Karle, gratuluji k vítězství v anketě o hráče kola. Co na to říkáš?
Tak tohle moje vítězství není způsobené nějakým skvělým výkonem, ale tím, že to kluci hecli a poslali mi hlasy. Udělalo mi to i tak radost, je fajn cítit podporu z týmu a okolí, i když hlavní motivací všech bylo, že se těší na tenhle rozhovor. (úsměv)
Čeká tě za vítězství ještě letos nějaká pokuta v kabině, nebo tě kluci už ušetří?
Těžko říct, letos to u nás bylo s pokutami na štíru, ale nový pokladník se jistě bude snažit plnit kasu víc. Spíš to pořešíme u baru, normálně panáky moc nepiju, tak udělám výjimku. Pokuty doženu pozdními příchody. (úsměv)
Teď půjdeme k zápasu. Souboj o čtvrté místo jste s Volyní zvládli dle výsledku jednoznačně 5-1. Byl to takhle jednoznačný zápas i na hřišti?
Jednoznačný určitě nebyl, ale náš tým byl rozjetý a věřili jsme si. V posledních zápasech jsme hodně úspěšně proměňovali šance a měli štěstíčko v obraně, a to rozhodlo i tentokrát.
Ty sám si vstřelil v pořadí třetí branku z penalty. Bylo jasně dané, že půjdeš penaltu kopat, nebo tě kluci vyhecovali?
Kluci chtěli, abych ji šel kopat už v Bavorově, ale tam se mi ještě povedlo se z toho vykroutit. Tentokrát jsem dopředu slíbil, že půjdu, a když rozhodčí zapískal penaltu, polovina týmu se začala smát, že to klaplo.
Kromě této branky a třech žlutých karet je také nutno dodat, že jsi nevynechal ani jeden zápas Bělčic a společně s Adamem Ježkem máte na kontě i nejvíce možných minut. Co říkáš na tuhle tvojí „spolehlivost“?
Je to už druhá sezona za sebou a za těch dvaadvacet let, co hraju fotbal za muže, bylo několik dalších. Důležité je být zdravý a mít tolerantní rodinu. Já mám na obojí štěstí, i když někdy se dětem moc nechce mě pustit na fotbal.
Jak už bylo zmíněno, čtvrté místo nakonec patří vám. Čekal někdo v kabině takové umístění po podzimu, který letos byl pro vás hodně těžký?
Po podzimu jsme to úplně nečekali, ani zimní příprava nebyla žádná hitparáda, ale pak si sedlo, co mělo a jaro bylo parádní. Myslím, že jsme si ho všichni moc užili. Podzim byl takový zoufalý. Po skvělém minulém jaru nám to na podzim ve stejném složení najednou nešlo. Dostávali jsme hloupé góly a dopředu byli buď neškodní, nebo jsme potřebovali deset šancí na jeden gól. Na jaře se to naštěstí nějak zase opravilo. (úsměv)
Teď už ke tvojí kariéře. S fotbalem jsi začínal tady v Bělčicích. Kdo tě k fotbalu přivedl?
Nikdo mě nepřivedl, od mala jsme s kamarády hráli fotbal skoro každý den sami mezi sebou. V první třídě jsem začal hrát za žáky, ale pak dalších pět let v Bělčicích žáci nebyli, takže jsem svůj první soutěžní zápas hrál až v šesté nebo sedmé třídě, kdy se u nás tahle kategorie obnovila.
Stejně, jako u většiny kluků, bylo tvoje jediné angažmá mimo Sokol v nedaleké Blatné. Platí i pro tebe tedy stejný důvod toho přesunu v podobě toho, že v Bělčicích nebyl dorost?
Byl to přesně ten důvod, ale bylo fajn zahrát si krajský přebor dorostu.
Měl jsi někdy nabídku odejít hrát jinam?
Žádnou nabídku jsem nikdy nedostal a i kdyby se takový blázen našel, nikdy jsem neměl důvod ji využít. Pro mě je fotbal duševní očista a zábava a v Bělčicích jsem doma a spokojený. Navíc kluci by to určitě obrečeli, protože by neměl kdo lajnovat hřiště. (úsměv)
Jedna sezona skončila, druhá co nevidět začne. Těšíš se už na další rok, nebo jsi rád teď za pauzu?
Při tom jak jsme byli rozjetí, bych si letos výjimečně ještě nějaký zápas zahrál, ale pauza přijde určitě vhod. Další sezonu ještě neřeším, během léta je to totiž se mnou a fotbalem složitější. Každé léto mi trenér vyhrožuje přeříznutím lišty u kombajnu. (úsměv)
Poslední otázka. Máš ještě nějaké jiné záliby kromě fotbalu?
Na tuhle odpověď se těší celý náš tým, všichni tu chtějí vidět napsaný kombajn. (smích) Z politických důvodů napíšu na první místo rodinu. (úsměv) Dál je ten kombajn, lyže, motorka, a když se alespoň trochu daří, je mým koníčkem i moje práce.