Euforie to byla obrovská, říká s úsměvem po své vítězné brance Martin Hrkel

Bělčice zvládly důležitý záchranářský souboj se Štěkní a vítěznou branku si připsal Martin Hrkel, který získal ocenění pro hráče kola. 

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Martine, gratuluji ti k vítězství v anketě o hráče kola. Co na to říkáš?
Popravdě jsem to nečekal. V poslední době se nám nedaří a na hřišti nepředvádíme fotbal, jaký bychom chtěli a jaký umíme hrát.
Kdo ti podle tebe poslal nejvíce hlasů?
No fanynky to určitě nebyly, takže určitě spoluhráči, kteří očekávají příspěvek do pokladny. (úsměv)
Zápas se Štěkní nabídl velkou bitvu. Zažil jsi někdy krásnější závěr zápasu?
Tak samozřejmě pár zápasů strhnutých na naší stranu v posledních minutách už jsem zažil, ale to, že bych vstřelil takto důležitý gól sám ještě asi ne. Musím říct, že euforie to byla obrovská. Zvláště v kontextu, jak pro nás byl tento zápas důležitý.
Sám jsi vstřelil vítěznou branku. Popsal bys jí prosím našim čtenářům?
Můj spoluhráč Matěj Vrbský dobře zapresoval při rozehrávce soupeře, kterému jsem balon odebral a běžel sám po lajně do útoku. Ve vápně jsem viděl nabíhající naše útočníky, tak jsem poslal centr do vápna směřující na zadní tyč a zároveň tak, aby to letělo na bránu. No a s přičiněním všech přírodních živlů a dostatečné míry štěstí tento centr zapadl přes brankáře do brány.
Aktuálně se souboj o záchranu velmi vyrovnává. Zažil jsi někdy až takto vyrovnanou tabulku?
V předešlém působišti ve Starém Smolivci ano, ale v Bělčicích ještě ne.
Teď už ke tvojí kariéře. Kdo tě k fotbalu přivedl?
Myslím si, že pan Vrbský, který dělal nábor hráčů, když jsem byl asi ve druhé třídě. A určitě za to mohla i ta doba, protože jiný sportovní kroužek prostě nebyl. (úsměv)
Jak vzpomínáš na své začátky?
S úsměvem a jenom v dobrém. Neměli jsme žádnou přípravku, nebo mladší žáky, takže jsme hráli ve složení kluků od druhé třídy do deváté. Kdo měl více starších žáků, ten vyhrával a kdo jich měl míň, vyhrával za dva roky tři roky. Dodnes nezapomenu, jak mi byl velký dres a jaké byly moje úkoly na pozici obránce: „Když budeš mít míč kopni ho do autu, a když tě někdo strčí hned spadni.“ (úsměv)
Velkou část své kariéry si působil ve Starém Smolivci, jak na toto období vzpomínáš?
Na Smolivec vzpomínám velmi rád. Vlastně jsem se tam k fotbalu vracel, když jsem z pracovních důvodů na fotbal neměl vůbec čas. Tenkrát mě Marcel Voříšek ukecal, abych to šel zkusit, a že když mi to nepůjde, tak si můžu kopnout v jejich béčku. Na béčko potom nedošlo a ačkoliv jsem zažil pád z 1B, tak na Smolivec mám jen dobré vzpomínky.
V roce 2018 si se však navrátil do Bělčic. Co tě vedlo k tomuto rozhodnutí?
Po poslední sezóně ve Smolivci, se nám rozpadl tým. Hodně kluků končilo a nebylo to s kým hrát, tak jsem se vrátil domů do Bělčic.
Je něco, čím jsou Bělčice specifické?
Bělčice jsou specifické tím, že mají Luboše Krameše.
Teď už k víkendu. Jaké utkání očekáváš v Sedlici?
Já osobně do Sedlice jezdím nerad. Moc se nám tam nedaří. Každopádně my potřebujeme body a výhra nad Štěkní nás snad nakopne k lepším výkonům.
Poslední otázka. Jaké máš ještě koníčky, kromě toho fotbalového?
Mám rád turistiku, lyže, kolo a myslivost a to vše se neobejde bez dobrých kamarádů.

Autor: Václav Plachta

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.