Jakub Souček: Divím se, že takový dřevo pustili na penaltu!

Jak moc těsné to bylo? Ne, sranda. Pocity jsou takový, že to bude asi na rozlučce něco stát.

Hodně se nám povedl vstup do zápasu, jestli se nepletu, tak v 10. minutě to bylo 2:0. Pak jsme dostali krásný gól, ale chvíli na to jsme opět vedli o dvě branky. Po poločase mohlo být rozhodnuto, kdybychom hráli stejně, ale my když vedeme, strachujeme se o výsledek každý zápas. Utkání začalo být náročné okolo 70. minuty, tam nám trošku začalo docházet. Soupeř zjednodušil hru a nakonec to skončilo 4:3. V nastavení tam bylo trochu více emocí, já vlastně moc nevím co se stalo, soupeř mě chytil poměrně zápasnickým chvatem kolem krku a zahodil, pak tam vznikla nějaká strkanice a nakonec z toho byla i červená pro našeho hráče.

(Smích) Já se upřímně divím, že takový dřevo pustili na penaltu. Poslední penaltu jsem kopal někdy v žáčkách.

Nemohl bych říct, kdo je největší lajdák a nehne se z půlky? (smích). Letos jsme obměnili kádr, lehce posílili ale brzdí nás hodně zranění. Myslím, že se nikdo neurazí, když řeknu, že největší dříč je Stanley (Stanislav Bárta).

Občas se trošku chytneme i po výhře, řekneme si co bylo fakt špatně, abych nebyl sprostý. Pak si zakřičíme, dáme pivo a jedeme domu.

Bylo to asi v sedmi letech, kam mě přivedla mamka. Pak jsem s fotbalem skončil a věnoval se softballu, baseballu, florbalu, atletice a na VŠ mě oslovil spolužák Dan Stehlík, náš brankář, jestli si nechci jít občas kopnout.

Já musím říct "Dycky Machnín"! Ale můj nejoblíbenější tým u nás je Bohemians 1905.

Asi to bylo halové mistrovství Evropy v atletice konané v Praze, kde jsme se starali o závodníky.

Tak mě často můžete potkat na kole nebo někde vysedávat s kávou.