V zápase se Stráží jste byli favoritem. Nakonec jste remizovali 1:1 a báli se do poslední minuty o výsledek. Jak moc náročný zápas to byl?
Popravdě? Bylo to strašné. Posledních pár zápasů se nescházíme zrovna v hojném počtu a v tomto zápase tomu nebylo jinak. Samozřejmě jsme nějaké ty šance měli, ale totéž i Stráž. Z pohledu diváka by mě to popravdě asi ani moc nebavilo. (smích)
V utkání sis připsal několik dobrých zákroků. Jak jsi se vůbec dostal do brány? Bylo to postupem času nebo jsi tam rovnou začínal?
No, od malička jsem hrál cca do devíti nebo desíti let basket a poté jsem přešel k fotbalu. Až do té zvláštní sezóny, která zasáhla covid, tak jsem furt chytal. Pak jsem si dal menší pauzu a chtěl si jít zkusit zahrát do pole (už v Osečné). Ten rozdíl v poli a v bráně je celkem velký, plus samozřejmě fyzička je důlěžitá (smích). Tak jsem se vrátil na tuto sezonu do brány a zase mě to začalo bavit.
Říká se, že jsou gólmani jiní. Platí to i u tebe?
Asi na tom něco pravdy bude. Možná je to tím, že jako gólman máš ‘‘největší zodpovědnost‘‘ a trošku tě to ovlivní. Ale co si budeme, jsme jiný.
Máš nějaký brankářský vzor, který sleduješ?
Vzor přímo nemám, ale dřív jsem nejvíce sledoval Casillase, Neuera, Čecha a Lehmana. Teďka mě baví Ramsdale, Ederson a Onana.
Jsi velkým fanouškem Arsenalu. Proč zrovna tento londýnský klub?
Arsenal, to už je srdcovka. Když jsem byl malej, tak jsem chtěl fandit s bráchou Chelsea, ale bohudík mi to nedovolil a tak to padlo na městského rivala Arsenal.
Kdy se podle tebe dočká Arsenal opět nějaké trofeje?
Věřím, že toto přestupové období přijde Rice z West Hamu, plus alespoň dva nebo tři další hráči a už tam Premier League, či nějaká další trofej padne. Ale podívej se na Tottenham, tomu bych fandit nechtěl.
Spoluhráči na tebe prozradili, že jsi zatím odolně nepodléhal partnerce ohledně koupě psa. Ještě jsi nepovolil?
Hm, už je to nalomený. Oba milujeme a vyrůstali jsme se psy. Mně trošku brání alergie, ale zvyknout se dá.
Po osmi letech už tak nějak začínáme pokukovat po nějakém psovi. Každý máme sice svou představu, jakého psa bychom chtěli, ale asi se budu muset podřídit. (smích)
Jaký je tvůj nejsilnější sportovní zážitek?
Nejsilnější zážitek úplně zrovna nemám. Spíš šlo vždycky ‘‘jenom‘‘ o výhru na turnaji. Ale asi na návštěvu Emirates Stadium (stadion londýnského Arsenalu) budu vzpomínat dlouho.
Co děláš ve volném čase, když nejsi zrovna na hřišti?
Nejvíce času trávím s přítelkyní – spokojená žena, spokojený život. Setkám se s kamarády. Zahraju si malý fotbálek. Občas se dokopu i ke vzdělávání, hlavně kvůli práci.