v Česku? Na jaký tým vzpomínáte nejradši? Zahrál jste si například s někým, kdo by teď hrál ligu?
Bylo to náročné, táta mě vozil šestkrát týdně do Prahy, za což bych mu chtěl poděkovat. Byly to ale nádherné časy, na které rád vzpomínám. Potkal jsem spoustu kluků, kteří dnes hrají ligu nebo jsou v zahraničí – například Matěj Valenta (Plzeň), Matěj Koubek (Hradec) nebo Tomáš Čvančara (Borussia Mönchengladbach). Nejvíc vzpomínám na období ve Slavii.
V roce 2008 jste se ještě v dresu mladší přípravky FK Kolín účastnil mezinárodního turnaje žactva v Prešově, jak na tuto evropskou konfrontaci vzpomínáte?
Byl to jeden z mých prvních větších turnajů. Tehdy nás trénoval Vladimír Zeman a dodnes se s klukama potkáváme na hřišti jako soupeři, například bratři Umanové.
Na první pohled upoutáte na hřišti přehledem a technikou, jsou v Okrese znát zkušenosti z vyšších soutěží?
Řekl bych, že jsem si s balónem rozuměl už od malička.
Máte nějaký fotbalový sen, například vyšší soutěž či vysněný klub?
Samozřejmě je to postup s Libodřicemi, ale největší přání mám, aby mi konečně drželo zdraví – to je to hlavní.
Co dělá Daniel Strejček, když zrovna nehraje fotbal? Máte nějaké koníčky mimo fotbal?
Rád trávím čas s rodinou a přítelkyní, se kterou často chodíme do kina. Když mám čas, rád se jdu podívat na Slavii.
Před lety jste ještě jako prvňáček uvedl v rozhovoru pro Kolínský deník, že byste chtěl jednou být truhlářem, splnilo se Vám to?
Vidíte, to si ani nepamatuji (úsměv). Ano, splnilo. Vyučil jsem se v Praze na Jarově a dnes pracuji společně s tátou.
To je vše. Děkuji za rozhovor. Je něco, co byste chtěl vzkázat našim čtenářům?
Také děkuji. Chtěl bych určitě zmínit a poděkovat fanouškům Libodřic, kteří nás podporují každý zápas, a klukům z kabiny, protože bez takové party bych dnes možná už ani nehrál.

Autor: Jonathan Mensatoris

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.