Sleduj fotbalunas.cz
Přihlásit - Staň se součástí komunity
Míříte o víkendu na fotbal? Zašlete nám ze zápasu fotky nebo reportáž!
HVĚZDY V PRALESE: Radek Šírl vrazil do soupeře a byl vyloučen
TOP FOTKY TÝDNE: Nerušit, spím!

To, že projedeme podzim jen s jednou prohrou, mě mile překvapilo, líčí s úsměvem Jiří Funda

15.11.2023 22:52 Václav Plachta

Poslední hráčem kola 1.B třídy se stal opět hráč Bavorova. Pravděpodobně nejviditelnější hráč soutěže Jiří Funda táhne Bavorov spolu se svými spoluhráči vzhůru a v rozhovoru se rozpovídal o své bohaté kairéře, chodu Bavorova a také o tom, co ho překvapilo na jeho štaci v zahraničí.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Jiří, gratuluji k vítězství v anketě o hráče kola. Co na to říkáš?
Mockrát děkuji. Byl jsem mile překvapen, protože se nám snad podruhé podařilo někoho přehlasovat. (úsměv)
V posledních dvou kolech ovládli anketu hráči Bavorova. Kdo má podle tebe největší vliv na hlasování?
Myslím si, že největší podíl na to mají spoluhráči a fanoušci, kteří nás začali podporovat.
Zápas proti Dražejovu jste zvládli jednoznačným poměrem 7-1. Byl týmový výkon bezchybný?
Bezchybný určitě ne, vždycky se najde chybička a my ji udělali v tom, že za stavu 2:0 jsme zase hodně polevili a Dražejov nám mohl vstřelit kontaktní branku. Uklidnil nás gól na 3:0 a pak už bylo na hřišti jen jedno mužstvo.
Ty sám jsi vstřelil neuvěřitelné čtyři góly. Začíná tvůj spoluhráč a nejlepší střelec soutěže Jakub se Varyš strachovat, že ho doženeš?
Myslím si, že nám je to asi jedno. Rádi si spolu zasoutěžíme na tréninku, ale v mistráku nám je jedno, kdo zrovna góly dává, nebo nedává, důležité jsou pro nás body.
Podzim jste nakonec zakončili na prvním místě s dvoubodovým náskokem. Když si přicházel do Bavorova, čekal jsi, že budete takto vysoko?
Abych řekl pravdu, tak jsem si myslel, že se budeme pohybovat do top trojky. Kádr se doplnil o šikovné kluky, ale to, že projedeme podzim jen s jednou prohrou, mě mile překvapilo.
Který z uplynulých zápasů byl pro tebe nejtěžší, a na který naopak nejraději vzpomínáš?
Určitě s Hošticemi a to hlavně v hlavě. Strašně moc mě porážka mrzela, přišlo spoustu fanoušků, počasí vyšlo, ale bohužel my v tom zápase nepředvedli vůbec nic. Já zkazil vše, na co jsem sáhl a týmu se taky nedařilo. Nejraději budu vzpomínat na tento celý půlrok.
Teď už se přesuneme ke tvojí kariéře. S fotbalem jsi začínal tady v Bavorově, kdo tě k němu přivedl?
Ano, v Bavorově jsem začínal v pěti letech. Přivedl mě k němu můj taťka a můj první trenér byl Aleš Zach. Oba jsou s námi teď v A-týmu.
Jak vzpomínáš na tvé fotbalové začátky?
Na své fotbalové začátky vzpomínám moc rád a to díky Alešovi Zachů, který mi rád vždy připomíná toho šestiletého špunta, který hrál s brambůrkami v ruce. (smích)
Následně přišlo tvé tříleté působení v Tatranu, kde si tě vyhlédlo českobudějovické Dynamo. Pamatuješ si, kdy přesně ses poprvé dozvěděl o zájmu týmu od Černé věže?
Dynamo si mě vyhlédlo rok po mém působení v Prachaticích na krajských výběrech, na které jsme jezdili. Kdy a kdo mě konkrétně oslovil to už si bohužel nepomatuji.
V Dynamu si strávil neuvěřitelných devět let. Jak na tyto roky vzpomínáš?
Bavorov a Dynamo jsou moje srdcovky. V Dynamu jsem zažil krásné časy, poznal jsem tam spoustu výborných kamarádů, měl spoustu skvělých trenérů a spoustu fotbalových zážitků.
V dresu Jihočechů si zažil opravdu mnohé a mě by zajímalo, zda bys dokázal vybrat jeden jediný moment, který bereš, jako ten nejkrásnější?
Tak to byl určitě postup z druhé ligy do první. Bylo mi osmnáct let a v Táborsku před šesti tisíci fanoušky jsme mohli slavit postup do ligové elity.
V roce 2017 došlo na přestup do Hradce Králové. Co si od tohoto přesunu očekával?
Od tohoto přesunu jsem očekával to, že mě to v kariéře posune dál. Bohužel vím, že to byla velká chyba.
Jenže po dvou letech došlo na návrat do domovského Bavorova. Chtěl bys důvod tohoto transferu rozvést?
Těch důvodů bylo víc, ale co nejvíc stálo za mým koncem s profi fotbalem, byla rozhodně moje hlava. Vždy jsem měl velké problémy s psychikou a nervozitou. Čím jsem byl starší, tím se to stupňovalo. Častokrát jsem slyšel, že jsem tréninkový hráč. Do čtvrtka výborný a čím víc se blížil zápas, tím víc jsem sám nad sebou pochyboval a pak to stálo za prd. Hlavu jsem prostě na velký fotbal neměl a na to se navalila autoimunitní nemoc a já věděl, že už pokračovat nechci a moje kroky povedou domu do Bavorova.
Obratem ale přešlo na posun do Hluboké. Proč si zrovna zamířil do týmu z podzámčí?
S Bavorovem jsme projeli podzimní část okresní soutěže bez ztráty bodu. V zimě jsem věděl, že moje kroky povedou do Rakouska. Poté přišel covid a Bavorov postoupil po pětadvaceti letech do 1.B. V tu dobu skončil i dlouholetý trenér Petr Šafránek a já se s bývalým předsedou Jirkou Kulíků domluvil, že týmu pomůžu aspoň jako trenér s tím, že budu hrát v Rakousku. Rok jsem tedy působil v Rakousku a poté dva roky na Hluboké, kam mě přetáhli kamarádi, se kterými jsem hrál v Dynamu a také pan Vácha, který mě nějakou dobu trénoval.
Na Hluboké si působil až do letošního léta, ale ještě předtím si stihl štaci v zahraničí. Jak vzpomínáš na působení v Rakousku.
Jednu věc bych v Rakousku vypíchnul. Moc se mi líbí, jak každá malá vesnička tam žije fotbalem. To, že na každý zápas tam přijde dvě stě lidí je úplně normální, toho bychom chtěli docílit i u nás v Bavorově. Bylo by hezké, kdyby se lidé z Bavorova jednou za čtrnáct dnů přišli podívat snad na vyšší soutěž, zafandili by, zakřičeli si na nás, dali si u toho klobásu s pivem a poté bychom to rozebrali po zápase v nové hospůdce, které se snad dočkáme i s novými kabinami. Jinak, ale mnohem raději vzpomínám na působení na Hluboké.
Teď už půjdeme k tomu nejdůležitějšímu. Dokázal bys Bavorov a tvůj návrat do týmu, kde si začínal, popsat jedním slovem?
Jedním slovem asi ne, ale čtyřmi určitě. ,,JE TO ČISTÁÁÁ FANTÁÁÁZIÁ´´
Kromě působení v roli kapitána ti náleží taky pozice trenéra a zároveň máš velké slovo i v chodu klubu. Kde bereš tu energii ke všemu?
Neřekl bych, že mám nějaké slovo do chodu v klubu, na to rozhodně ještě nemám. Starám se hlavně o A tým a v tom mám od nového předsedy veškerou důvěru, za což mu děkuji. Také bych chtěl poděkovat i panu Kulíkovi, který nám vytvořil silnou generaci fotbalistů, kteří se postupně vrací domů a tajně doufáme, že se nám vrátí další kluci.
Poslední otázka. Kromě fotbalu máš ještě nějaký jiný koníček?
V zimní přestávce s klukama hodně hrajeme Call of Duty. Jinak si rád zahraju tenis, beach, nebo squash a teď se snažím hrát i hokej, ale ten mi opravdu nejde. (úsměv)
Autor: Václav Plachta

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.