Lukáš Krameš: Každý z mančaftu moc dobře věděl, jaká je situace, a o co se hraje

Pětadvacáté kolo ovládl v očích fanoušků bělčický Lukáš Krameš, který v utkání proti Chelčicím zkušeně řídil obranu domácího Sokolu.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Lukáši, gratuluji k vítězství v anketě o hráče kola. Co na to říkáš?
Jsem mile překvapen a vážím si toho, i když můj výkon, na moje kvality a momentální schopnosti, je očekávající.
Tuto cenu získáváš po utkání s Chelčicemi. O jak důležitý zápas v tvých očích šlo?
Myslím si, že každý z mančaftu moc dobře věděl, jaká je situace, a o co se hraje. Podle toho bych i řekl, že bojovnost byla na místě v utkání.
Co podle tebe převážilo pomyslné misky vah na vaši stranu?
Určitě místní prostředí, které nám vyhovuje a naši fanoušci, kteří nás podporují.
Ty sám jsi na pozici stopera ovšem nastoupil se zraněním. Mohl bys nám popsat, o co přesně jde?
Moje situace je bohužel, co se týče zranění, velmi specifická. Trápí mě, více jak čtyři roky, svalové zranění levého lýtka, kdy jsem vyčerpal všechny léčebné postupy a stojí mě to nemalé finanční prostředky.
Teď se přesuneme ke tvojí kariéře. Kdo tě k fotbalu přivedl?
Přivedla mě moje rodina. Fotbal jsem začínal v Příbrami.
Svůj fotbalový život si kromě Bělčic spojil zejména s Příbrami. Jak na léta v zeleném dresu vzpomínáš?
Vzpomínám na to velmi pozitivně. Zažil jsem zde svoje nejhezčí fotbalové léta.
Co stálo v roce 2012 za přesunem do Bělčic?
Rok 2012 byl pro mě zlomovým okamžikem, kdy jsem hrál za B mužstvo Příbrami, kde se trénovalo dvakrát denně. Neměl jsem profi smlouvu a dostatek finančních prostředku. Šel jsem tedy cestou studia a směrem, který mi dával smysl.
Jaké je to hrát v Bělčicích pod vlastním otcem, Lubošem Kramešem?
Myslím si, že každý z nás může být rád, že ho zde máme. Je tolik věcí co pro nás, i vlastně celý Sokol, dělá. Já mám s tátou velmi dobrý vztah a doufám, že to tak dlouho bude, protože nás vede ke správnému životu.
V Příbrami hraje i tvůj mladší bratr Štěpán. Jaké je tedy mít takovouto fotbalovou rodinu?
Především bych zmínil svého, o rok a pul mladšího bráchu, Martina, který má spoustu ligových startů a je velká škoda, že skončil tak brzo s fotbalem úplně. Štěpán, nejmladší brácha, má teď rozhodující období ve své kariéře a doufám, že mu bude osud přát .
Teď už k víkendu, během kterého míříte do Střelských Hoštic. Na co bude důležité se připravit?
Především tam přijet s čistou hlavou a vybojovat cenné vítězství.
Poslední otázka. Máš ještě nějaký jiný koníček, než ten fotbalový?
Motorsport a momentálně jezdím rád na kole.

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.