Měli jsme na kontě 2 body, pak přišel trenér, dal mi kapitánskou pásku a od té doby jsme 7 kol neprohráli, říká Marek Látal, hráč 29. kola z týmu FC Háje Jižní Město

Hořkost, zklamání. Jedete na půdu prvního týmu tabulky, víte, že umíte zahrát skvělý fotbal proti lepším týmům a v 10. minutě dostane z ničeho nic gól. Vždy je těžké se zvednout, když prohráváme. Máme mladý tým, ale když jsem vyrovnal ve 22. minutě věřil jsem v Náš úspěch. Šance jsme měli, ale bohužel neproměnili a když přišla ledová sprcha do šatny, kdy dostaneme za 8 minut 3 branky - je po zápase. Byl jsem dost naštvaný. Se zápasem jsme už nic neudělali, i když přišlo zlepšení, opět jsme dostali jednoduché branky. Nevím čeho jsme se zalekli? Soupeře? Hřiště? Bouřky? To jsou otázky, které je potřeba rozluštit.

Jsem rád že v 37 letech mi to stále běhá, ale technika už není taková, jako dříve. Už v žácích mě trenéři využívali jako rychlého útočníka, pokračovalo to jak v dorostu, tak v chlapech. Když jsem se loni vrátil na Háje, překvapil mě systém na 3 útočníky a ze začátku jsem byl úplně nadšený, jak to skvěle funguje. To, jaké dostávám míče za obranu a mohu využít svoji rychlost. Bohužel na jaře už to nefungovalo, a tudíž jsem ani tolik branek nestřílel a to mě mrzí za celý tým. Co se týče mého receptu netuším, ale mám asi dobrý metabolismus mohu sníst co chci a stejně nepřiberu.

Ano, Slavie patří k mým srdcovkám. Mamka vychovala 4 kluky a všichni jsme slávisti a navždy zůstaneme. Moji mamku vítačku určitě všichni znají. Moje největší zážitky už začínali ve starém Edenu na dřevěné hlavní tribuně a rok 1996, kdy jsme doma porazili AS Řím 2:0. Bylo mi 9 let a zároveň v tom roce jsme získali titul mistra ligy. Pak přišla dlouhá pauza, kde Slavie mohla skončit i ve 2. lize. Jenže po 20 letech čekání jsme mohli slavit další tituly a s jedním vynechaným rokem jsme udělali tři za sebou 2018/19, 2019/20, 2020/21.

Zápasů jsem mohl určitě odehrát více, celý můj život jsem fotbalu, futsalu, Hanspaulce, PKFL věnoval 101% svého času, jenže jak už máte rodinu, už to prostě nejde. V kabině patřím k nejstarším hráčům, ale jsem jediný, který má rodinu se dvěma dětmi. Na podzim mě to po příchodu dost bavilo, kluci mě hned vzali a začal jsem dávat branky. Přišel jsem a tým měl na svém kontě 2 body. Po podzimním zápase na Vršovicích jsem přišel do kabiny a trenér mi dal kapitánskou pásku. Je pravda, když se týmu nedaří, je potřeba udělat nějakou změnu a od toho zápasu Náš tým neprohrál jediné utkání až do druhého jarního kola se Spojema. Tento úsek své kariéry považuji za jeden z nejlepších.

Disciplína patří k mým silným stránkám už od malička, tak jsem byl vychovaný. Co změním na rozhodnutí rozhodčího, bohužel už nic a nikdo s tím nic neudělá. Vztekat se, nadávat atd. a dostávat karty, to není v mém repertoáru zvykem. Dostal jsem v celé svojí kariéře jedinou červenou kartu, na kterou nikdy nezapomenu. Tehdy to však bylo celé vymyšlené proti mně i proti celému Chodovu.

Tady budu asi rychlý s odpovědí, NEPLATÍ, ale mohlo by se. Určitě bych to zavedl, ať máme více peněz na rozlučku, protože už je to několikátý rozhovor za sebou v Našem týmu. Rozlučka bude 15.6 u Nás na hřišti v kantýně, jsem zvědav, kdo půjde v neděli na Béčko (smích). No pro někoho z týmu to bude první rozlučka, kde si bude moct dát pivko a ne jen malinovku(smích). Kluci jsou dost mladí, ale máme v týmu i několik kabrňáků, kteří jedou v noci do centra a paří se až do rána, já už tam bohužel nepatřím.

Nikdy jsem se speciálně na zápasy nepřipravoval, celý fotbalový život jsem se potácel s nervozitou. Někdy je člověk nervózní, zbrklý a ani neví proč, a někdy je tak uvolněný a chtěl by takhle hrát každý zápas. Vždy jsem osobně řešil čím to je (spánek, jídlo, dvoje ponožky v kopačce).

Hráčská kariéra ve velkém fotbale se už blíží ke svému konci, teď je to jen o mně, jak k tomu přistoupím, jestli vydržím rok/dva. Trenéři mě uvrtali do veteránské Hanspaulky 1.liga (smích), tak budu muset ještě ten nějaký rok vydržet i v tom velkém fotbale na Hájích.

Důležitý pro český fotbal bude postup ze skupiny. Musíme porazit Gruzii a minimálně získat bod s Tureckem. Šance porazit Portugalsko nebo uhrát bod je, ale není tak velká. Pak je otázka, koho chytneme, ale neočekávám úspěch jako na MS v hokeji pro Náš tým. Úspěch by bylo minimálně čtvrtfinále, ale vidím to spíše na osmifinále.