Musíme hrát všichni zodpovědně a výsledky časem určitě přijdou, burcuje Ladislav Martínek

Fanoušci zvolil hráčem druhého kola 1.B třídy skupiny B Ladislava Martínka, který vstřelil dvě branky v duelu s Dražejovem. Ty sice na toužené body nestačily, ale na vítězství v naší anketě ano. Ladislav se nám tak rozpovídal nejen o zmíněné porážce, ale  také o své kariéře a co vedlo k tomu, že se stal asistentem trenéra.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Ladislave, gratuluji ti k vítězství v anketě o hráče kola. Co na to říkáš?
Především chci všem moc poděkovat za hlasy. Jak klukům z kabiny, kamarádům, tak i fanouškům.
Už se ti pokladník ozval, za kolik to v kabině budeš mít?
Zatím ještě ne. V pátek po tréninku ale koupím aspoň nějaké to pivko a v neděli po zápase už na mě bude čekat pokladník s kasou. (smích)
V Dražejově jsi vstřelil dvě branky a hlavně ta první z přímého kopu stála za to. Měl jsi jasno, že budeš střílet na brankářovo stranu?
Byl tam u toho se mnou spoluhráč Míša Novotný, ale bylo to spíš na pravou nohu, tak jsem to nakonec kopl já. Na gólmanovo stranu jsem to chtěl zkusit a naštěstí to vyšlo.
Zápas jste ale nakonec prohráli poměrem 4-7. Jak bys hodnotil zápas z tvého pohledu?
Samozřejmě záporně. Když už dokážeme otočit zápas z 3:1 na 3:4 čekal bych, že aspoň bodík budeme mít, ale bohužel. Hodně mi to připomínalo minulý rok zápas v Cehnicích, kde to skončilo 7:5 pro domácí. Snad máme tedy pro letošek vybráno.
Takže bys dvě branky vyměnil radši body?
Samozřejmě. Je jedno, kdo ty branky dává, hlavní jsou vždycky body.
Teď ke tvojí kariéře. Kdo tě k fotbalu přivedl?
Jelikož je brácha starší a hrál fotbal, tak to byl on. V té době mi bylo asi šest let, když jsem začínal a celé dětství mě chodil podporovat na zápasy taťka. Určitě by chodil i teď, ale bohužel už není mezi námi, a tak už mě na zápasech podporuje pouze maminka.
Celý svůj fotbalový život jsi strávil, až na jednu výjimku, ve Vlachově Březí. Je zbytečné se tedy ptát, zda to tu bereš jako srdeční záležitost?
Ano, Vlacháč bych neměnil za nic a jsem tu prostě doma.
Jak už jsem zmínil, během tvé kariéry jsi si ještě na půlrok odskočil v roce 2003 do vimperského Šumavanu. Co k tomu vedlo?
To byl tenkrát náš poslední rok v žácích, kde jsme měli silný ročník 1988 a byla možnost si zkusit hrát Ligu žáků ve Vimperku. Nad touto možností jsem neváhal a dodnes jsem za tuto zkušenost rád. Byla to paráda.
Byla někdy ještě možnost hrát jinde?
Mohl jsem hned zůstat ve Vimperku v dorostu, ale hrál stejnou soutěž jako Vlacháč, takže nebylo o čem. Jinak jsem dvě, nebo tři, nabídky měl, ale v tu dobu jsem pracoval v Německu, takže časově by to ani nešlo.
Od letošní sezony jsi nejen hráč, ale zastáváš i roli asistenta trenéra Františka Fencla. Co k tomu vedlo?
Tak dlouho do mě hučel, až mě přemluvil, ale jde tam spíš jen o komunikaci s klukama z týmu, protože trenér, jak všichni u nás víme, není moc novodobý typ ohledně telefonů. (smích)
Teď už půjdeme k víkendu. Čekají vás Bělčice, jaký očekáváš zápas?
Bude to těžký zápas, jako vždycky s Bělčicemi, ale klukům věřím. Musíme hrát všichni zodpovědně a výsledky časem určitě přijdou.
Po dvou výjezdech to bude první domácí zápas. Těšíš se, že si zahrajete zase před svými fanoušky?
Těším, zase nás poženou, jak je znám a doufám, že si po zápase zakřičíme.
Poslední otázka. Máš ještě nějaký koníček kromě fotbalu?
Občas si zahraju tenis, nebo jsi jdu zaběhat. Jinak sport hodně sleduji v televizi a hlavně tu mojí Slavii. (smích)

Autor: Václav Plachta

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.