Michal Zounar: "S kapitánskou páskou se můžu vytahovat před holkama!"

Ve svých čtyřech letech jsem začal tuhle cestu v FCHK (tehdy ještě SKHK), ve dvanácti jsem přešel do hradecké Olympie. Tam jsem zažil nejlepší roky, ve starších žácích titul v krajském přeboru a výhra v krajském poháru, poté za trenéra Karla Krejčíka ve starším dorostu stabilně základ ve 2.lize s o dva roky starším ročníkem. Potkal jsem se tady třeba s Adamem Vlkanovou, Filipem Klapkou nebo Jiřím Poděbradským. Do mužské kategorie jsem se zařadil v Kunčicích (1.A třída), pak jsem ještě na jednu sezónu šel na střídavý start Olympia/Kunčice a s Olympií jsme získali titul v královéhradeckém krajském přeboru. Po určitých neshodách v Kunčicích jsem asi rok nehrál velký fotbal a soustředil jsem se jen na malou kopanou. Zpět mě vytáhla Bukovka a po kontaktování od Martina Vohralíka jsem zakotvil v Újezdu.

Symboliku bych v tom úplně nehledal, ale pokud se to znovu povede opravdu až zase za rok, tak už si s tím nejspíš někam zajdu.. Jak jsou takové ty vzpomínky na Facebooku, tak na mě vyskočil loňský článek a já si řekl, že by bylo fajn, kdyby to vyšlo i letos a ono fakt jo!

Pětku na dresu jsem vždycky bytostně nesnášel, jak se dřív dávala čísla postupně, tak už jsem věděl, že budu hrát krajního beka a budu muset běhat... Když jsem dostal na výběr, co za číslo chci na dres, tak byla hned volba jasná! 26! Nosil jí John Terry, kapitán, lídr, srdcař, bojovník!

Určitě ano, byl to fantastický hráč, který by se pro tým nejradši rozkrájel a šel si tvrdě za vítězstvím! Ne vždy to vyjde, ale ta jeho mentalita vítěze, to je to gró!

Došlo k tomu tak, že náš kapitán Hany (Jan Rozsévač) měl určité zdravotní potíže a nemohl zasahovat do zápasů, takže se páska pár kol přehazovala z jednoho na druhého. Konečně přistála na mé paži a už mi zůstala. Není to ale jen tímhle, je to i za přístup na hřišti i mimo něj. Je to samozřejmě čest s ní hrát a nese to i svou zodpovědnost, rozhodně se s tím ale můžu vytahovat před holkama...

Je to cíleně mířený vtip, který vyplyne z dané situace, neříkám to všem na potkání a ani nemám rád tohle poměřování si ega před dívkami, takže to používám spíš takhle, než abych se s tím vyloženě chlubil, ve výsledku to ani nefunguje. Na druhou stranu, kdo to nezkusil, neví.

Jak moc citelná ztráta to je, teď můžou vidět všichni, ze čtyř zápasů jsme ve třech nedali ani jeden gól, to je strašidelná bilance. Asi budu muset začít víc chodit na standardky, teď v Přelouči chybělo pár centimetrů a za předvedený výkon jsme si to vyrovnání zasloužili, ale bohužel. Věřím tomu, že kdyby s námi Hombič byl, tak vyhrajeme! Góly ale musíme začít dávat i bez něj!

Byť už světový fotbal nebo i ten český nesleduji tolik jako dřív, tak vždy, když nazuji kopačky, je pro mě fotbal srdeční záležitost a nebál bych se říct, že i záchrana života. Když jsem byl v dětském domově, tak to byl právě fotbal, který mě vždy držel na nohou! Proto chci vždy podávat co nejlepší výkony a štve mě každá má chyba nebo každá prohra! Fotbal pro mě znamená strašně moc!

V Nechanicích. Nebyl jsem tam ale odmalička, ocitl jsem se tam, vzhledem k situacím, až v 16 letech, ale všechno špatně je pro něco dobré a díky tomu jsem si mohl dostudovat dva obory. Velkou zásluhu na tom mají i tamější "tetky" vychovatelky, které tam odvádí skvělou práci. Tímto bych je chtěl pozdravit a poděkovat! Co se týče toho trenéra, tak nejhlavnějším trenérem jsem si byl vždycky já sám! Stanovit si jasné cíle a jít si za tím! Vždycky!

To byste se divil, kolik pravopisných chyb dokážu natropit. To záleží, kolik čárek je zrovna na lístku... Většinou si na to ale dávám pozor, stejně jako chyba na hřišti, tak i ta pravopisná prostě bije do očí! Asi jsem se na fotbalistu moc učil.

Momentálně dělám hrdě popeláře, to ale nesouvisí se vzděláním, souvisí to s tím, že je to zaprvé dětský sen a zadruhé nemusím tolik jednat s lidmi, protože z předchozích prací to pro mě bylo děsně vyčerpávající, byl jsem potom zbytečně nepříjemný na přátele, tak jsem šel na "stupačku" a mám svatý klid! Studovat v rámci toho dětského domova bylo trochu složitější. Do prvního ročníku jsem nastoupil na sportovní management, vzhledem k situaci jsem ale musel do toho druhého na prodavače, toho jsem si dostudoval s výučním listem a pak mi bylo umožněno si dostudovat i ten "sporťák" s maturitou.

Tak jeden s těch fotbalových jsem si splnil loni v CFIG aréně, byl to naplňující pocit stát pod těmi tribunami na rovném pažitu, tam když se dal balón po zemi, tak šel fakt po zemi, na to nejsme z okresních hřišť vůbec zvyklí, takže bych si to rád zopakoval i letos. Rozhodně bych si taky chtěl s Újezdem zahrát krajskou soutěž, pár dalších let tu ještě budu. Ono to klapne než odejdu do důchodu.