Radek Bukač: "Když vyhraju krále střelců a postoupíme, půjdu dohola!"

Lehčí los mají Pardubičky. Ale může se to tak jen tvářit, ono je to vždycky tak, že se na tým z popředí tabulky chce každý vytáhnout, sejde se a bojuje! Je možné vyhrát, ale i přijít o body kdekoliv, tak jako se nám to povedlo v Rovni! Těžké jsou všechny, obzvlášť když jdete do zápasu nejen že chcete vyhrát, ale pokud hrajete o postup, tak musíte vyhrát! A někdy to může být pro slabší jedince těžké!

Dva body ztrácíme, ale uvidíme, jak to všechno bude a myslím, že se to může ještě zamotat! Asi velmi zajímavý bude zápas Pardubiček v Srchu a pak domácí zápas Pardubiček a Sezemic, očekávám velkou diváckou návštěvu! Kdybych nevěřil, tak bych nechodil na každý zápas a ve svém věku neblbnul tak, jak blbnu! V kariéře jsem postoupil snad 12x a moc bych si přál to zažít i tady v Sezemicích! Takže ano, věřím týmu, že to můžeme zvládnout!

Tak atmosféra v kabině je taková normální, já znám jen tu před zápasem, protože na tréninky nechodím, nestíhám to pracovně a ani zdravotně už bych to nedal. Jednou týdně zápas stačí! Takže jaká je atmosféra, je dotaz asi na trenéra! Ale podle toho co vidím, tak je výborná, srandičky jsou pořád! V Sezemicích se určitě ví, že bojujeme o postup, nepamatuji za posledních 10 - 15 let, že by tady byl takový zájem o fotbal a to ze všech věkových kategorií - od malých prcků až po dědečky a babičky! Je to radost hrát, když chodí tolik lidí! Moc si toho vážíme a děkujeme za podporu!

Vloni jsem řekl, že když vyhraji střelce a postoupíme, tak půjdu dohola! Nějaké další motivace tam určitě jsou, ale ty zatím prozrazovat nechci, když se to povede, tak si to určitě užijeme, ale k tomu je ještě dlouhá cesta!

Tak hrajeme jako tým, věříme jako tým, vyhráváme i prohráváme jako tým! Nemyslím si, že by v kabině byl někdo, kdo by nevěřil a to je dobře! Já se snažím hodně kluky motivovat, poradit, uklidnit, ale někdy i nastartovat a plus další třeba takový Blažek - ten někdy nezavře pusu. To je pořád sama srandička, je sním fakt zábava, někdy si říkám, jaké by to bylo, kdyby nemluvil!