Ondřej Pečinka:"Teď už se s námi trenér jen všemu směje!"

Když jsem se s Barčou seznámil, tak fotbalem byla celkem nepolíbena. Tehdy byla zrovna zimní pauza, takže ani nevěděla, do čeho se namočila. Potom začala druhá půlka sezóny a já začal trénovat, chodit na fotbal do hospody a víkendy trávit hraním a pískáním. Chtěla se mnou trávit co nejvíce času, takže jezdila všude možně se mnou a přirozeně se začala zajímat. Teď už sleduje světovou scénu, zná velká jména a ví, co je offside, takže za mě rozumí fotbalu dost. Zbylé dvě otázky spojím, protože spolu souvisí. Narozeniny jako takové se mi moc nepovedly. Hlavní dárek se mi zpozdil a ostatní plány také vyšly tak napůl, protože jsem celý den měl v hlavě zápas a nebyl jsem 100% duchapřítomný. Barča pak pronesla, že budu muset dát hattrick, abych to všechno zachránil a já jí slíbil, že ho teda dám…

No… tady hraje roli více faktorů. K hraní ještě dělám i rozhodčího v krajských soutěžích, takže mám velmi nabitý kalendář a nemůžu v pátek změnit zápas, do kterého nastoupím. (v pátek většinou trenér A-týmu poptává hráče) Jediné řešení by byl kompletní transfer do áčka, ale to se asi nestane. Trenér A-týmu mě typově jako hráče moc nemusí a já vlastně ani nemám zájem. Máme v béčku perfektní partu a hlavně máme výborně rozjetou sezónu. Určitě bych teď od kluků neodešel… taky si ještě brousím zuby na vyšší posty v listině střelců.

Trenér Procházka to s námi nemá vůbec jednoduché. Je to již druhá společná sezóna a tak trochu mi přijde, že rezignoval. Dříve se nás ještě snažil umravňovat, ale teď se s námi jen všemu směje a trochu zvolnil ze své striktnosti, kterou si přenesl z dorosteneckého týmu, kde je to samozřejmě potřeba. Trenér Pařízek u nás dlouho měl syna a vždy byl ten benevolentnější a vysmátější. Tuhle sezonu si to od trenérů po nováčky vše výborně sedlo a je to vidět na výsledcích. Omládlá parta v kabině je jako nikdy dřív a trenéři už nás taky víc chápou a výborně si s námi rozumí. Všechno to prostě šlape!

Dovolím si říct, že nikdo nehraje takový fotbal jako my. Některé týmy se můžou zdát podobné, ale tam to většinou dělají 3,4 mladší hráči, na které se nakopává. Mikulovice hrají výborný fotbal na protiútoky, ale to se s námi nedá srovnat. Díky kvalitní mládeži, která každé léto “vyplivne” 3-6 kluků, kteří jdou buď do áčka, do béčka nebo na hostování, máme z daleka nejmladší tým v soutěži a na hřišti je to vidět, protože fyzicky neodcházíme v 75.minutě jako ostatní týmy. Většinou máme dost kvalitní střídačku, která ke konci zápasu na tempu ještě přidá (např. proti Ostřešanům). Náš styl hry je pro okresní soutěže naprostou raritou, a proto se pomalu ale jistě dereme výš a výš.

U nás v rodině jsou geny spíš hudebnické. Musím za podporu poděkovat oběma rodičům, ale táta je ten, který až do mých 19ti let vynechal pouze z vážných důvodů. V mládeži nevynechal jediný zápas a s odstupem času si toho neskutečně vážím a chtěl bych mu tímto poděkovat. Dříve chodíval i děda, ale ten už se takhle krásného hattricku bohužel nedožil. Dával mi za každý gól stovku, takže možná právě on nastartoval můj hlad po zápisech do listiny střelců. Od minulé sezóny chodí i přítelkyně, ale ta ještě nic neviděla.

Uvidím, kam mě má pracovní cesta zanese… z ničeho si nedělám hlavu, objevuji co nejvíce to jde a někde se určitě chytím. Logistika, ve které jsem teď, mě velmi baví a nějaký čas v ní určitě ještě strávím. Vysněný job vlastně žádný nemám. Chtěl bych podnikat, stejně jako otec, ale prozatím si hledám průmysl a obor, ve kterém to všechno jednou nakopnu.