U mladých hráčů dost často chybí zápal pro hru, ale to se od léta změnilo a já cítím, že kluci rostou a chtějí se zlepšovat každým tréninkem, říká hráč s bohatými zkušenostmi nejen z Německa Jan Bernard z Pragy Vysočany - HRÁČ 7. KOLA

S fotbalem jsem začínal v 5 letech na Junioru, kde jsem byl až do dorostu a tato doba mě ovlivnila asi nejvíc, protože jsem se tam naučil hrát fotbal, vnímat kolektiv a chování v něm. Hrál jsem se staršíma klukama, kde jsem se jim musel přizpůsobit, bylo to rychlejší, tvrdší a ve větší intenzitě. To mi dalo základ mého herního stylu. Hráli jsme divizní soutěže ve všech věkových kategoriích. Vyšehrad mě ovlivnil více fotbalově, bylo to zase o úroveň výš, dorostenecká liga, byli jsme prvním ročníkem, který na Vyšehradě ligu hrál, nově poskládaný tým z různých pražských klubů, ale skvěle jsme si sedli a hráli hezký fotbal. Nejvíc mě to ale ovlivnilo v tom, že jsem se musel naučit hrát pod tlakem, protože zápasy v lize byly hodně sledované. V Německu mě toho už tolik neovlivnilo, tam už jsem šel jako „hotový“ hráč, v 25 letech.

Ano, do Poděbrad jsem přišel z Německa, do 1.B třídy, kde jsme hned postoupili a kdyby soutěže nezastavil covid, tak věřím, že bychom postoupili i rok poté do přeboru, byli jsme na 2. místě, měli jsme skvělý tým. Největší rozdíl zatím vidím ve vyrovnanosti soutěží, když vezmu 1.A třídu, tak ve středočeském je kvalita týmů podobná, většinou první 2-3 týmy jsou silnější, ale zbytek soutěže je hodně vyrovnaný. V Praze se mi zdají nůžky více otevřené, favoriti moc neztrácejí, málokdy je porazí tým ze spodku tabulky. Do Prahy jsem šel hlavně kvůli cestování, už toho bylo hodně. Poděbrady mám 70km daleko a venkovní zápasy ještě dál. Hrát v neděli od 17h v Čáslavi, přijet domů kolem 21 hodin večer už mi moc nechutnalo. Ale nejdůležitější pro mě bylo, že jsem poslední půlrok přestal mít z fotbalu radost a potřeboval jsem změnu.

Já jsem nikdy nebyl střelec, góly vždycky potěší, ale já radši nahrávám. Pro mě je víc dát kvalitní finálku, zatím jsem jich posbíral 5, tak doufám, že ještě nějaké přibydou. Roli v týmu mi představil trenér při prvních oťukávačkách, takže jsem věděl, do čeho jdu. Snažíme se klukům předávat zkušenosti, máme v týmu plno mladých, šikovných hráčů, jen k sobě potřebují někoho staršího, od koho se mohou něco naučit. No, zamakat bych mohl na podpoře ofenzivy a nějaký ten gól dát.

Se Spoji to mohl být pohodový zápas, protože jsme dali gól z penalty v první minutě, měli zápas relativně pod kontrolou, ale potom jsme dostali gól z brejku, a od té doby se hra vyrovnala, my jsme vypadli z tempa a nechávali Spoje hrát. Sice jsme si šance vytvořili, ale buď je pochytal golman nebo jsme netrefili bránu. Pak jsme ještě dali gól z rohu, ale pomezní si nevšiml, že balon před bránu vracel hráč Spojů, tak mávl ofsajd. Druhý poločas se nám dařilo držet spoje pod tlakem, ale bez efektu. Ve finální fázi jsme byli zbrklí a nepřesní. Opět skvěle chytal golman. Pak se nám na konci podařilo vyhrát 2 souboje a golman už situaci musel hasit jen za cenu faulu. Vítězství bylo vydřené, o to cennější. Ukázalo to, že se jen tak vzdávat nebudeme a budeme makat do konce zápasu.

Gól určitě nejde za obranou, ale za celým týmem, měli jsme standardku, při které skvěle prodloužil balon Krausík, ale nikdo za ním nebyl a tak si to mohl stáhnout golman, rychle rozehrát a my, než jsme se stačili zkoncentrovat, tak našeho golmana přehodil hráč Spojů ze 40 metrů, to se málokdy vidí takhle hezky trefit. To byla ale ojedinělá šance Spojů. Myslím si, že jsme chladnou hlavu udrželi právě díky zkušenostem, které přinesly do týmu starší hráči.

Hodně se snažíme, aby byly při tréninku emoce, které k fotbalu patří, ukázat, že chcete vyhrát každý souboj, každou hru a přenést to do zápasu. To u mladých hráčů dost často chybí, zápal pro tu hru. Na Pragovce je spousta šikovných hráčů, jen některým chybělo to zaujetí, chuť se poprat o výsledek. To se od léta dost změnilo a cítím, že kluci rostou s každým tréninkem, intenzita se pomalu zvyšuje a je vidět, že se chce každý zlepšovat. Možná je to díky nám starším, že jsme do týmu přinesli tohle, co tomu chybělo a pomalu to do sebe začíná zapadat.

Normálně jsem pracoval, byl to fajn přivýdělek, tak akorát na nájem. Každopádně zkušenosti jsou cennější než peníze. Bylo fajn poznat, jak fotbal dělají jinde, s jiným zaujetím, chutí a přístupem. Vážili si toho, že tam jezdíme a cítili, že tam nejezdíme pro peníze, ale protože jsme si tam vybudovali vztah a jsme tam rádi. Samozřejmě to musíte potvrdit na hřišti, což se docela dařilo. Přišli jsme do týmu, který hrál o záchranu a náš cíl bylo udržet se, podle toho byla ze začátku taky nálada, ale s výsledky se to měnilo a jsem rád, že se nám podařilo splnit to, kvůli čemu jsme tam šli, klub i kluci za to byli taky vděční. Vztahy udržujeme i nyní, třeba trenér se byl podívat i na zápase v Poděbradech, byla to fajn zkušenost.

Golman chytal fantasticky, sbíral centry, skvěle četl hru, nohama rozehrával přesně a na čáře byl skvělý. Dlouho jsem neviděl takhle golmana zachytat. Trápil nás celou dobu. Upřímně jsem moc nevěděl, co čekat, asi jen to, že budou chtít hrát taky na balonu, a ne zběsile nakopávat. To se potvrdilo, s balonem si tam pár kluků rozumělo víc, než je obvyklé na tuhle soutěž, ale naštěstí se nám to dařilo eliminovat. Každopádně si myslím, že se Spoje dlouhodobě nebudou držet na spodu tabulky.

Mám jich víc, ale vždy, co mě první napadne je zápas se Slovanem Liberec, kdy jsme v 75.minutě prohrávali 3:0 a nakonec to skončilo 3:3 a vyrovnávací gól padnul po mém autu v 92. minutě. Pak výhra s futsalovou Slávií na turnaji ve Francii, kdy jsem poprvé, a taky naposledy, nastupoval a slyšel českou hymnu. A poslední, gól přímo z rohu na Strahově proti Spartě. To byl, tuším, mladší dorost.

Motivací zůstane vždy chuť vítězit. Nesnáším porážky, je to na mně znát, hlavně doma. Celý den skoro nemluvím, ale teď už se to lepší, mám 2 děti, takže nemůžu být celý den naštvaný. Každopádně čím je člověk starší, tak chce víc držet s mladýma vlčákama, kterých máme v týmu plno, takže tohle je pro mě nová motivace. Motivací taky zůstává to, když může někdo něco přihodit do kasy a vzhledem k našemu ceníku bych chtěl poděkovat Brimičovi, že nám domluvil Pragovku, Štefimu, že se mou drží střed hřiště,  Krausikovi, který má obranu pod palcem, trenérovi Kovacsikovi za kvalitní přípravu na zápasy, Čendovi za udržení rovnováhy v týmu a hlavně taky pokladníkovi Kráťovi, který drží kasu pevně v rukou a s tímhle článkem si hravě poradí, díky!