Václav Branský (SK Křičeň): "Největší strach máme v kabině z pokladníka!"

První fotbalové krůčky jsem udělal v Bukovce. V podstatě mimo jedné sezóny, kdy jsem si odskočil do Křičeně, jsem strávil mládežnická léta výhradně v Bukovce, kterou pokládám stále za svůj domov. V dorosteneckém věku se mi naskytla možnost střídavých startů v Chlumci nad Cidlinou, kam jsem později i přestoupil. Následně jsem v Chlumci nad Cidlinou strávil pěkné 4 roky. Dlužno napsat, že většinu času jsem strávil v záložním B-týmu a především v začátcích, kdy bylo velmi těžké přejít do krajských soutěží. Postupem času se mi poštěstilo nakouknout i do A- týmu a zaznamenal jsem starty v krajském přeboru. V roce 2017 jsem se vrátil do Bukovky, kde jsem hrál až do roku 2022 a následně jsem se přesunul do Křičeně. Fotbal mi toho dal opravdu hodně, po fotbalové stránce bylo angažmá v Chlumci nad Cidlinou určitě největším zážitkem. Mohl jsem trénovat pod spoustou skvělých trenérů, mohl jsem sedět v kabině s výbornými kluky a získal jsem tady přátelé, se kterými se vídám pravidelně i po letech. Každopádně nejraději vzpomínám na sezónu 2018/19, kdy se nám po mém návratu povedlo s Bukovkou vyhrát III. třídu a postoupit do okresního přeboru. To byla opravdu neskutečná sezóna, na tu rozhodně nikdy nezapomenu.

Po trochu hořkém a smutném konci fotbalu v Bukovce jsem se rozhodoval, co vlastně dál. V průběhu sezóny již byla rozjetá jednání o spojení klubu s Křičení. Naskýtaly se různé možnosti, já osobně však nejvíc uvažoval o konci kariéry. Poslední roky pro mě byly z hlediska fotbalu spíše trápením, kdy mám vleklé problémy s kolenem. Paradoxní je, že mě k pokračování s fotbalem přivedla zpátky manželka, která fotbal už po letech bytostně nenávidí. Nakonec jsem společně se zdravým jádrem z Bukovky přestoupil do Křičeně a zkouším najít další chuť do fotbalu. Hezké na tom asi je, že s klukama z Křičeně jsme povětšinou začínali v mládežnických týmech, takže se pomyslně kruh uzavírá, ale snad se ještě nezavřel úplně a ještě ukážeme, že nepatříme do starého železa, i když to tak poslední dobou vypadá.

Obecně se dá říct, že se mi nejlépe hraje tam, kde jsem často v kontaktu s balónem. Pilovat lajnu 90 minut opravdu není nic pro mě. Drtivou část kariéry jsem strávil uprostřed zálohy, kde se cítím dobře. Pamatuji si ale, že v Chlumci jsem nastupoval i na kraji obrany, kde se mi hrálo taky dobře, ale přeci jen mi asi nejvíc sedí střed zálohy, i když to pohybově už není úplně ono.

Těžko se odpovídá, ale asi hlavně o mě platí, že tu hubu nezavřu, dokonce si myslím, že hodně kluků to někdy štve, jak pořád melu. Já to tak mám na hřišti i v osobním životě. Každopádně hodně jsou v kabině slyšet starší kluci a trenér! Šedá eminence je samozřejmě pokladník, toho se tam všichni bojí. Strašně rád bych Vám napsal jméno, ale máme omezený rodinný rozpočet a tohle bych nezaplatil.

Ty sedačky nejsou naše, to byly sedačky Mnětic. Pravda, že při utkání s Torpédem byl o střídačku nečekaně velký zájem. Benefity v klubu? SK Křičeň je klasický vesnický rodinný fotbalový klub a takto to musí člověk vnímat. V podstatě se dá říct, že SK Křičeň je projekt rodiny Hanzlových a jejich přátel. Hlavně "mecenáš" Petr Hanzl se o klub stará a táhne ho na hrbu, za což mu patří obrovský dík. Takových lidí je opravdu málo a bez nich ten vesnický fotbal jednou umře. Sám si živě pamatuji, jaké to je řídit klub, stojí to spoustu času, peněz a výsledky nebo nedej bože uznání za práci často nepřichází. Já beru jako nevětší benefit fakt, že se nám podařilo dát dohromady fungující kolektiv lidí a to nemyslím pouze hráče, ale vlastně všechny lidi kolem klubu. Podařilo se vybudovat prostředí, ve kterém je nám dobře, i když třeba výsledky nejsou úplně ideální. Osobně vnímám jako benefit, že je o nás po všech stránkách postaráno a my se můžeme soustředit jenom na fotbal. Hodně kluků to bere jako samozřejmost, ale já si toho vážím, protože vím kolik je za tím práce.

Pravdou je, že poslední dobou mnoho volného času nemám. Každopádně se snažím nejvíce času věnovat rodině. Rád si zajdu zaběhat, zacvičit nebo zaplavat. Mimo jiné máme s manželkou společný koníček kávu, jsme takový kavárenský povaleči:).