Dynamo ze mě vychovalo fotbalistu, říká s úsměvem Stanislav Legdan

Sestava kola sice, kvůli technickým důvodům, nebyla zvěřejněna, ale i přes to vás fanoušky neochudíme o rozhovor jedním z hráčů, který na sebe ve víkendovém kole upozornil. Stanislav Legdan vstřelil za strakonický Junior dvě branky a předvedl parádní výkon. V rozhovoru se rozpovídal nejen o formě Strakonic, ale také o své, velmi bohaté, kariéře.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Stanislave, nemohu poblahopřát k vítězství v anketě, ale patřil jste k nejdůležitějším hráčům kola. Co na to říkáte?
Děkuji, jsem hlavně rád, že jsem byl důležitým hráčem našeho týmu a pomohl k vítězství.
Jaká byla vaše první reakce, když jsme se spolu spojili?
Že mi píše někdo cizí. Ne, samozřejmě jsem byl rád a říkal jsem si, zaslouženě. (smích)
Po remíze v Trhových Svinech jste dokázali vybojovat tři body proti Týnu. Jak náročný zápas to byl?
Pro nás velmi důležité vítězství a tři body. Podařil se nám vstup do utkání a ten hodně rozhodl o rázu utkání. My pak mohli čekat na to, co soupeř vymyslí a hrozit z protiútoků. O ten gól, jsme lepší byli.
Vy sám jste vstřelil dvě branky v utkání. Popsal bys je čtenářům?
Oba dva góly padly po rohovém kopu. Při prvním gólu se nade mě odrazil míč s předešlého souboje a já měl jedinou možnost střely pouze kopem za hlavu. Takže jsem udělal nůžky, jako Ronaldo, a míč zapadl do sítě. Druhý gól byl opět z rohu, tentokrát skvělé zahraný od Zahryho na přední tyč, kam jsem si naběhl a hlavou tečoval na zadní tyč, Krejča říkal že zády, ale bylo to hlavou. (smích)
Celkově už máte na svém kontě tři branky. Je důležité, aby obránce uměl být produktivní, i na druhé straně hřiště?
Tak nechci říkat, že je to důležité, ale určitě to mužstvu pomůže, když je nebezpečný ze standardních situací.
Z posledních třech zápasů jste získali sedm bodů. Jak velká vzpruha to pro tým je?
Věřím, že jsme na dobré cestě. Na začátku sezóny to nebylo úplně ono, ale teď se zvedáme jak výsledkově, tak herně a máme v plánu v tom pokračovat.
Teď už k vaší kariéře. S fotbalem jste začínal tady ve Zlivi. Kdo vás k němu přivedl?
Asi jako většinu dětí, moji rodiče.
Jak vzpomínáte na vaše začátky v týmu nedaleko od Českých Budějovic?
Bylo to fajn, vlastně jsme nic jiného nedělali, než přišli ze školy a šli si kopat, jak se říká ,,za barák“.
Právě do Českých Budějovic vedli vaše další fotbalové krůčky. Bylo Dynamo tím pomyslným vrcholem, který jste ve fotbale zažil?
Tak určitě, prožil jsem v Dynamu spoustu krásných a pro mou další kariéru velmi důležitých fotbalových let. Můžu říci, že Dynamo ze mě vychovalo fotbalistu a navíc jsem poznal spoustu lidí, kamarádů a jsem za to vděčný. Dynamo je moje taková srdcovka.
Následně jste se v roce 2007 přesunul do Písku, kdo hrál v tomto přestupu největší roli?
Řekl bych pan Nousek z Písku. Jednoho dne zavolal, že o mě mají zájem, abych se u nich rozehrál po zranění a domluvili jsme se, že to pro obě strany může být výhodné.
V Písku jste ale často chodíval na hostování, konkrétně do prachatického Tatranu a Strakonic. Jak na tyto dvě angažmá mimo modrožlutý dres vzpomínáte?
No často. Po dvou letech v Písku, kdy jsem přestal nastupovat, jsem v průběhu sezóny odešel hostovat do Prachatic. Pak se kluby nedohodly, ozvaly se Strakonice a já šel na půlroční hostování do Strakonic, kde jsem byl asi dva roky myslím.
V roce 2011 přišla první zahraniční štace. Mohu se zeptat, jakou soutěž jste v Rakousku hrával?
Druhá Klasse, ale za mě super zkušenost a super vedení. Do dnes si s bývalými spoluhráči napíšeme a přejeme si navzájem štěstí a zdraví.
Po čtyřech letech jste se ze zahraničí vrátil směr Hluboká nad Vltavou. Proč zrovna došlo na tým z podzámčí?
Zrovna jsem končil v Rakousku a na Hlubokou jsme se s přítelkyní, před narozením syna přestěhovali, takže jsem se zeptal, zda bych tam mohl jít na trénink. Na zkoušce jsem uspěl a začal hrát za Hlubokou.
V roce 2021 ale přišla vaše druhá část fotbalového života mimo republiku. Jak vzpomínáte na druhé rakouské angažmá?
No, tam jsem byl asi tři měsíce a to s klidným srdcem můžu říci, že to bylo hrozné. (smích)
Minulý rok přišel během zimní přestávky přestup do Prachatic, které potřebovaly zachránit krajský přebor. Znal jste někoho z kluků, kdo s vámi v danou dobu do Tatranu přicházel?
V týmu jsem znal bývalého spoluhráče z Dynama, Jirku Pravdu, a lidi ve vedení klubu z předchozího působení. Jinak jsem většinu kluků neznal.
Jak moc velké zklamání v Prachaticích po sestupu panovalo?
Tak samozřejmě zklamání to bylo, ale sestoupilo se se zvednutou hlavou a bojovalo se až do posledního kola.
Krajský přebor sice Tatran opustil, ale ty jsi zůstal a oblékáš dres Strakonic. Byla Junior první volba ve výběru?
Neměl jsem ambici na přestup, ale Mrkev (Václav Mrkvička) mě přesvědčil, že mě potřebují, že jsem sice starej, ale že mě přesto chtějí. Ta nabídka se nedala odmítnout prostě. (úsměv)
Minulost už necháme a zamíříme k víkendu. Čeká vás duel s Jankovem. Jaký zápas očekáváte?
Očekávám bojovné utkání. Hraje se znovu o šest bodů. Věřím v to, že se s tím dokážeme popasovat a z Jankova odvezeme tři body, které nás přiblíží do středu tabulky.
Poslední otázka. Máte ještě nějaké jiné koníčky, než fotbal?
Tak koníčky mám, ale nemám na ně moc času. Vlastně zbytek volného času věnuji trénování dětí na Dynamu, což mě hrozně baví a rodině.

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.