V Kouřimi jsem s míčem utekl přes celé hřiště až do brány, vzpomíná Hráč kola David Zdeněk z Ratboře

Dobrý den, děkuji ke gratulaci, řekli mi o tom kluci v kabině na hokeji. Hodně to sledovali a i hlasovali. Z každé výhry by měl mít člověk radost, takže jsem byl nadšený, že jsem vyhrál.

Určitě chtěl jsem ho dát, ač by to bylo určitě drahé. Šancí na to bylo spoustu, ale bohužel já v tu chvíli nebyl schopný trefit už ani vodu ze břehu.

Jsme naprosto spokojený. Lidi, co se o fotbal v Ratboři starají, jsou neskutečný a patří jim obrovský dík za to, co všechno tomu obětují. Nikdy jsem si nemyslel, že z Červených Peček budu odcházet, ale bohužel to, co se stalo, se nedalo nijak jinak vyřešit než odchodem pryč. To by bylo povídaní na další rozhovor.

S klukama jsem zatím moc času nestrávil, kvůli svým tréninkům. Tudíž je těžké někoho určit.

Cíle jsou v první řadě hrát dobrý fotbal a držet se v horní části tabulky, ale můj názor je takový, že pokud se nám bude dařit a budou se nám vyhýbat zranění, mohli bychom atakovat první tři pozice v tabulce.

Fotbalových utkání jsem zatím tolik neodehrál, ale jeden si vybavuji je to asi dva až tři roky zpět, když jsme s Č. Pečkama hráli v Kouřimi se strašnou sestavou. Dal jsem dva góly, přičemž ten druhý byl asi zatím můj nejhezčí gól ve fotbalové kariéře, vzal jsem míč na vlastním vápně a utekl s ním přes celé hřiště až jsem skončil v bráně. Utkání jsme vyhráli 3:2. Další a asi ten nejdůležitější teprve přijde 17.9. kdy si splním sen a zahraju si s Tátou za Ratbořské béčko v derby proti Kořenicím. V hokeji jich nezapomenutelných mám více. První, který se mi hned vybaví, je z mistrovství republiky 4. tříd, kde jsme v semifinále s Kolínem prohrávali proti Pardubicím ještě 25 vteřin před koncem 2:3 a do konce základní hrací doby jsme to otočili na 4:3, naši rodiče pak zaházeli led Pardubickým perníkem. Naprosto nezapomenutelným zážitkem je zápas za Kolín v Chance lize proti Kladnu, za které nastoupil Jágr s Plekancem. Zápasů mě napadá daleko více, to by bylo nadlouho.

Jsou to dva naprosto diametrálně odlišné sporty, jediné, v čem mi “zkušenosti” pomáhají, je v nastavení hlavy na zápas.

Čest to byla obrovská. Reprezentovat Českou republiku se lvem na prsou je vždycky čest, bych řekl. V té době byl Covid a s tím se nedalo dělat nic, takže když jsem se dozvěděl, že univerziáda byla zrušena byl jsem strašně zklamaný. Přišel jsem tím o spoustu zážitků zkušeností a velkou šanci zahrát si na velkém turnaji.

Vlastně nevím, proč v hokeji jsem hrál od začátku obránce a ve fotbale vždycky vepředu. Bude to určitě tím, že ve fotbale neumím bránit. Zatímco vepředu můžu pouze běhat, což je moje největší přednost ve fotbale, občas i míč u toho běhání je pro mě sprosté slovo.

Sám jsem si zkusil, jaké to je pískat. Na hokeji jsem dělal rozhodčího dvě sezóny. Od té doby mám na rozhodčí úplně jiný pohled. Vím, jak náročné to je se rozhodovat a stejně Vám vždycky jedna strana bude nadávat. Takže jim nenadávám nedohaduji se s nimi, protože to stejně nemá smysl a oni svoje rozhodnutí nezmění, naopak je poštvete proti sobě si myslím. Do budoucna je to jedna z možností, ale spíš v hokeji.

Bohužel se nám většina zápasů hraje současně, ale pokud to vychází a mám možnost ho vidět ať už na hokeji nebo na fotbale tak se snažím dorazit abych ho viděl hrát. Takže už ho netrénuji jen po zápasech, co vidím naživo nebo z online vysílání si pak hned voláme nebo se pobavíme a uděláme zhodnocení a je jen na něm, jak si rady ode mne přebere zatím se mu daří lépe než mě v jeho letech, tak uvidíme, jak se mu bude dále dařit. Momentálně nejčastěji trávím volný čas s přítelkyní, ať už doma nebo na jejích závodech či tréninkách.

Ať sportují, daří se jim, drží jim zdraví, a hlavně aby chodili koukat na jakékoliv utkání v jakémkoliv sportu, protože se to hraje především pro ně.