FK Luhačovice

Počátky kopané v Luhačovicích sahají do doby před první světovou válkou – do roku 1913, jak je uvedeno ve sborníku „60 let tělovýchovy v Luhačovicích“ (vydán v roce 1969). Zakladatelem byl výborný všestranný sportovec, lázeňský lékař MUDr. Eduard Slánský, který kolem sebe shromáždil řadu zanícených lidí pro kopanou a založil Sportovní klub lázně Luhačovice. V této době ještě nebyly organizované soutěže a zápasy se hrály příležitostně. Kopaná byla v začátcích a hrávala se jen ve větších městech. MUDr. Slánský sám aktivně sportoval. Byl výborným bruslařem, krasobruslařem (dokonce mistrem Čech), lyžařem, tenistou a fotbalistou. Mezi průkopníky kopané patřili také bratři Heyduškové – vnuci B. Smetany, J. Klír, K. Vokurka, K. Stolařík, bratři Macharovi a další.

Zápasy se hrály se známými mužstvy, jako např. s Moravskou Slávií Brno, SK Přerov, Uherským Hradištěm, Uherským Ostrohem. Dokonce u nás hráli vídeňští Češi – Slovan Vídeň a Čechie Vídeň. V mužstvu hráli: Gergela, Frýda, Kolář, Vokurka, Šabata, Stolařík, Smolík a další. Toto mužstvo vyhrálo nad Slovanem Vídeň 3:1, nad Starým Městem 11:4. Na zápasy se jezdilo na kolech, vozech, kočáry, vlakem ale chodilo se i pěšky

První velmi skromné hřiště bylo v místě dnešního parku u pramene Aloisky, později bylo upraveno hřiště pod Marionem (nad dnešní městskou plovárnou). Zde hrála generace, jejímž základem byli pánové F. Kovařík, Stolařík, Galeta, Smolík, Vokurka, B. Zicha, J. Semela, B. Krajíček, J. Gergela a Fr. Matulík. Velkého rozmachu doznala kopaná po roce 1941, kdy bylo vybudováno hřiště „Na jamě“ pod přehradou. Přišla k nám tehdy celá řada hráčů ze Zlína, jako např. bratři Humpálové, Diviš, Králík, Caisberger ze Vsetína a trenér Šimonek. To se již hrála pravidelná soutěž. V té době hráli J. Kovařík, Goiš, Blažek, bratři Gergelovi, M. Koutný, bratranci Zichovi a funkcionáři Šarata, Hajda, Francl, Koutný, Bujárek, Beneš, Tomala, Sauerstein atd. Hráči odpovědně přistupovali k tréninku i k zápasům. Je třeba vzpomenout také Ladislava Macháčka, který, ač na invalidním vozíku, byl obětavým funkcionářem a příkladně se staral o žákovský celek.

Na podzim roku 1941 byl fotbalový klub Luhačovic zařazen do II. třídy HHŽF. V roce 1943 u nás hrálo mužstvo Olomouce, tehdejší vítěz prvního ročníku českého poháru. Přestože jsme již vedli 4:1, zápas jsme prohráli 4:5. Dále u nás hrálo mužstvo z Prahy – Šroubárny Radotín, doma jsme vyhráli 5:3 a v Praze na hřišti Bohemians jsme rovněž zvítězili 2:0. Tehdejší sestava: Caisberger, Novák, Diviš, Hráček, Sečkář, Zicha J., Goiš, Humpál K., Kovařík, Gergela, Kadlček, Káňa. Válka se nevyhnula ani luhačovickým fotbalistům – hráč Sečkář byl umučen v Itálii fašisty.

Poválečné období

Po roce 1945 není činnost klubu nebo vůbec kopané zachycena. Záznamy jsou až z jara 1946. V té době přišli noví hráči Havlásek, Marušník, Buček, Stružka, Kozubík atd. V roce 1947 nastává pokles výkonnosti. Hráči se k zápasům nedostavovali a k některým nemohli ani odjet pro malý počet hráčů. Určité zlepšení a zároveň oživení v činnosti nastalo v roce 1948, kdy došlo ke sjednocení tělovýchovy a kdy byl vytvořen DSO Slovan. Pod vedením kolektivu funkcionářů Francl, Chalupa, Škubník, Gazdík, Havlásek, Hráček, Semela, Valášek, Matůšů se úspěšně rozbíhá závodní činnost. Sehrány byly i přátelské zápasy. Na turnaji v Trenčianské Teplé jsme vyhráli nad Odevou Trenčín 3:1 a druhý den ve finále jsme porazili Tr. Teplou 4:2. Byl to velký úspěch. Hráli: Semela Mil., Kranz, Kovařík Al., Žmolík, Káňa, Gergela A., Zicha J., Goiš, Gergela Fr. a Josef, Krajíček Ant., Humpál. V této době užívalo hřiště „Na jamě“ také mužstvo Pozlovic. Docházelo často k různým dohadům a třenicím, ale je třeba říci, že nakonec vždy došlo k dohodě.

V letech 1949–1950 se hrál přebor okresu Uherský Brod. Soupeři z Nivnice, Havřic, Vlčnova byli sice fotbalově velmi dobří, ale velmi „ostří“, o čemž svědčí mnoho zraněných hráčů v té době. V roce 1951 se stává předsedou oddílu R. Martinec a v oddíle pracují Vojtěšek, Svačina, Kubíček, Spurný, Kranz, Sochor, Marušník, Kozubík, Gazdík atd. V okresním přeboru jsme se umístili na druhém místě a vyhráli jsme i druhý ročník turnaje SNP v Trenčianské Teplé. Na hřišti u přehrady byla brigádnicky upravena hrací plocha, postaven nový most přes potok, postaveny nové branky a dokonce byly i skutečné hodiny s ukazatelem skóre. Velmi aktivní výbor získal nového hrajícího trenéra Ladislava Bučka. Hráli: Slovák E., Kubíček, Kranz, Bartoš, Koutný M., Řezník, Zdražil, Buček, Goiš, Vojtěšek, Gergela Fr. a Al., Kovařík J. a Zicha K. a velmi obětavým funkcionářem byl J. Hajda.

Na podzim roku 1969 byla uskutečněna reorganizace soutěží a náš celek byl umístěn do soutěže I. B třídy. Tato třída byla velmi náročná, ale i zde si vedl náš celek velmi úspěšně. V prvním zápase jsme remizovali s Valašskými Klobouky. Hráli: Velecký, Bača, Semela B., Šustek, Hetmer, Kovařík, Mikulička, Pavlacký, Semela J., Kadlec, Jánský, Mazač, Hvozdecký, Bureš, Tomala, Máselník, Dratva, Krajíček J., Brousil a jiní. Vyvrcholením tohoto období byla účast v I. A třídě. Bylo to v roce 1973, kdy jsme se umístili v I. B třídě na prvním místě a postoupili. První mistrovský zápas jsme sehráli na hřišti u sokolovny se Slavojem Holešov a zvítězili jsme 3:2. Základ mužstva tehdy tvořili hráči Velecký, Jordák, Habarta, Anders, Čierný, Mazač, Skopal, Sluka, Daněk, Kolář, Sviečka, Klepač, Hampl, Kranz, Lysák, Pavlacký. Trenérem byl Ladislav Jánský. Velkým problémem se stalo hřiště, které pro tuto soutěž prakticky nemělo regulérní podmínky.

V roce 1953 dochází ke krizi. Někteří hráči nenastupovali k zápasům, poklesla trénovanost, výbor se nescházel. Teprve v roce 1954 dochází ke konsolidaci. Ve výboru začínají pracovat Řezník, Znorovský, Čoudek, Martinec a v roce 1955 postoupilo mužstvo do vyšší třídy. Hraje se krajská soutěž DSO Slovan, kterou náš celek vyhrává. Stále však není dobrá shoda mezi vedením TJ a oddílem kopané. Byl sehrán turnaj na paměť zesnulého hráče Josefa Goiši, ve kterém hráli: Hetmer, Hamrla, Kolář Fr., Skovajsa, Svoboda, Konečný, Semela, Tomala, Palacký, Švach a nestor K. Humpál, který však o rok později zemřel.

V roce 1958 dochází k výměně generací, řada hráčů odchází plnit základní vojenskou službu, jiní zanechávají činnosti. Mužstvo se ocitá na posledním stupínku druhé třídy. Na hřišti začíná výstavba panelových šaten, o které se přičinili nejvíce Ing. Beránek, Hajda, Řezník a Ing. Káčerek a řada dalších obětavých brigádníků, a to nejen hráčů, ale i fotbalových příznivců. Šatny byly dokončeny v roce 1959. Předsedou oddílu se stal A. Hubáček, mužstvo sestoupilo do 3. třídy. Přišel nový trenér R. Konečný z Uherského Brodu. Obětavě pracovali ve výboru: Fr. Hetmer, Čoudek, Živnéř, Výmola, Kubíček, M. Krajíček a mladí hráči Jánský, Dostálek Josef, Jan, Jaroslav, Kovařík Fr., Tomala J., Mikulášek K., Zicha J., Krajíček J., Zdražil. Mužstvo však nehraje v dobré pohodě a končí na posledním místě ve 3. třídě. Oddíl přechází do klidu.

Šedesátá a sedmdesátá léta – první vrchol kopané ve městě

Život však plynul dál a opět se našli obětaví funkcionáři, kteří se snažili uvést oddíl do chodu. Stalo se tak v roce 1963, kdy se začalo hrát na novém hřišti u sokolovny. Ve vedení oddílu byli: Hrabal, Oheral, Nášel, Švach, a hráči Jánský, Skopal, Pospíšil, Dynka, Tomala, Dratva, Bureš a jiní. Muselo se začít od začátku – tedy od IV. třídy. Již po roce se postoupilo do III. třídy, dva roky nato jsme tuto třídu vyhráli a postoupili do okresního přeboru. Tehdejší sestava: Skopal, Švach, Hetmer, Kolář, Konečný, Habarta, Jánský, Bureš, Tomala, Šenovský, Pospíšil, u rozhlasu byli M. Kafka a O. Kašpařík. Z funkcionářů jmenujme alespoň MUDr. Bystřického, Fojtíka, Výmolu, Hetmera, Oherala aj.

Na podzim roku 1969 byla uskutečněna reorganizace soutěží a náš celek byl umístěn do soutěže I. B třídy. Tato třída byla velmi náročná, ale i zde si vedl náš celek velmi úspěšně. V prvním zápase jsme remizovali s Valašskými Klobouky. Hráli: Velecký, Bača, Semela B., Hvozdecký, Bureš, Tomala, Máselník, Dratva, Krajíček J., Brousil a jiní. Vyvrcholením tohoto období byla účast v I. A třídě. Bylo to v roce 1973. Kdy jsme se umístili v I. B třídě na prvním místě a postoupili. První mistrovský zápas jsme sehráli na hřišti u sokolovny se Slavojem Holešov a zvítězili jsme 3:2. Základ mužstva tehdy tvořili hráči Velecký, Jordák, Habarta, Anders, Čierný, Mazač, Skopal, Sluka, Daněk, Kolář, Sviečka, Klepač, Hampl, Kranz, Lysák, Pavlacký. Trenérem byl Ladislav Jánský. Velikým problémem se stalo hřiště, které pro tuto soutěž prakticky nemělo regulérní podmínky. Oddíl se stará taktéž o mládež a velkou popularitu a oblibu si získal žákovský turnaj o pohár zasloužilého mistra sportu Františka Pláničky. V prvním roce svého účinkování se družstvo mužů umístilo na 11. místě, o rok později to již bylo 8. místo.

Bez hřiště a hráčů se kopaná hrát nedá

Zlom přichází v roce 1975. Trenér Jánský odchází do Uherského Brodu a postupně za ním i několik hráčů. Tým se nepodařilo vhodně doplnit, a tak v roce 1977 dochází k sestupu zpět do I. B třídy. Navíc dochází vzhledem k výstavbě nákupního centra k likvidaci hřiště u sokolovny a fotbal se stěhuje do Pozlovic. Nastává opět smutná etapa v historii oddílu. Cizí prostředí a celkový útlum oddílu dospěl až k tomu, že se mužstvo ocitá v roce 1981 až ve III. třídě okresních soutěží. Částečné oživení přináší rok 1981, kdy je dobudováno v areálu Radostova tréninkové škvárové hřiště a kdy se mužstvo vrací zpět do Luhačovic. V této sezoně mužstvo doma ani jednou neprohrálo a vybojovalo si postup do okresního přeboru. V této době mužstvo tvořili Tomala P., Daněk, Kopunec Kv. a R., Hubáček Fr. a M., Papoušek, Smékal, Anders, Kranz, Hampl, Lysák, Matula M., Gavenda Pavel, Hubáček Mir., Výtiska, Semela P., funkcionáři Lekeš, Oheral, Hrbáček, Václavík, Matula, Bzenecký, Švehlík, Habartová a trenér Jamka. Nedá se říci, že by se mužstvu v následujících letech nějak výrazně dařilo, stále se pohybuje v okresním přeboru a v roce 1986 dochází opět k sestupu do III. třídy. Téměř 10 let hraje mužstvo ve stejném složení. Nových nadějí jako by nebylo, dochází ke generačnímu zlomu jako již několikrát v historii. Opět vyvstává otázka, zda zrušit oddíl a počkat až doroste nová generace, nebo vydržet a dál se protloukat spodními patry fotbalové hierarchie v okrese.

Samostatný fotbalový klub

Nové zlomové období přichází 30. ledna 1988, kdy oddíl opouští TJ Slovan a je vytvořena nová organizace TJ JZD Zálesí Luhačovice. Vstupem významného podniku dochází ke stabilizaci poměrů. Je vytvořen nový výbor, v jehož čele stojí Josef Hampl jako předseda a dále členové Oheral, Bzenecký, Hrbáček, Fornůsek, Lebloch, sekretářem a trenérem mužů zároveň se stává Ladislav Jánský. Opět bylo na čem stavět. Došlo k úpravám fotbalových kabin a s podporou vedení JZD Zálesí i k návratu výkonnosti. Přišla řada nových hráčů z okolí, kteří pomohli zvednout fotbal v Luhačovicích, např. Hanák, Vykydal, Kopeček, aj. Změna společenského klimatu v republice v roce 1989 zasáhly do všech sfér země, sport a fotbal nevyjímaje. Nastartovaný rozvoj na konci 80. let se pomalu začal rozplývat a v polovině 90. let se družstvo mužů opět ocitá v obrovské krizi. V roce 1996 je po podzimní části v okresním přeboru opět poslední a hrozí mu sestup do III. třídy. Velkým plusem se v této době stává budování travnaté hrací plochy na místě škvárového hřiště a vytvoření nové tréninkové škvárové plochy v těsném sousedství – to vše v roce 1997. Právě v této době se rozbíhá práce s mládeží, kterou berou na sebe učitelé místní základní a střední školy (Mejzlík, Lebloch, Malota, Divila, Hubáček). Velmi důležitým momentem je také podpora mládežnické kopané firmou Lukrom. V únoru 1997 dochází ke změně předsedy. Stává se jím František Hubáček a je také zvolen nový výbor ve složení Divila, Lebloch, Oheral a Hubáček M.

Přelom století – doba největších úspěchů kopané

Právě jaro roku 1997 se stává v historii luhačovické kopané zatím největším zlomem. Firma Lukrom vstupuje i do mužské kopané. Z beznadějně poslední příčky okresního přeboru se mužstvo mužů po jarní části bezpečně zachraňuje. Před jarní částí přichází do mužstva hráči s ligovými zkušenostmi (Odehnal, Popelka, později pak Durďa, Pavlíček aj.), kteří se stávají pilíři mužstva na několik dalších let. V létě dochází ke změně názvu na Fotbalový klub Luhačovice a je slavnostně otevřeno travnaté hřiště.

Výborně se rozvíjí práce s mládeží, která však má přinést ovoce až za několik let. Na přelomu tisíciletí zažívá luhačovická kopaná nejvyšší vzestup ve své celé historii. Muži postoupili v roce 1998 z okresního přeboru do I. B třídy středomoravské župy, v roce 2000 tuto třídu vyhráli s neuvěřitelným náskokem 20 bodů a zajistili si postup do I. A třídy. Tento zlomový rok, kterým končilo tisíciletí, se zapsal do historie luhačovické kopané zlatým písmem, neboť současně družstvo dorostu postoupilo do župní soutěže a družstva žáků do krajského přeboru. Rok na to postoupili do krajského přeboru taktéž dorostenci. Obrovský rozmach však stále pokračoval a byl v roce 2002 završen historickým postupem mužů do krajského přeboru nově vzniklého Zlínského kraje. V roce 2002 je otevřena víceúčelová sportovní hala, kde přecházejí také fotbalisté do úplně nového fotbalového zázemí. Celý areál přechází pod správu města Luhačovice a jeho příspěvkovou organizaci Sportovní centrum Radostova. V roce 2003 vstupuje do fotbalu firma BELPO a její majitel Jaromír Belžík se stává také předsedou klubu.

Za výrazné pomoci města je v roce 2005 vybudováno nové hřiště s umělým povrchem a osvětlením, které se stává spolu se sportovní halou centrem zimních příprav mnoha ligových celků z České republiky i ze zahraničí. Bohužel také v tomto roce dochází k výraznému sesuvu půdy a k zastavení prací na spodním hřišti. V roce 2007 se vrací František Hubáček znovu do vedení klubu a od roku 2010 jej vede jako předseda Zdeněk Červenka. Mužstvo mužů se zabydlelo v krajském přeboru Zlínského kraje, stejně tak jako mužstvo dorostu. Problémy nastaly v nejmladší generaci a žáci se propadli až do okresního přeboru. V roce 2010 fungoval jeden rok i sálový fotbal, ale ten po roce účinkování zanikl. Od roku 2008 bylo založeno „B“ mužstvo, které se skládá především z odchovanců klubu a v současné době hraje okresní soutěž.

Současnost luhačovické kopané

V roce 2013 luhačovický fotbal dosáhl sta let své existence. Klub má asi 120 členů, v krajských soutěžích družstvo mužů, dorostu, mladších a starších žáků, v okrese pak družstvo přípravky a mužů „B“. Ve spodní části sportovního areálu byl letos zasetý trávník, který by měl dát základ ke vzniku nového vývoje kopané v Luhačovicích. V tomto roce také dosáhlo mužstvo mužů největšího úspěchu ve své historii, když se probojovalo až do finále krajského poháru, kde na zlínském stadionu Letná nakonec podlehlo na penalty mužstvu Štítné nad Vláří. Současný výbor pracuje od roku 2013 ve složení František Hubáček – předseda a členové Zdeněk Červenka, Libor Zezulka, Jaroslav Rejda, Martin Surý, Martin Coufalík, Radim Hubáček. Sekretářem oddílu je Tomáš Mejzlík, hospodářem Jaroslav Rejda spolu se svou paní a správcem areálu Antonín Kadlček.