Sjel jsem kotník Alexi Královi a podával šampon Edinu Džekovi, říká Jakub Štefan HRÁČ 8. KOLA | 1.A třída sk. A, 2024-2025

Za sebe mohu říct, že adaptace byla hodně rychlá a pomohl tomu i příchod ostatních nových kluků. Kabina tu byla hodně mladá, ale kluci nás mezi sebe vzali dá se říct okamžitě. Kdybych měl vypíchnout věci, které mě lákali a rozhodli o příchodu do Pragovky, tak to bude pro mě nový herní systém, který jsem nikde za celou dobu nehrál a je pro mě novinkou. Dále to je za mě zázemí, kterým klub disponuje včetně přístupu jednotlivých lidí ve vztahu ke klubu (od předsedy Jardy po zahradníka Mirka). Od počátku jsem z toho měl dobrý pocit, který se jen potvrdil, protože tady máme opravdu nadstandardní servis, který je srovnatelný s týmy z vyšších soutěží. Toho bychom si měli opravdu všichni vážit, protože to v jiných klubech není samozřejmostí.

Branka byla důležitá asi jen 8 minut, než jsme opět dostali druhý gól, na který jsme dokázali ještě do poločasu zareagovat. Celkově si myslím, že jsme do zápasu nevstoupili dobře a tahali jsme za kratší konec. Po nějakém čase jsme si pomohli standardkami a dostali se do zápasu, který byl do konce zápasu vyrovnaný a nezaujatého diváka musel bavit. Byl to zápas nahoru a dolů, plný emocí a zajímavých situací. Určitě musím vypíchnout soupeřova útočníka Honzu Kačera, který vstřelil čtyři branky a zahrál skvělý zápas. Tímto jemu a soupeři gratuluji k vítězství.

Tak především po přestupu do Vysočan, jsme si s trenérem vyjasnili, co se ode mě očekává jak na hřišti, tak mimo něj. Musím ale říct, že nejvíce mi dalo angažmá na Admiře, kde jsem byl asi nejdéle a měl jsem možnost vyrůstat mezi skvělými fotbalisty a zároveň příležitosti sehrát velké zápasy. Co si tedy přináším do A.třídy je nejspíš klid a zkušenost na míči, mluvení během hry a spolu s Bernym řízení středu hřiště, tak aby to bylo co nejvíce prospěšné pro tým. Kupodivu musím říct, že jsem nikdy moc nemluvil kromě řečí na rozhodčí, ale donutili mě to změnit až v předchozím angažmá v Německu, kde to hodně vyžadovali.

Tabulka je hodně vyrovnaná. Třetí a desátý tým dělí pouhých 5 bodů. Máme odehraných 7 kol a z toho doma máme 100% a venku 0%. To asi vypovídá o tom, co je potřeba zlepšit. Nebylo by fér říct, že je zapotřebí zlepšit obranou činnost a myslet tím jen kluky v obraně. Je potřeba abychom zlepšili defenzivní stránku kompaktně, jako celý tým.

Mým hlavním úkolem je tvořit hru a držet střed hřiště spolu s Bernym. Máme to lehce rozdělené, kdy on je defenzivnější a buldočí typ, já naopak mám ofenzivní choutky. Své výkony úplně hodnotit nechci, jelikož si pořád myslím, že je tam rezerva pro zlepšení a na hodnocení tu je Pajsky s Pavlem. Co mě ale nejvíce žene na hřišti, je touha vyhrát každý zápas, díky čemu pak máte daleko lepší víkend, pocit a pracovní týden začínáte s dobrou náladou. Na hřišti mi nejvíce dělá radost to, že tam nikdy člověk není sám a běhají kolem něj další kluci/kamarádi zapálení do hry s cílem vyhrát zápas. Mamka vždycky říkala, že to je jen nějaké kop sem kop tam, běhání za kulatým nesmyslem, ale pro vás to znamená vypnutá hlava a soustředění se na sebe a výkon týmu, aby po konci zápasu si všichni mohli říct, že do toho dali vše.

Ano to hrajeme a jsem za to rád. I když trenéři tyto zápasy nemají rádi, tak já jsem raději když zápas skončí 5:4 než 1:0. Náš styl je hodně náročný na běhání, čtení hry, předvídání a hrajeme s více hráči vepředu což nám otevírá okénka vzadu, a proto je zapotřebí, aby pak lépe bránil celý tým. I tak je ale důležité, abychom hru směrem dopředu stále zlepšovali a lépe se sehráli. Tým se postupně sehrává a učí automatismy, které nejdou hned. Až se tohle vyladí, bude spolupráce o to lepší a efektivnější.

Zápasy plné zvratů miluji a zároveň nesnáším. Asi nikoho nepřekvapím, když řeknu, že záleží, jestli jste na vítězné nebo poražené straně. Klidné výhry jsou samozřejmě taky skvělé, ale každý ví, že pocit po vyhraném těžkém zápase je silnější než po hladkém průběhu. A když se vám podaří takový zápas rozhodnout, tak to potom stojí za to, a proto ten fotbal hrajeme.

Nevím, jestli je to úplně vtipná příhoda, ale bylo to v zápase Mol Cupu proti ligovým Teplicím v roce 2018/2019, který jsme prohráli tehdy 0-6. Já nastoupil v základní sestavě, nervózní. Na mé straně hrál Žitný s Krobem a pěkně nám tam zatápěli. Když jsem poprvé fakt nemohl, že jsem šlapal vodu, tak se dívám na tabuli a dodnes si přesně pamatuji že svítila 5. minuta a já měl jazyk na vestě. Všechno valili přes naši stranu a já si jen říkal tak tohle je jiný fičák. Člověk se z toho otřepal ve 20. minutě, pak jsem na půlce sjel kotník Alexovi Královi, kterého jsem následný víkend potkal v klubu v Praze, odhrnul ponožku a ukázal mi vzpomínku na mě, takže jsme se tomu zasmáli. Druhou příhodu mám z mládeže v Ústí, kde jsme se převlíkali tenkrát v buňkách a za A tým hrál tehdy na hostování z Teplic Edin Džeko. Končili jsme trénink stejně a potkali se ve sprchách, kde si stoupl vedle mě a řekl “hele mladej půjčíš mi šampon?“ Takže to jsou asi příhody, co mě teď v rychlosti napadli.

Někdy to jde snáze, někdy hůře. Příčinou je asi i to, že kluci v mém věku mají třeba rodiny, děti a to pak jde daleko hůře. Toho volného času sice nemám tolik, ale když člověk chce, vždycky si najde způsob, jak ty věci skloubit. Naštěstí mám práci, která mi umožnuje být flexibilnější. Udržení vyrovnanosti je asi o nastavení hlavy a stejně je to i s energií, které je méně a méně. Najít energii je více o hlavě, ale člověk si pak řekne, že dokud mu zdraví slouží, tak má makat, protože až skončí, bude jen vzpomínat na to jaké to bylo být např. součástí kabiny.

V tom mám naprosto jasno. Byl by to badminton. Je to skvělý sport a nemůžete u něj nadávat na spoluhráče, že něco zkazí, pokud nehrajete čtyřhru. Až skončím s fotbalem, rád bych se ale naučil golf.