ROZHOVOR s Pavlem Juroškou: Bylo to něco neuvěřitelného, když celý stadion skandoval moje jméno

Vaše fotbalové začátky byly v Prostřední Bečvě, kde jste se narodil. Vzpomenete si na své první krůčky?

Začínal jsem tam s fotbalem ve čtyřech let. Trénoval mě můj táta společně s Markem Pavlicou a Jiřím Fiuráškem a posléze i Radim Mičkal. Začínal jsem s ročníkem 1998, takže jsem hrával s o tři roky staršími kluky, což mi dost dalo. Určitě na to vzpomínám jenom v dobrém.

Poté jste přešel do Valašského Meziříčí, i přesto jste ale stále stíhal také zápasy za Prostřední Bečvu. Nebylo toho na Vás někdy už trochu moc?

Tehdy jsem to tak vůbec nevnímal, člověk v tomto věku nevnímá únavu. Já jsem byl rád, že můžu jít hrát další zápas a pomoct Prostřední Bečvě. Jezdil jsem tedy většinou od zápasu k zápasu. Jsem za to zpětně rád, tehdy bylo nejdůležitější, abych co nejvíc hrál.

Kde Vás to bavilo víc?

To se nedá říct. Ve Valašském Meziříčí se hrálo proti týmům jako Baník Ostrava, Sigma Olomouc, takže to mělo kvalitu a byli zde i lepší spoluhráči. Kdežto na Prostřední Bečvě jsem vyrůstal, takže dokud ta možnost byla, tak jsem hrál tam i tam. Myslím, že to bylo náročné hlavně pro tátu, který se mnou pořád jezdil a doteď mi dělá trenéra (směje se).

Vaším prvním velkým fotbalovým krokem byl přesun na Baník. Jaký to byl pro mladého kluka pocit, poprvé přestupovat do klubu s takhle zvučným jménem?

Bylo to skvělé. V našem kraji každý sleduje Baník a žije jím, takže to byl určitě posun vpřed.

Jak moc rozdílné zázemí a tréninkové podmínky to oproti Prostřední Bečvě a Valašskému Meziříčí v Baníku byly?

Já si myslím, že člověk to v tomto věku tolik nevnímá, ale samozřejmě bylo všechno profesionálnější, zázemí bylo úplně jiné. Nicméně na Prostřední Bečvě byli výborní trenéři a hodně mi to dalo, jelikož jsem tam hrával i s o tři roky staršími kluky. Každopádně Baníku chci poděkovat a kdo měl také velký vliv na mou kariéru byl trenér Radim Macík.

V devatenácti letech jste svou ostravskou pouť ukončil a přesunul se na Slovácko. Měl jste v Baníku někdy ambice na A-tým, nebo to v té době bylo ještě v nedohlednu?

Každý, kdo hraje v Baníku, má ambice na A-tým. Jsou tam vynikající fanoušci a jak říkám, tam u nás žije Baníkem každý. Já jsem nicméně tehdy byl v U19 a necítil jsem takové herní vytížení, jaké bych si představoval. Zvolil jsem tedy odchod do Slovácka, které mi nabízelo profesionální smlouvu, a nelituji toho.

Na Slovácku jste se chytil. Rovnou jste přešel do třetiligové juniorky a začal jste být i produktivní. Myslíte, že kdybyste zůstal na Baníku, ten posun by nebyl takový?

Sice jsem šel do U19, ale zrovna začal covid, tudíž můj ročník, 2001, šel s B-týmem. Jestli by ten posun nebyl takový, to se nedá říct. V béčku jsme měli vynikající partu, takže to byl asi také důvod, proč se mi tam dařilo. Táhli jsme za jeden provaz a odráželo se to i na hřišti.

V A-týmu Slovácka jste o sobě dal poprvé výrazněji vědět v uplynulé sezoně v utkání se Spartou, když jste vstřelil vedoucí gól svého týmu, který byl ale posléze připsán jako vlastní sparťanskému brankáři Kováři. Jaký to byl pocit, když jste viděl, že balón je v síti?

Bylo vyprodáno, na ten zápas už nikdy nezapomenu. Vlastně na oba se Spartou (směje se). Bylo to něco neuvěřitelného, když celý stadion skandoval moje jméno. Jen doufám, že to nebylo naposledy.

Mrzelo Vás, když jste po zápase zjistil, že Vám branka nebyla připsána?

Samozřejmě mě to trochu mrzelo, nicméně tu chvíli jsem si užil stejně tak, jako kdyby byla branka připsána mně.

Do zápasu se Spartou jste nastupoval netradičně v základní sestavě. Byl jste nervózní?

Samozřejmě tam nějaká menší nervozita byla, ale snažil jsem se si ji nepřipouštět. Sparta mě neznala, což byla moje výhoda. Chtěl jsem si to maximálně užit a podat co nejlepší výkon. Myslím, že alespoň z části se to povedlo (dodává s úsměvem).

Myslíte, že to byl zlomový zápas Vaší kariéry?

Určitě to byl zápas, kterým jsem se nějak uvedl v české nejvyšší soutěži. Doufám, že takhle budu pokračovat.

Jaké jsou Vaše vyhlídky do nadcházejícího ročníku?

Abychom jako tým skončili v tabulce co nejvýš, navázali na předchozí sezony a já tomu přispěl i nějakými góly.

V lize působí i Váš bratr Jan, který obléká dres Baníku. Jak se těšíte na zápasové střetnutí s ním?

Těším se moc, s bráchou jsme téměř v každodenním kontaktu. Máme spolu výborný vztah, tudíž si myslím, že v týdnu se budeme hecovat. Mám mu co vracet (dodává s úsměvem).

Přišel jste na Slovácko v době, kdy zde působil právě i Váš bratr. O rok později však zvolil cestu opačným směrem. Mrzelo Vás to?

Takový je fotbal. Brácha tady zanechal nějakou stopu, a o to jednodušší pro mě bylo začlenění se do kabiny, jelikož spousta kluků, co tu je, bráchu zažila.

Budete si chtít jednou zahrát za stejný tým, ať už to bude v lize, nebo třeba v okresním přeboru?

Uvidíme, co přinese čas. Nicméně by to bylo pěkné, kdybychom se někdy potkali v jednom týmu (dodává s úsměvem).