Já doufám, že už mě nikdy nebudou potřebovat a že to kluci zvládnou sami.

Tak určitě :-) je to pro mě příjemný šok, protože velký fotbal už dlouhodobě nehraju a jsem tady fakt jen jako ,,blanický rytíř v nouzi''.

Vůbec ne, psal mi to náš klubový boss Ivča Urbanová a moje první reakce byla: ,,To si ze mě děláš srandu? (a spousta vysmátých smajlíků)

Myslím si, že zápas hodně ovlivnila naše červená karta v 60 minutě a bohužel jsme v početní nevýhodě dostali velmi brzy 2 góly a bylo z naší strany po zápase. Strání má svoji kvalitu a byli fotbalovější, ale u nás jsem viděl bojovného ducha a nasazení a věřím tomu, že kdyby jsme nedostali červenou kartu, tak si odvezeme minimálně bod.

Maximálně :-) Před zápasem jsem se radil s mým fotbalovým agentem Danielem Vaňkem - bývalým skvělým hokejistou a řešil mentální přípravu na utkání :-) Tím, že jsem dlouho nechytal, tak jsem šel do zápasu s pokorou a cílem ,,neudělat ostudu'' :-) Ale od začátku jsem se cítil dobře, měl jsem tam od první minuty pár dobrých zákroků a celkově jsem byl takový vnitřně klidný celý zápas. Mrzí mě jen, že jsme neuhráli nějaký bodík.

Říká se, že v nejlepším se má skončit :-) Postoupili jsme tehdy do I.A třídy, tým byl stabilizovaný, měl výborného gólmana Dušana a protože jsem velký cestovatel a chtěl jsem mít volné víkendy, tak jsem věděl, že je nejlepší čas... To bylo poprvé. Jenže pak o rok později hrála Nevšová v Kateřinicích poslední zápas o postup do krajského přeboru. Já byl s kamarády na dovolené v Chorvatsku a volá mi klubový boss Ivča, že musím přijet na zápas a budu hrát od začátku na hrotu. Tak jsem se v Chorvatsku celý týden individuálně připravoval s fotbalovým reprezentantem Ondrou Čelůstkou a ten mě připravil tak, že jsem odehrál skoro celý zápas a vyhráli jsme 3:2 a mohli zase slavit :-) To jsem věděl, že tohle už je opravdu definitivní a nejlepší možná tečka na závěr.

Asi protože mám ,,nevšovské srdíčko''. Já jim pořád říkám, že jsem jen fotbalový kolemjdoucí a vždycky, když pak dojdu do kabiny, tak říkám: Hoši, tak mě tady ku.va zase máte, ale příště už mi nevolejte a hrajte si to sami :-) Vtipné to bylo i teď týden před zápasem... Podívám se na telefon a volá Laďa Ďurďa - trenér, povídám tady Olda Zámorský - nyní už hokejista. Laďa povídá, že kdysi znal jednoho výborného fotbalového gólmana Oldu Zámorského a že by ho potřeboval příští týden do brány. Já povídám: ,,takový už není, ten už má roztrhanou registračku a nezaplacený FAČR. Tak se Laďa začal smát a že se to dá lehce zařídit a že se mnou počítá... A protože jsem měl volný víkend, tak jsem se nechal ukecat :-)

Láska, příjemné prostředí, kamarádi, pohoda a někdy adrenalin, neustálé poznávání, oblíbený ,,žrout času'' Děkuju moji Marušce za trpělivost s tímto sportem.

S bratránkem Vládíkem jsme odmala velcí fotbalový fanoušci, kde každý má svůj tým. Já mám ZLÍN a JUVENTUS a on Spartu a Man.United. Společně ale jezdíme od roku 2006 na zápasy naší reprezentace ať už ve fotbale nebo hokeji. A oba dva tak nějak asi přitahujeme kamery, protože si nás ty kamery vždycky najdou. Takže kdo mě bude chtít příště vidět v TV, tak poznávací znamení jsou sluneční brýle a dres Karla Poborského z EURA 96 :-)

To o mě fakt řekli? To není možné, já sedím vždycky potichu v koutě :-) Samozřejmě sranda. Říká se, že geny ,,neochčiješ'' a já jsem v tomhle showman po svých rodičích, kteří byly vždycky králové všech akcí :-) Takže ve svém životě v podstatě neustále vymýšlím nějaké srandy :-)

Já doufám, že už mě nikdy nebudou potřebovat a že to kluci zvládnou sami. Ale po zápase mi Láďa - trenér povídá, že jsem mu kurňa zamotal hlavu a protože v sobotu po zápase zároveň oslavuje 60té narozeniny, tak na zápase určitě budu přítomen. Jen se uvidí, v jaké roli :-)

Na závěr bych chtěl poděkovat všem lidem, kteří mi poslali hlas, vážím si toho a slibuji vám a doufám, že už je to fakt naposledy.