Michale, gratuluji k výhře v anketě o hráče kola, co na to říkáš?
Mockrát děkuji. Je to fajn, i když jsem to spíš přál Michalovi Mertlů, kterému zápas vyšel výborně a příspěvek do kasy by nám od něj asi chutnal víc.
Kdo myslíš, že měl na vítězství v hlasování největší podíl?
Myslím, že kluci z týmu, dražejovští fanoušci a také rodina.
Zápas proti Vacovu jste zvládli za vysokého rozdílu poměrem 5:0. Čekal bys před začátkem utkání takovýto výsledek?
V Dražejově nám sebevědomí nechybí. Většinou házíme předzápasové tipy na skupinu, komu kolik nadělíme. (úsměv) Častokrát se nám to vymstí, ale aspoň jdeme do zápasu dobře naladění a uvolnění. Skóre 5:0 s Vacovem, proti kterému se nám dlouhodobě nedaří, tam asi nepadlo. (smích)
Co podle tebe rozhodovalo v zápase?
Určitě náš důraz, zodpovědnost a brzký gól Mertla, který pláchl obraně a pak už se nám hrálo o poznání lépe. Do poločasu jsme přidali ještě dva slepené góly a jít do kabin za stavu 3:0 před domácími fanoušky už byla povinnost dotáhnout to do vítězného konce. Myslím, že trenér Maroušek bude mít pozápasový úsměv na tváři minimálně do pátku.
Teď už ke tvojí kariéře, kdo tě ke kulatému míči přivedl?
K fotbalu mě přivedli rodiče, hlavně asi mamka.
Jak vzpomínáš na své začátky ve Štěkni?
Celkem rád. Myslím si, že jsem tam byl asi jen v přípravce, kde jsem začínal v brance. Tam mi to moc nevonělo, radši jsem měl balon na noze.
Ze Štěkně si se následně přesunul do Oseku. Pamatuješ si, jak k tomuto přesunu došlo?
Ve Štěkni nebyl dostatek dětí v žákovské kategorii, a tak se naše skupinka dětí rozutekla do okolních týmů. Taťka dříve hrával za Osek, tak mé fotbalové krůčky směřovaly tudy.
V Oseku sis připsal také zajímavé hostování, kdy si zamířil do Plzně. Jak vzpomínáš na rok na Sportovní škole?
Šel jsem tam na střední, kde jsem sice vydržel necelý rok, byl ale super. Neshody s trenérem, který byl i třídní učitel, vyústily v můj přesun do Písku.
V roce 2011 si zamířil do Písku. Bereš právě působení ve žlutém dresu za tu nejkrásnější pasáž v té fotbalové kariéře?
Určitě. Myslím si, že každý hráč si nejvíce užíval ty dorostenecká léta. Hráli jsme tam dorosteneckou ligu a po přesunu do mužů krajský přebor, takže to jsou dobré zkušenosti.
Z Písku si nakonec zamířil do Dražejova. Co tě k tomuto přesunu vedlo?
Samozřejmě kamarádi, na které jsem jezdil koukat, když se nám zrovna nekryly zápasy. Se svým sousedem a dlouholetým kamarádem Tomášem Hrčkou jsem si kopl v Písku a pak jsme se postupně přesunuli do Dražejova.
Jak vnímáš spojení Dražejova a fotbalu z tvého pohledu?
Každý se tu snaží dělat vše pro to, abychom se tu měli všichni dobře, a to jak mládež, tak muži. Jediné, co nám tu chybí, jsou nové kabiny, které si tu všichni přejí.
Teď už k víkendu, čekají vás Bělčice. Jaký zápas očekáváš?
Doufám v bojovný výkon z naší strany, a pokud dokážeme využívat gólové příležitosti, mělo by být v našich silách tento zápas zvládnout. Jen se bohužel zase musíme vypořádat s absencemi pár hráčů.
Na co bude důležité se připravit?
Mají tam šikovné i rychlé hráče, ale trenér určitě najde recept, jak jejich sílu eliminovat.
Poslední otázka. Máš ještě nějaký koníček než ten fotbalový?
Mám ženu a dvě děti, to je můj koníček číslo jedna. Hraju také nohejbal za Řepické Kapry. Brzy nám začne druhá polovina sezony, tak už se nemůžeme dočkat.