ROZHOVOR s Janem Kyselou: Bez mého dědy bych se nedostal až do ligy

Po ukončení profesionální kariéry jste kopal divizi za Benátky nad Jizerou, i tam jste ale poté z pozice hráče přešel do role asistenta trenéra. Pokračujete v této pozici nadále?

V zimě roku 2021 jsem byl rozhodnutý s fotbalem skončit. Odvolali nám však trenéra, a tak jsem byl vedením požádán o výpomoc v roli asistenta do konce sezony. S Radkem Lacinou a Jiřím Kubátem jsme dokončili pět zápasů na podzim a celé jaro. Od sezony 2022/23 spolupracuji s Tomášem Staňkem.

Jak jste spokojen s umístěním Benátek v tabulce v uplynulé sezoně?

Před začátkem soutěže bych řekl, že 3. místo je skvělé, ale pak jsem byl trochu zklamaný. Nechali jsme si utéct druhou příčku v závěru soutěže. Měli jsme to ve vlastních rukách.

Chybí Vám fotbal v roli hráče alespoň trochu?

Někdy samozřejmě ano, ale jsou to jen takové chvilkové záchvěvy. Už se mi moc nechce běhat, navíc úplně bez fotbalu nejsem. Minulou sezonu mě švagr přemluvil, abych si sním zahrál IV. třídu za TJ Sokol Veletov u Kolína. Když bude čas, půjdu si s nimi rád zahrát i letos. Už ale III. třídu, jelikož Veletov postoupil.

Vaším prvním profesionálním angažmá byla Mladá Boleslav, kde jste odehrál drtivou většinu kariéry a Vaše fotbalové tažení jste zde také ukončil. Pamatujete si na Vaše první krůčky ve středočeském klubu?

Začínal jsem v Bakově nad Jizerou, se kterým jsme pravidelně hráli proti Mladé Boleslavi, a právě tam si mě vyhlédli tamější trenéři. Na každý trénink mě odmala vozil můj děda, za což mu patří velké díky… Bez něho bych se nedostal až do ligy, byl mojí velkou podporou. V Boleslavi mě celou mládež doprovázeli trenéři Pavel Klain a Láďa Sedláček.

Hned v první sezoně, tedy v sezoně 2005/06, jste se s Boleslaví umístili v tabulce na druhém místě. V následující sezoně jste se pak probojovali do Evropské ligy, kde jste odehrál jedenáct utkání a vstřelil jednu branku. Docela pěkný začátek v dospělém fotbale, nemám pravdu?

Je to tak, i ta následující sezona byla skvělá, kdy skončili jsme na 3. místě. Byla tady výborná parta, šlapalo nám to na hřišti i v kabině. Diváci chodili, byl plný stadion a skvělá atmosféra. Moc rád na to vzpomínám.

Pamatujete si na Vaši pohárovou branku?

Jelikož byla jediná, tak si na ni pamatuji velmi dobře. Bylo to proti izraelskému týmu Hapoel Tel Aviv, kdy mi Marek Matějovský přihrál a já se trefil z hranice velkého vápna. Srovnal jsem tak na 1:1. Na postup ze skupiny nám to ale bohužel nestačilo.

Na jaře roku 2010 Vás na půlroční hostování získala pražská Slavia. S čím jste do tohoto angažmá šel?

Byla to pro mě nová výzva a částečně i dosáhnutí fotbalové mety. Většina malých fotbalistů by chtěla hrát za jedno z pražských „S“.

Odehrál jste zde ale pouze osm utkání. Jak byste zhodnotil své působení ve Vršovicích?

Po třech měsících působení ve Slavii jsem oznámil, že se chci v létě vrátit zpět do Mladé Boleslavi. Z tohoto důvodu jsem dostal možnost odehrát už jen jeden zápas, a to ten poslední. Zrovna proti Mladé Boleslavi. Angažmá ve Slavii pro mě bylo cennou zkušeností a jsem rád, že jsem si mohl zahrát v derby proti Spartě.

Po návratu do Boleslavi jste s ní v sezonách 2010/11 a 2015/16 vyhrál Český fotbalový pohár. Kterého si ceníte více?

Obou si cením moc a nemůžu ani o jednom říct, že by byl důležitější než ten druhý.

S Mladou Boleslaví jste mohl získat ještě jeden pohár, a to v sezoně 2012/13, kdy jste ve finále padli na penalty s Jabloncem. Popište čtenářům pocity, které jste Vy i celý mančaft zažívali ve chvíli, kdy Jan Kopic rozhodl proměněnou penaltou o triumfu Jablonce?

Samozřejmě obrovské zklamání. Asi je „lepší“ vypadnout ve 2. kole než ve finále. Je to hodně hořký pocit.

Máte za sebou také působení v české reprezentaci do 21 let. Zúčastnil jste se Mistrovství Evropy ve fotbale hráčů do 21 let v roce 2007, kde Česko skončilo se ziskem jednoho bodu na poslední čtvrté příčce základní skupiny B. Krutá, ale cenná zkušenost?

Poslední místo s jedním bodem nevypadá dobře. Musím říct, že jsme tenkrát na postup ze skupiny neměli. Jsem rád, že jsem si mohl zahrát na Mistrovství Evropy a reprezentovat Českou republiku. Co mě ale opravdu mrzí, je to, že jsem dostal pozvánku do seniorské reprezentace na přátelské utkání a týden před zápasem jsem se zranil. Další šanci už jsem nedostal...

V sezoně 2018/19 jste ukončil svou profesionální kariéru. Jak dlouho jste o konci přemýšlel?

K tomuto rozhodnutí jsem dospěl po dlouhodobých zdravotních problémech s kotníkem. Za celou svou profesionální kariéru jsem měl pětkrát kompletně přetrhané vazy v pravém kotníku a prošel jsem i několika operacemi kolena. Tělo mi řeklo, že je čas zvolnit, tak jsem to udělal.