Renesance Štítarského fotbalu aneb St(r)ach body přináší

„Spousta lidí mi v zimě říkalo, že angažmá ve Štítarech je po katastrofálním podzimu trenérská sebevražda,“ načal své hodnocení jarní části hlavní trenér Jakub Stach

Z katastrofálního podzimu si štítarští mohli vzít pouhá dvě pozitiva – Lepší v brance předváděl výborné výkony a staršímu z bratrského dua Umanů se střelecky dařilo. Slabá náplast za katastrofální podzim. K posledním zápasů odjížděl tým fyzicky i psychicky zdecimovaný, ještě před koncem podzimní části soutěže totiž rezignoval trenér Kozdera a tým provizorně vedl středopolař Miškovský. Nedařilo se zkrátka nic a posledním podzimním direktem byl osmigólový výprask od Libodřic. Všichni tak nějak cítili, že musí přijít kvalitní trenér, aby vůbec tým z Kolínského předměstí mohl přemýšlet o záchraně soutěže.

Přání celého klubu se vyplnilo a na začátku zimní přípravy přebírá tým zkušený trenér Jakub Stach – bývalý trenér dorostenců Kolína, Kutné Hory, či mužských výběrů Velimi nebo Čáslavi. Fanoušek Arsenalu a vystudovaný pedagog vnáší do týmu řád a náročnost. Jeho tréninkové jednotky kladou důraz na maximální fyzickou připravenost a rychlost, obzvláště první měsíce se odehrávají v tempu, které příliš nepotvrzovalo fakt, že okresní přebor je jen dvě soutěže nad pověstným „pralesem“. O několik stovek vyběhlých schodů a sprintů v písčitých úsecích Lesoparku Borky později se tým chystal na první přátelské zápasy, které napovídaly, že jaro bude úplně jiné, ale bude to stačit? Štítarskou pohádku se šťastným koncem si projdeme jako jakýsi slovníček výrazů a slovních spojení pevně spjatých s týmem.

Zblázni to…

Píše se třetí březnová sobota a Stachův tým plný mladíků s jediným třicátníkem Lepším nastupuje proti jednomu z favoritů na postup do kraje. První poločas spalují štítarští jednu šanci za druhou a přichází trest v podobě Dostálova přesného projektilu, kterýžto je tečkou za prvním dějstvím. Krakovany si tak přenášejí náskok jedné branky do druhého dějství. Krutý závěr poločasu pro hosty, ale předvedená hra napovídala, že ve druhé polovině zápasu nedají hosté svojí kůži tak lacino.

Ve druhém dějství se do puntíku naplnilo, že fotbal dokáže být i spravedlivý. Všechna ta dřina, pot a odhodlání ze zimní přípravy se vyplatilo. Vysoký presink nakonec přinesl ovoce. Pět branek Štítar otočilo utkání a obzvláště dělovka Kršňáka byla výstavní. Rána jako z děla, která vypadala, že doletí až do Týnce nad Labem však zapadla přesně do šibenice. Životní trefa jako by odstartovala velmi úspěšné jaro, na jehož konci byl splněný cíl v podobě záchrany Okresu.

TGM…

Kabina dělá tým, to se ví, o téhle partě to však platilo dvojnásob. Ačkoliv mělo několik hráčů po podzimu nabídky na přestup za lepším, setrvali, což byl jeden z klíčových aspektů hovořících pro setrvání v okresním přeboru i pro další sezonu. O zdravou atmosféru v kabině se staralo především duo Michal Lepší s Filipem Hořením. Neexistovalo, že by tahle dvojka dorazila na trénink či zápas se špatnou náladou. Jejich vliv na kabinu byl enormní a troufnu si říct, že nebýt dobré party, sestup by se odvrátit nepovedlo. Jedinou zimní posilou byl zkušený Michal Rychlík. Vinou zranění však nakonec tolik neodehrál, i přes to však hattrickem proti Ratboři výrazně pomohl k záchraně. Zápasy se zkrátka žilo a tréninky v tempu výborně napomáhaly celkové náladě v kabině.

„Spoustu kluků jsem znal z kolínského dorostu a tušil jsem, že je v nich velký potenciál, což se nakonec také potvrdilo.“ Pokračoval zkušený trenér...

Každý má svoji roli…

Základní jedenáctka byla pevně daná od prvního jarního zápasu a pokud trenér vyloženě nemusel, nestřídal. Náhradníci někdy do zápasu nenastoupili vůbec, jindy třeba jen na pár minut, ale neexistovalo, že by některý z nich byl kyselý. Všichni plnili svoji roli v týmu a postupem jarní části soutěže dostávali více a více příležitostí. Za zmínku stojí Michal Lepší, který v závěru soutěže v útoku skvěle zastoupil zraněného Umana. Železným mužem týmu byl Šín, kterýžto sice hrál primárně za rezervní tým, ale běžně zvládal i dva zápasy za víkend. Unikát byl, když odehrál za tři dny 225 minut (dva celé zápasy za rezervu a poločas za první tým). I tohle je důkaz o týmovosti a jakéhosi potlačení každého jednotlivého ega ku prospěchu týmu.

Jdeme do války…

Krédo, se kterým končil trenér Stach každý předzápasový trénink. Pokud to jen trochu šlo, zranění se mírnila léky proti bolesti a šlo se pro body. Řešení krátkodobé, ale naštěstí se na nikom dlouhodoběji nepodepsalo, nešlo totiž o vážná zranění, spíše o větší či menší bolístky. Jediná výjimka byla při zranění nejlepšího střelce Samuela Umana. Taneční kreace mladého kanonýra odnesl jeho kotník a vyřadil ho z tréninkového procesu na nižší jednotky měsíců, tohle vše zhruba čtyři kola před koncem soutěže. Přičteme-li k tomu fakt, že na začátku května vyfasoval červenou kartu a následnou stopku na pět soutěžních zápasů stěžejní stoper Jedlička, jinak jasně nejlepší střední obránce soutěže, trenér Stach neměl v klíčovém finiši soutěže příliš jednoduché sestavování základní jedenáctky.

Probuzení spících obrů…

Hlavním úkolem trenéra je, kromě výsledků, zlepšování hráčů, což se lodivodovi Stachovi dařilo skvěle. Životní formu nabrali hráči, u kterých v to věřil již jen málokdo. Útočník Opolzer hrál nejlepší fotbal dosavadní kariéry a úspěšně vykročil ze stínu své dorostenecké fazony. Rychlost a čich na góly měl vždycky, ale pod Stachem skvěle zlepšil hru zády k brance, čímž rozšířil svoji paletu herních předností. Uvidíme, zdali tento, pro Štítary velmi výhodný gólový tarif, bude pokračovat i v dalších měsících. Dalším, v garáži zaparkovaným Ferrari, byl Stanislav Huleš. Skvělý fotbalista, kterýžto navázal na svůj progres z minulých sezon a stal se stěžejním hráčem pravé strany Stachova týmu. K precizní technice přidal i dravost směrem dopředu a dozadu, díky čemuž mohl skvěle fungovat ve tříobrancovém systému jakožto halvbek. Zrcadlově naproti, na levé straně, působil Benjamin Uman. Technický křídelník překvapil skvělou prací do defenzivy a vytříbenou levačkou až se zámečnickou přesností zásoboval své kolegy přesnými přihrávkami. Z výčtu sezónních překvapení ještě zmíním brankáře Martin Lepšího. Ve třiatřiceti letech chytil za pačesy životní formu a vypracoval se v jednoho z nejlepších brankářů soutěže. Nutno dodat, že Martin je původně florbalový brankář, který v mládí chvíli chytal i na té nejvyšší úrovni v Čechách. Byl to právě on, kdo svými zákroky několikrát podržel svůj tým. Například ve venkovním zápase v Tuchorazi byl klíčovou postavou Stachova výběru, když několikrát zneškodnil šance soupeře.

„S jarní částí sezóny musíme být nakonec spokojení. Spousta lidí mi v zimě říkalo, že angažmá ve Štítarech je po katastrofálním podzimu trenérská sebevražda. Ale já jsem věřil, že to ještě není zdaleka ztracené a že je v týmu výrazný prostor pro zlepšení. Spoustu kluků jsem znal z kolínského dorostu a tušil jsem, že je v nich velký potenciál, což se nakonec také potvrdilo. Není jednoduché hrát od prvního jarního mistráku pod tlakem, že je nutné pořád vyhrávat, ale musím před klukama smeknout, jak to zvládli. Už první zápas v Krakovanech (výhra 5:1) ukázal možnosti tohoto týmu a naše kvalitní výkony pokračovali i v dalších zápasech. Uhraných 24 jarních bodů je nakonec velmi slušný počin. Samozřejmě bych si ještě dokázal představit o pár bodů víc, ale ke konci soutěže nás postihla zranění a jeden naprosto zbytečný disciplinární trest, což se do konečných výsledků týmu určitě promítlo. Za výrazným progresem Štítar stála nejen skvělá parta, která se v týmu vytvořila, ale také ochota hráčů na sobě tvrdě pracovat v trénincích. Od 3.ledna jsme se svědomitě připravovali a věřili, že se to na výkonech a výsledcích projeví. Jsem za kluky moc rád, že se přesvědčili, jak je v tomhle fotbal spravedlivý. Potenciál tohoto týmu je do budoucna velký a já se chci od příští sezony rozhodně pohybovat v horních patrech tabulky. Hlavně však doufám, že nás bude fotbal ve Štítarech nadále bavit a naplňovat a že budeme dělat radost našim fanouškům.“ Zakončil své hodnocení lodivod Štítar.

Trochu toho štěstíčka…

Tým hrál dobře, ale chybělo nám štěstíčko - častá mantra trenérů obzvláště ve fotbalovém prostředí napříč všemi úrovněmi. Klišé všech klišé si však zaslouží být zmíněno i v závěru tohoto článku. Když už bylo jasné, že Štítary neskončí lepší než předposlední, ležely šance na udržení v Okresu pevně v rukou Plaňan, účastníka 1.B třídy, který pro udržení v nejnižší krajské soutěži musel vyhrát v posledním zápase. Nestalo-li by se tak, Plaňany by sestoupily o soutěž níž a Štítary by se musely poroučet do hlubin třetí třídy. Štěstěna však, pravděpodobně sledujíce celý progres mladíků ze Štítarského údolí, v sezónním finiši navlékla právě dres klubu z předměstí Kolína. Tahle šachová partie, na jejímž začátku bylo úplné dno, nakonec, i s trochou štěstí, dopadla pro trenéra Jakuba Stacha a celé Štítary nejlépe jak mohla.