Radonice mě prodaly za bojler, vzpomíná Hráč kola Lukáš Kadeřábek z Tuchorazi

Byl to hřejivý pocit, zjistit, že jste taky jednou vyhrál něco jiného, než je 20% sleva na další nákup v Lidlu. Ještě vetší radost z toho měla moje přítelkyně, protože věděla, že z toho vyplyne tento rozhovor.

Nálada v kabině je výborná a není se čemu divit. Jsme na třetím místě, což téměř nikdo nečekal a je zde i šance, že skončíme podzimní část na druhém nebo prvním místě. A nový trenér Tomáš Liga? Určitě přinesl nový vítr do týmu a má velkou zásluhu na tom kde teď jsme. Tomáš je na nás někdy až moc tvrdý a dokáže nás i pěkně seřvat, když hrajeme žumpu, ale také umí i pochválit a poradit. Například poslední zápas, kdy jsem vstřelil gól, ke mně dokonce i přišel a řekl: „Lukáši, až budu mít syna, tak chci, aby byl jako ty“. Pro takovéto momenty člověk hraje fotbal, opravdu mě to dojalo.

Tady s vámi souhlasím. Náš Tuchorazský FAN KLUB je neuvěřitelný. Nejen, že jsou v hojném počtu na domácích zápasech, oni dokonce jezdí ve velkém i na venkovní zápasy. Vlajky, bubny, pískačky, dýmovnice a bůhví čím ještě, vytvářejí fanoušci atmosféru jako na prvoligovém stadionu. Je to vážně super a přeji takové fanoušky všem klubům.

Tady se musím pousmát, protože nedávno jsem viděl rozhovor právě s Pavlem Kadeřábkem, kde se ho ptali na tu samou otázku, zda má něco společného s Lukášem Kadeřábek z Tuchoraze. Tady odpovím stejně jako on a vrátím mu pochvalu. „Je to velmi skvělý fotbalista a je radost koukat na každý jeho dotek s balonem, Jinak kromě jména a fotbalu, nemáme asi nic společného.“

V Tuchorazi jsem začal jako dítě a opět jsem se sem vrátil. Že by se ale jednalo o cestu vystlanou růžemi, to se říct nedá. Těžko se mi o tom mluví a když nad tím přemýšlím, je tohle první rozhovor, kde veřejně řeknu, jak to vlastně celé bylo. Byl to den jako každý jiný. Ráno jsem dorazil do tréninkového centra Radonického týmu, kde nás jako vždy čekala týmové snídaně, promítaní předchozího zápasu a klasická ranní rozcvička před tréninkem. Jenže pak si mě zavolal manažer klubu a oznámil mi, že tady v Radonicích dnes končím, že mě prodali do jiného klubu, který o mě měl velký zájem. Ztuhl jsem a než jsem ze sebe dokázal vyplodit otázku, proč a co se vlastně stalo, manažer byl pryč bez vysvětlení a já musel opustit klub. Volal jsem hned svému manažerovi, co se to kur.. stalo, a že za mými zády udělali prodej bez mého vědomí. Řekl jenom to, že mě koupili Liblice u Českého Brodu. Byl jsem pořád v šoku a nemohl tomu uvěřit, člověk si říká, že se tohle může stát jenom na v těch nejvyšších ligách světa a že to je špatný vtip. Vtip to ale nebyl. Nikdo mi nechtěl nebo nemohl dát vysvětlení proč mě prodali. Musel jsem tedy uzavřít tuto kapitolu fotbalového života a začít na novo v Liblicích, kde mě přijali mezi svého a já zde zažil, sice krátkou, ale krásnou fotbalovou část svého života. No a zde už to bylo do Tuchoraze jenom kousíček. Tuchoraz postoupila do vyšší třídy a začala hledat posily. Po dlouhém vyjednávání a domlouvání podmínek jsem přijal nabídku a přestoupil zpět do svého mateřského fotbalové klubu v Tuchorazi. Takže nyní můžu konečně odpověď na vaši otázku. Ano, Tuchoraz mi k srdci přirostla a to už v dobách, když jsme zde jako malý kluk chodil koukat na svého hrajícího tátu, když jsem zde začal i já hrát, a i nyní, když jsem se vrátil a opět se proháním po stejném trávníku jako dříve. Jak to tak ale bývá, některá tajemství už tajemstvím nejsou a já po čase zjistil důvod, proč mě Radonice prodali. Jelikož v klubu praskl bojler na teplou vodu a neměli v době krize na nový, museli prodat svého nejdražšího hráče, což jsem byl já. Tohle je holt fotbalový život a musím teď celý život žít s vědomím, že jsem byl vyměněn za nový bojler.

David Beckham, Luis Figo, Tomáš Rosický. Tito TOP hráči nosili také dres s číslem 7 a já mám s nimi dost společného a proto byla sedmička jasná volba. Beckham – mám doma taky modelku a zpěvačku FIgo – Když se opiju, mluvím taky portugalsky Rosický – poslední dobou jsem víc zraněný než zdravý

Nikdy jsem žádný rituál neměl, ale pokud se dá jako rituál brát pouštění mé oblíbené hudby, tak jedině to. Bohužel máme v Tuchorazi nejhoršího kabinového DJ z okresu a ty jeho songy mě spíš demotivují než nakopávají. Doufám, že si to dotyčný přečte a vezme k srdci.

Rozhodně je to krajní obránce nebo záložník. Díky bohu, že se už nehraje komunistický styl fotbalu, kdy obránce měl jenom bránit a nemohl útočit. Dnes je naopak v moderním fotbale chtěné, aby obránce podpořil útok a vytvářel gólové pozice nebo je i proměňoval.

Ve volném čase se za mě stává: Zedník, zahradník, dřevorubec a otec. Člověk si postaví barák a udělá dítě, ale musí počítat s tím, že tím práce nekončí, ale začíná.

Snažte se udržovat fotbalovou tradici i na nižších fotbalových třídách. I bez velkého finančního kapitálu, jde fotbalový klub vést na úrovni. Příkladem je FC Tuchoraz, přijďte se někdy sami přesvědčit.