Ještě před pár dny byly venku třicítky ale ty jsi stejně, jako po celý rok, nosil tepláky. Jaké to je?
Abych to uvedl na pravou míru, tak tepláky nenosím, to si jen ostatní ze mě dělají legraci z důvodu dlouhých chlupů na nohou (směje se), ale je pravda, že ty vedra jsou pro mě horší.
Jak se cítíš ve funkci hlavního objednavatele masa a klobás na pozápasové večeře? Je to velká zodpovědnost? Máš za to nějaký přivýdělek?
Cítím velikou zodpovědnost, jinak by se kluci po domácím zápase nenajedli, to bych si to pak slíznul. No vidíš, chtít za to přivýdělek mi vůbec nenapadlo (směje se).
Pozoruješ nějaké rozdíly mezi 1.A třídou a Krajským přeborem?
Největší rozdíl je nejspíše v kvalitě ostatních týmů a rychlosti hry.
V Chlumčanech máš na povel vítězný pokřik. Nemáš v plánu vymyslet nějaký nový? Možná kratší… Slyšel jsem, že na konci zpívání už ti dochází síly. Nemáš strach, že přijdeš o hlas?
Spíš než vymyslet nový pokřik, tak by si ho měl vzít na povel někdo jiný, já už většinou mam chraplavý hlas po konci utkání a ten pokřik mi akorát dodělá (směje se), většinou pak mam dva dny hlas jak 60letý kuřák.
Po prvním kole jsem dělal rozhovor s Liborem Milotou. Jak se ti hraje ve stoperské dvojici s takto zkušeným hráčem?
S Liborem se mi hraje skvěle, hrajeme vedle sebe už nějakou sezónu a jsme neskutečně sehraný, každý má svoje silný a slabý stránky, ale dohromady to výborně funguje. Důkaz je to, že jsme minulou sezónu v A třídě měli nejmíň obdržených gólů.
U rozhovoru s Liborem ještě zůstanu. Říkal, že oslava postupu ještě neproběhla. Už se to měnilo? Už jste to nějak stihli oslavit?
Náš postup byl netradiční, takže jsme to nestihli oslavit zavčasu, ale napravili jsme to na našem zápisným v nové sezóně.
Hraješ na stoperu, na dresu ale nosíš sedmičku, která je samozřejmě spojená s ofenzivními hráči. Je to náhoda, nebo snad chceš nastolit nějaký nový trend, že budou mít defenzivní hráči taková čísla?
Ze začátku mého působení v Chlumčanech jsem samozřejmě měl jiné číslo, ale jelikož se pak uvolnilo, já byl v kabině už pár sezón a je to moje nejoblíbenější číslo, tak jsem si ho urval pro sebe (směje se).
Jaké to je mít v týmu po boku svého mladšího bráchu, který se pomalu vrací po zranění?
Je to skvělý, brácha je neskutečný fotbalista, kterého bohužel zbrzdilo zranění, ale věřím, že se do toho zase dostane. Ovšem na tréninku jde v různých cvičeních i o bratrskou rivalitu a to si samozřejmě nemohu dovolit prohrát (směje se).
Tvůj brácha má dvě jména - Jakub František. Kdybys měl ty možnost si vybrat druhé jméno, které by to bylo?
Žádný druhý jméno mi nenapadá, kdyby bylo na mně, zrušil bych si to svoje a nechal si jen přezdívku.
Když si dáš nějaký alkohol, při konverzaci máš pak zdvižený malíček. Máš pro to nějaké vysvětlení?
To jsem si nikdy neuvědomil (směje se), příště se na to pokusim zaměřit.