Matouš Rež: "Vysoká škola je fajn, ale Rolinka to od balónu neodstaví!"

Matouš Rež (SK Křičeň) se stal Hráčem 25.kola Okresního přeboru Pardubic. V rozhovoru Matouš prozradil, že je Křičeň tak trochu převlečená Bukovka, že má neobvyklé jméno určitě po předcích z Brazílie a také kolik bodů uhraje jeho tým v závěrečných dvou kolech.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Kolik je Vám Matouši let? Kde všude jste hrál fotbal a jak jste se ocitl právě v Křičeni?
Zatím je mi stále ještě 26 let, ale ve čtvrtek mám narozeniny, takže v době vydání rozhovoru už to číslo může být větší. S fotbalem jsem začínal v deseti letech v Bukovce, kam mě tenkrát přivedl můj spolužák a nynější spoluhráč Filip Abbrent. V dorostu jsem si odskočil na dvě sezóny do Živanic a poté jsem se vrátil do Bukovky, kde se nám podařilo poskládat super tým. V sezóně, ve které jsme se chtěli hlavně zachránit, jsme vyhráli III.třídu a urvali tak postup do okresu. Krásné časy bohužel netrvaly moc dlouho a fotbal v Bukovce zanikl. Většina kluků odešla právě do Křičeně, ale já si ještě střihnul jednu sezónu v Přelovicích, na jejímž konci jsem byl přesvědčen, že s fotbalem skončím. Z Křičeně mi však házeli pořád laso, až jsem se nechal ukecat, že přijdu, když jich bude málo, což ve finále znamená, že hraju v podstatě každý zápas.
Bukovka už v rozhovorech s několika hráči okresu zazněla a vždy to mělo nádech srdcové záležitosti. Asi nebudete výjimkou? Dá se říct s trochu nadsázky, že Křičeň je převlečená Bukovka? Kdo všechno v kádru žlutomodrých má v krvi geny Bukovky?
Určitě v tomhle nejsem výjimkou. S trochou nadsázky můžeme takto Křičeň nazvat. Bukovskou krev mají kromě mě také Filip Abbrent, Tonda a Vašek Branský, David Jánský a Martin Vondrouš. Uvidíme, co čas přinese. Hřiště v Bukovce nemusí být prázdné navždy.
Na hřiště zaniklého klubu musí být trochu smutný pohled... Nenahradil fotbal alespoň částečně jiný sport, jiná aktivita? Co Bukovka run?
Přiznám se, že smutek při pohledu na hřiště v Bukovce vůbec necítím. Když už se tam objevím, tak se mi vždy vybaví jen ty radostné věci. Boccia run v Bukovce je super akce a Tondovi Branskému a jeho týmu se to daří každý rok posouvat. Určitě všem doporučuji se zúčastnit. Je to však akce, která se koná jednou za rok a fotbal to samozřejmě nemá šanci nahradit.
Máte Matouši trochu neobvyklé jméno, malinko jazykolam. Nemáte nějaké cizokrajné předky?
Je pravda, že lidem dělá moje jméno problémy. O příjmení se samozřejmě vůbec nemusíme bavit, to nedá správně napoprvé skoro nikdo. K mému překvapení však lidé občas ani neví, že existuje jméno Matouš, takže poslouchám, že jsem Matěj, Matyáš apod. Rodinnou historii bohužel zmapovanou nemám, takže nevím, ale vzhledem k výkonům na hřišti bych se vůbec nedivil předkům z Brazílie:)
Na Vašem FB profilu se člověk dozví, že jste vysokoškolák. Takových hráčů není v okrese mnoho...
Je to tak. Mám vystudovanou ekonomickou fakultu Univerzity Pardubice, takže kdo by měl problém s mým jménem, může mi klidně říkat pane inženýre:) Vědět, co je třeba monopolistická konkurence je sice fajn, ale Rolinka to od balónu neodstaví!
Čekají vás dvě závěrečná těžká utkání, v Rovni a pak doma s Mateřovem. Předpokládám, že budete chtít záchranu už po tomto víkendu, protože nechávat to pak na souboj na férovku kdo s koho, to asi není ideální?
Zachránit se už teď o víkendu v Rovni by pro nás bylo samozřejmě ideální variantou. V opačném případě by byl poslední zápas asi hodně nervózní. Pošlu malé rýpnutí do našich soupeřů a dovolím si tvrdit, že uhrajeme šest bodů a bude klid!
Na závěr se ještě zeptám na aktuální téma - v úterý získali fotbalisté Újezdu pohár předsedy OFS Pardubice. Vy jste, jestli se nemýlím, nebyl ještě v kádru Křičeně loni, když získali tento triumf oni. Nemrzí Vás to? Neslyšíte kolem sebe v kabině, to bylo boží, když jsme to vyhráli my?
Předně gratuluji Újezdu k vítězství. Je pravda, že loni, když pohár vyhrála Křičeň, jsem v kádru ještě nebyl. Fandil jsem jim ale přímo na stadionu a přiznávám, že tam lehká závist byla. Aktuálně se už ale k tomu nikdo v kabině nevrací, ale to dávám za vinu záchranářským povinnostem. Kdybychom hráli klidný střed, tak by se asi vzpomínalo více.
Děkuji Matouši za rozhovor a přeji Vám k narozeninám hlavně pevné zdraví, to potřebuje fotbalista asi nejvíce.
Děkuji a ještě mi dovolte poděkovat všem, kteří mi poslali hlas. Za velkou trpělivost děkuji mojí ženě Karolíně a taky Vendovi Branskému za to, že mě vytáhl z fotbalového důchodu.

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.