Prošel jste za svou fotbalovou kariéru neuvěřitelných 17 týmů. Na která mužstva vzpomínáte nejraději a proč?
FK AS Pardubice - Skvělá parta, těžké podmínky a první velký fotbal.
Viktorka Žižkov - první liga, život profesionálního fotbalisty, ale i těžká zranění. Bylo to nahoru dolů, někdy trochu drsný svět.
Lovosice - krásné město, postup do divize, hodně výher, hodně gólů.
Libišany - dobrý fotbal, skvělá parta lidí kolem fotbalu.
A pak samozřejmě Spartak Sezemice!
Sezemice - to je zvláštní kapitola...
Sezemice - moje první a asi i poslední krůčky fotbalové. Sezemice jsou prostě moje rodina a srdcová záležitost, tady jsem se vždycky cítil doma a lidi kolem mě to vidí i cítí! Myslím, že můj strejda Oldřich Ševčík by mohl být pyšný, rád na něho vzpomínám!
Aktuálně máte bilanci 16 zápasů - 25 gólů. Kde se toto číslo na konci sezóny zastaví?
Bilance je to hezká, ale víc mě zajímá, jak na tom budou Sezemice na konci sezóny. Kdyby bylo číslo gólů někde kolem 35 kousků, tak by to bylo hezké.
Dokázal by jste si vzpomenout, v jakém týmu jste dal za sezónu nejvíce branek a kolik jich bylo?
Opravdu teď nevím, střelecky se mi dařilo skoro všude. Měl jsem málo sezón, kdy jsem šel pod 20 gólů.
Bylo pro Vás "snazší " střílet góly ve 20 letech než nyní po čtyřicítce?
Ve 20 letech to tam už slušně padalo, ale určitě teď po čtyřicítce je to jednodušší. Je to ale tím, jakou soutěž hraju.
Kdo má největší potenciál střílet branky v Sezemicích, až odejdete do fotbalového důchodu?
Kluků je tam určitě víc: Kmetík, Karel, Vykoukal, Denis Sušil, všichni moc šikovní kluci. Jen to chce někdy víc klidu při zakončení, ale to přijde.
Ať chcete, nebo ne, Sezemice na Vás hodně spoléhají. Vzhledem ke zkušenostem, kvalitě a vstřeleným gólům Vás i ostatní týmy a fanoušci berou jako největší hvězdu soutěže. Projevuje se to nějak? Pociťujete to při zápase nebo třeba v kabině Spartaku?
Nepovažuji se za hvězdu soutěže. Jdu si prostě zahrát fotbal a jak já respektuji ostatní spoluhráče i protihráče, byl bych rád, aby to tak bylo i obráceně. Určitě cítím, že je mi věnována větší pozornost, ale jsem rád že je to všechno ve slušnosti a nejsou tam žádné zákeřné zákroky. Přece jenom všichni chodíme do práce a zdraví je to nejdůležitější! V kabině mám určité postavení a dá se říct, že názor, který řeknu, kluci respektují a berou si ho k srdci. Zato jsem rád a vážím si toho.
Dá se s trochou nadsázky říct, že co řekne v kabině Bukač, je svaté?
To úplně ne, ale má to určitě svoji váhu.