Ještě jednou bych chtěl vidět kouřimské áčko v kraji, říká hráč kola Martin Snížek

V první řadě děkuji všem za hlasy do ankety, vítězství vždy potěší. Určitě na něm mají podíl spoluhráči, protože máme v sazebníku „pokut“ rozhovor v novinách. Příspěvek na rozlučku se bude hodit.

Před startem jarní části sezóny by nás ani nenapadlo, že budeme hrát dvě kola před koncem o vítězství, byť to bylo vyrovnané. Sice si z toho děláme celý rok v kabině legraci, ale teď to realita a chceme skončit co nejvýše. Je to velká motivace do posledních kol. Jestřábka má velmi dobrý kádr, vše ve svých rukách, ale jede do Zásmuk. My chceme vyhrát poslední dva zápasy a uvidíme, na co to bude ve finále stačit.

A ještě k tomu jako předseda fotbalového oddílu. Vše je to o lidech, se kterými pracuji. Hlavním trenérem je Láďa Pokorný, který je na každém tréninku i zápase, já ne každý stíhám. Když můžu, tak pomůžu s tréninkem, řeknu něco k zápasu. Ale na Láďu je naprostý spoleh, je vždy k dispozici, navíc si opravdu rozumíme a máme na věci hodně podobný názor. Běh v klubu je hlavně o organizaci. Mám štěstí, že je v klubu hodně lidí, kteří se vším pomáhají a jsou naprosto samostatní. Od kolegů ve výboru, mládežnických trenérů, přes béčko, vedoucí mužstev, pomezáky, správce hřiště a všechny další, kteří pomáhají s organizací zápasů. Těch lidí jsou opravdu na tři desítky. Jako hospodář řeším peníze – všechny příjmy a výdaje jdou přes mně, řeším dotace, sponzory. Ale to jsou spíše nárazové věci a dotační agenda není nijak složitá.

Potvrdila, ale nemyslím si, že by to bylo nějak prorocké. Každý, kdo fotbal hraje, to věděl a jsme rádi, že ho máme v týmu. Kdo by nechtěl útočníka, který dá v sezóně přes dvacet gólů. A pokud by ho někdo chtěl, ať na to rovnou zapomene. (smích)

Dalo hodně, dostal jsem se někam, o čem se mi ani nesnilo. Po fotbalové stránce to bylo úplně něco jiného, než na co jsem byl zvyklý. Na druhou stranu jsem tam přišel po žácích rovnou z Kouřimi a neměl problém s tím, abych zapadnul mezi kluky, kteří tam působili celý život. Připravený jsem byl slušně, dál už to bylo na mě. Čtyřikrát týdně tréninky, dojíždění, hodně náročný program. Bez podpory rodiny bych to ale nedal, táta pro mě často jezdil do Prahy, abych nemusel autobusem. Vozil mě na všechny zápasy. Rodičům musím strašně moc poděkovat, není to samozřejmost.

Už mám svoje odehráno a největší úspěchy za sebou. Bylo ale fajn ještě jedno vyhrát okres a vidět kouřimské áčko v kraji. Ale radost mám hlavně z toho, že máme spoustu malých dětí u nás na hřišti, které fotbal baví. Takže další cíl jen vrátit do Kouřimi mládežnické krajské soutěže.

Vyhýbala se mi těžká zranění, pak to chce pořád trénovat. Jak přestanu, všechno mě bolí a nevstanu po zápase skoro z postele. Ale trápí mě už dlouho zadní stehenní svaly, jak jdu do sprintu, svaly nevydrží. Odehrál jsem minimum zápasů až do konce, nikdy nevím, kdy budu muset jít střídat.

Myslím si, že hodně, hlavně v chování na hřišti. Když jsem začínal, na každého jsem pořvával, chyběl mi respekt k soupeřům, divákům soupeře nebo rozhodčím. Co zápas, to žlutá za řeči. Kam jsem přijel, tam mi nadávali a na hřišti do mě pořádně kopali. Postupem času si myslím, že jsem se hodně zklidnil, vidím fotbal už trošku jinak a snažím se chovat k ostatním s respektem. Ale občas mi samozřejmě pořád v zápalu boje na hřišti něco pořád ujede.

Je jich určitě víc, nedá se vybrat jeden. Paměť mám dobrou a po pár pivech už v hospodě kolikrát vzpomínám, jak to před těma 20lety bylo… Někteří spoluhráči ani nebyli na světě. Ale i když mám odehráno spoustu let, pořád zažívám něco nového. Třeba poslední zápas v Liblicích jsme otočili z 1:3 na 4:3 a gól dali v poslední minutě. To se mi stalo poprvé.

Já bych řekl, že je to klasický průřez populací, fotbalisti nejsou o nic hloupější než všichni ostatní. Ale může to být tím, že spousta kluků vleze na hřiště, vypne hlavu a chtějí prostě vyhrát. Chovají se na hřišti úplně jinak, než by se chovali v běžném životě.

Rád cestuji, koukám na filmy, dělám další sporty a trávím čas s nejbližšími. Asi nemám nějaký speciální zajímavý koníček.

Ať se chodí pořád dívat na okresní fotbal a zapojí se třeba do výchovy mladých hráčů. Všechny kluby se potýkají s nedostatkem trenérů a ocení každého, kdo pomůže v jakékoliv funkci.