V Protivíně jsme jedna velká rodina, pochvaluje si svůj fotbalový domov Miroslav Zach
Fotbal se vrátil na trávníky krajského přeboru a s tím i hlasování o hráče kola. Tím prvním, kdo tohle ocenění pro letošní rok získal, se stal protivínský matador Miroslav Zach, který poprvé v kariéře odehrál zápas na pozici stopera. Osmačtyřicetiletý Miroslav se, kromě této premíery, rozpovídal také o své bohaté kariéře a hlavně lásce k fotbalu.
Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Miroslave, gratuluji vám k vítězství v anketě o hráče kola. Co na to říkáte?
Děkuji, je to příjemné v těchto letech, moc si toho vážím.
Už jste dostal od spoluhráčů v kabině echo, kolik vás to bude stát?
Samozřejmě pokladník Zbyněk Vorel mě již upozornil, že mě to bude něco stát, ale rád do společné kasy přispěju.
Zápas v Týně jste zvládli jednoznačným výsledkem 4-0. Byl zápas takhle jednoznačný i na hřišti?
Jeli jsme do Týna s respektem k dobrému soupeři, na kterého se nám poslední dobou moc nedaří. Základní sestava byla poměrně mladá a dlouho se nestalo, aby bratři Vorlové, oba po zranění, zůstali na lavičce. Podařilo se nám eliminovat jednoho z nejlepších hráčů krajského přeboru Vláďu Dobala a po proměněné penaltě jsme ze sebe setřásli nervozitu. Bohužel jsme přišli o zraněného Tomáše Zemana, ale na hřiště přišel Míra Vorel a naši hru uklidnil. Začátek druhého poločasu patřil domácím, ale i se štěstím jsme jej přežili, přidali třetí gól, který rozhodl.
Kluci vepředu to zvládli výborně, ale obrana vzadu v čele s brankářem Váverkou neobdržela ani branku. Je to pro vás, jako kapitána a vedoucího obrany, dobrá vizitka?
Před sezónou ukončil aktivní kariéru Radek Vojta, a i když jsem si myslel, že mě nemůže ve fotbale nic překvapit, tak mě trenér Míra Říha postavil na post stopera. Premiéra se povedla a obrana s brankářem fungovala poměrně dobře, a když jsme v předu přidali góly, tak byl dobrý výsledek na světě.
V osmačtyřiceti letech patříte nejen ke stálicím protivínského fotbalu, ale také k jejich oporám. Prozradíte čtenářům váš recept na takhle dobré výkony ve skoro padesáti letech?
Recept je jednoduchý, když se vám vyhýbají zranění, pravidelně trénujete a máte do fotbalu chuť, tak se ten výsledek dostaví. Bohužel to u dnešní mladé generace chybí a je to škoda.
Teď k vaší kariéře. S fotbalem jste začínal v Albrechticích nad Vltavou. Kdo vás k fotbalu přivedl?
Nejsem ze sportovní rodiny, takže mé začátky v Albrechticích řídili bratři Vašek a Míra Bláhové. Prošel jsem mládeží, dorostem až do mužského fotbalu na úrovni okresního přeboru.
Z Albrechtic jste se poté dostal na hostování právě do Protivína, do kterého jste poté přestoupil natrvalo. Co za tímto přesunem stálo?
Musím zmínit našeho věrného protivínského fanouška Vaška Hlouchu ze Žďáru, který jak říká, mne v Albrechticích objevil a doporučil Vaškovi Křišťálovi. Slovo dalo slovo a já jsem ve dvaadvaceti letech přestoupil do Protivína a pod vedením legendárního trenéra Jirky Antoše jsem rovnýma nohama skočil z okresního do krajského přeboru.
První vaše protivínská epizoda měla své trvání do roku 2004, ve kterém jste odešel do Písku. Potřeboval jste ve vašich očích změnu prostředí, nebo zatím stálo něco jiného?
Byl to další krok v mé fotbalové kariéře, protože se v Písku hrála divize a zájem Písku byl, takže jsem odešel nejprve na hostování a později na přestup.
Na webových stránkách fotbalové asociace je uváděno, že každoroční hostování z Protivína do Písku trvalo až do roku 2006? Byla to taková pojistka, že se každý rok vrátíte do modrobílých barev, nebo se v té době neřešilo, zda je hráč na hostování, nebo na trvalý přestup?
V té době se to neřešilo. Bylo to vždy na vzájemné dohodě a zájmu jednotlivých týmů.
Paradoxně ale právě po trvalém přesunu do Písku jste okamžitě zamířil na půlroku do Sokola Čížová. Čekal jste to?
Už si přesně nepamatuji, ale hostoval jsem půl roku v Čížové v krajském přeboru. Myslím, že se svým spoluhráčem Davidem Pichlíkem a pak jsme se vrátili zpět do Písku.
Po Čížové přišly ještě přesuny do strakonického SK a Milevska. Jak vzpomínáte na tyto dva týmy?
Do Strakonic jsem odcházel po takovém trochu nedorozumění mezi Protivínem a Pískem, ale vzpomínám na něj rád. Hráli jsme divizi a pod vedením trenéra Jardy Voříška jsme obsadili po podzimu, myslím, že třetí místo. Tehdy hrál ve Strakonicích i můj spoluhráč z Písku Petr Dolejš a spolupráce s ním byla super. Do Milevska jsem zase odcházel z důvodu postupu Písku do třetí ligy, I zde byla výborná parta, bratři Janouchové, Honza Kodad, Marek Masopust, Soky, Láďa Šebek a další. Vše režíroval trenér Jarda Vavroch. Bohužel jsme po roční divizní epizodě spadli zpět do krajského přeboru. Všechna tato hostování mi přinesla spoustu zážitků a především spoustu kamarádů, se kterými trvá přátelství do dnes.
Od roku 2010 poté přišel, opět v podobě ročních hostování, návrat do čížovského Sokola. Zalíbilo se vám tak po prvním angažmá, že jste se chtěl vrátit?
Po návratu do Písku bylo rozhodnuto, že v „B“ týmu budou dostávat příležitost mladí hráči z dorostu, a tak jsem zamířil do Čížové do kraje. Povedlo se nám jej pod vedení Jury Kobetiče vyhrát a po oslavách postupu do divize jsem v Čížové zůstal další tři roky. Nutno říci, že mi Čížová také přirostla k srdci.
Máte nějakou oblíbenou vzpomínku ze všech těchto hostování, kam vás Písek posílal, nebo přímo na léta v modrožlutých barvách?
Rád vzpomínám v modrožlutých barvách na zápas se Slavií Praha kolem roku 2006, který jsme po velmi dobrém výkonu sice o gól prohráli, ale zážitek to byl na celý život.
Po všech těchto cestách jste se z vrátil domů do Protivína. Co vás k tomu přimělo?
Bydlím v Tálíně a do Protivína to mám kousek. Parta, která byla a je v Protivíně mě přiměla k návratu. Bohužel ze spoluhráčů, které jsem opouštěl v roce 2004, již nikdo v kádru nebyl, ale i tak se v Protivíně vytvořila bezva parta, která táhne za jeden provaz jak na hřišti, tak i mimo něj. Vlastně jsem zapomněl na našeho trenéra Míru Říhu, se kterým jsme ještě v dresu Protivína společně nastupovali.
Berete tedy Protivín jako srdeční záležitost?
V Protivíně jsme jedna velká rodina, jak hráči, fanoušci, tak všichni, co se kolem fotbalu v Protivíně pohybují.
Můžou fanoušci očekávat ještě nějaký přesun, nebo si přejete spíš ukončení kariéry za tým z města známého piva.
Ještě jsem si chtěl zahrát za Albrechtice nad Vltavou. Před třemi roky jsem se tam na půl roku vrátil, ale zjistil jsem, že jsem ještě moc „mladý“, a tak jsem se vrátil zpět do Protivína.
Teď už necháme vaši bohatou kariéru a vrátíme se do současnosti. O víkendu vás čeká první domácí zápas a vyzvete Jankov. Jaký duel očekáváte?
Očekávám, že to nebude jednoduché utkání, ale rádi bychom potvrdili body získané v Týně a naplno bodovali. Už jenom pro naše fanoušky, kteří nás do Týna přijeli v hojné počtu podpořit.
Poslední otázka. Jaké máte ještě koníčky kromě fotbalu?
Mimo ostatních sportů je to má práce, takzvané zemědělství, které je mým velkým koníčkem a potom, pokud zbývá čas, tak hudba. Máme již více jak třicet let malou kapelu a přes zimu občas hrajeme.
Autor: Václav Plachta
Komentáře
Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.
Rozhovory
- Filip Hadáček: Přezimovat s devítibodovým polštářem je krásné, ale jsme teprve v půlce
- Jakub Škarda: V kraji je každá naše chyba potrestána gólem a sami se na gól nadřeme
- Jan Satrapa: Letos už jsem si ani nevěřil, že bych se mohl objevit v sestavě kola
| Tabulka | Z | Skóre | B | |
|---|---|---|---|---|
| 1 | FC ZVVZ Milevsko | 15 | 48:12 | 36 |
| 2 | TJ Malše Roudné | 15 | 39:21 | 27 |
| 3 | TJ Jiskra Třeboň | 15 | 28:19 | 27 |
| 4 | FK Protivín | 15 | 39:30 | 25 |
| 5 | SK Strakonice 1908 | 15 | 28:21 | 25 |
| Nejlepší střelci | Góly | |
|---|---|---|
| 1 | Viktor Kadlec | 19 |
| 2 | Jaroslav Hadáček | 14 |
| 3 | Michal Požárek | 13 |
| 4 | Pavel Keclík | 11 |
| 5 | Daniel Januš | 11 |
| Jméno | ZB | Ú | BE | |
|---|---|---|---|---|
| 1 | Ladislav Frčka | 64 | 53,3% | 0 |
| 2 | Roman Žurek st. | 61 | 50,8% | 0 |
| 3 | Martin Hlaváč | 60 | 50,0% | 0 |
| 4 | Roman Žurek | 59 | 49,2% | 0 |
| 5 | Petr Ptáček | 59 | 49,2% | 0 |