Petře, gratuluji ti k vítězství v anketě o hráče kola. Co na to říkáš?
Děkuji, jsem mile překvapen. Bude to první rozhovor v mé kariéře, tak jsem trochu nervózní. (úsměv)
Kdo myslíš, že ti zaslal nejvíce hlasů?
Myslím si, že na tom mají největší podíl spoluhráči a přátelé.
Utkání proti Střelským Hošticím rozhodla tvoje jediná branka. Jak bys utkání zpětně zhodnotil?
Z mého pohledu jsme měli soupeře celý zápas na půlce a bylo jen na nás, kdy dokážeme dát gól. To se nakonec povedlo mně, díky zaváhání v obraně soupeře. Zápas jsme si pak už do konce pohlídali.
Na úvod sezony jste ve třech zápasech získali sedm bodů. Jsi ty osobně spokojený s tímto vstupem do sezony?
Spokojený moc nejsem, jelikož jsme zbytečně nechali body v Nebahovech, kde jsme pálili šanci za šancí. I já sám jsem tam měl dvě tutovky, které mi bohužel gólman vychytal. Ostatní dva zápasy jsme ale zvládli za plný počet bodů, tak je třeba jen na to navázat a makat dál.
Teď přejdeme ke tvojí kariéře. Kdo tě přivedl k fotbalu?
Rodiče, jestli si to dobře pamatuji. Byly mi asi čtyři roky, když jsem začal chodit na tréninky.
V roce 2010 jsi přestoupil do Strakonic, kde jsi strávil necelých sedm let. Jak na tohle období vzpomínáš?
Chvíli trvalo, než jsem se rozkoukal, ale dost mi pomohlo to, že nás tam v tu dobu šlo více z Volyně a dojížděli jsme tam všichni společně s panem Marcem. Po čase jsem si tam našel spoustu kamarádů, se kterými se bavím dodnes. Vzpomínám na to v dobrém, jelikož jsem se tam naučil spoustu věcí i díky tomu, že jsem často nastupoval i s o tři roky staršími a zkušenějšími spoluhráči. Tak bylo od koho se přiučit dobré, ale i špatné věci. (smích)
Ze Strakonic jsi zamířil také na půlroční hostování do Písku. Co k tomuto přesunu vedlo?
Chtěl jsem si vždy zkusit zahrát i vyšší soutěže, než byly ty krajské a přišla příležitost, tak jsem to využil. Když se na to ale podívám zpětně, tak trochu lituji své morálky, která nebyla vždy stoprocentní. Možná díky pubertě jsem nebral fotbal tak vážně, jak bych na takové úrovni měl. (úsměv)
Poté následoval tvůj návrat domů do Volyně. Proč k tomuto přestupu zpátky došlo?
Chodil jsem se dívat pořád na své kamarády, co kopali v dresu Slavoje a jednou při zápase za mnou přišel, teď již bývalý předseda, pan Hodonický, který se mě zeptal, zda bych se nechtěl vrátit do Volyně, kde bych začal rovnou přípravu s A-týmem. V tu dobu jsem měl ještě před sebou dva roky v dorostu, takže jsem se doma poradil s rodiči, kteří mi vždy nechávali volnou ruku v rozhodování a rozhodl jsem se vrátit zpět do Volyně.
Máš v plánu ještě někdy změnit své působiště, nebo hraje hlavní roli domácí kolektiv?
V plánu to zatím určitě nemám. Máme super partu mladých kluků, kterou doplňuje pár dříve narozených chlapů. (smích) Třeba mě ale může ještě někdy nějaká zajímavá nabídka zaujmout.
Teď už se přesuneme k víkendu. Jaký zápas očekáváš v duelu se Štěkní?
Se Štěkní to bývají velmi bojovné a vyrovnané zápasy. Koukal jsem, že i trochu posílili, tak uvidíme, jestli
to bude na nás stačit. Určitě si přeji a doufám, jako celý tým, že všechny body zůstanou na Slavoji.
Poslední otázka. Máš ještě nějaký jiný koníček, kromě fotbalu?
Když zbyde nějaký čas, tak si občas s kamarády zahrajeme nějakou on-line hru. Jinak rád trávím čas venku a sem tam si dám nějaké to pivo. (smích)