Slavičínští ligoví dorostenci před čtyřiceti lety proháněli Spartu, Slavii, Duklu, Plzeň nebo Baník Ostrava

Základ slavičínských mládežnických úspěchů byl položen již v roce 1972. Tehdy desetiletí - pozdější „ligisté“ se učili prvním fotbalovým krůčkům pod vedením obětavého trenéra Františka Maryáše. Ten vyhlédával talenty na pouličních turnajích ve Slavičíně a navštěvoval mládežnická utkání v blízkém okolí.

Slavičínští žáci vybojovali na republikovém finále v Chebu 6. místo

 V roce 1974 slavičínští žáci suverénně postoupili do Krajského přeboru a to bez jediné porážky se skórem 125:3. V roce 1977 se vítězstvím v krajském finále ve Vyškově dokonce kvalifikovali na Celostátní finále do Chebu, kde mezi krajskými přeborníky obsadili vynikající 6. místo. V tomto roce se již z těchto úspěšných žáků začal formovat dorostenecký celek v Krajském přeboru.

Hned v následujícím ročníku obsadili dorostenci 1. místo a po úspěšné kvalifikaci s Jiskrou Kyjov postoupili do Moravské skupiny dorostenecké ligy. Zde v prvním roce působení obsadili pěkné 6. místo. V sezoně 1979-1980 vybojovali dokonce 3. místo, které zaručovalo účast v nově utvořené celonárodní dorostenecké lize v sezoně 1980-1981. Mužstvo v té době trénoval Ignác Matějovič společně s Františkem Maryášem, vedoucího mužstva dělal Zdeněk Rumplík starší. Navíc žáci TJ VS Slavičín v roce 1978 opanovali Krajský přebor, když za celou sezonu inkasovali jedinou branku. V následující sezoně žákovský tým pod vedením Ladislava Papeže znovu dominoval v Krajském přeboru.

Dorost TJ VS Slavičín v roce 1980 postoupil do nově utvořené Celostátní ligy

Mezi kluby velkých měst a slavných jmen byla účast slavičínských chlapců v Celostátní lize kuriozitou. Psalo se o nich v časopisu Gól i v Československém sportu, novináři hodnotili nejen výkony slavičínského dorostu, ale i výsledky výchovné práce trenérů Františka Maryáše, Ignáce Matějoviče, později Ladislava Papeže, Emila Zlámala a obětavého vedoucího družstva Zdeňka Rumplíka staršího. Na přitažlivá utkání slavičínských dorostenců se silnými soupeři se přišlo na slavičínský stadión podívat na 1500 diváků ze širokého okolí. Do Slavičína tak zavítaly celky obou pražských S, Bohemians, Dukly, Plzně, Pardubic, Teplic, Hradce Králové, Zbrojovky Brno, Baníku Ostrava, Chomutova, Jihlavy či Mladé Boleslavi.

Po slavičínském trávníků běhala v té době mládežnické esa, která se stala později pilířem České fotbalové reprezentace. Počínaje Lavičkou, Koubou, Bílkem, Vrbou, Mikloškem, Schwarzem, Haškem, Kulou, Bílkem, Skuhravým, Kubíkem, Kadlecem, Daňkem, Drulákem, Márošim, Kukletou, Podaným či Vlkem a dalšími. Určitě by se nám podařilo vyjmenovat i jiná jména, která později psala další nezapomenutelnou historii českého fotbalu...

Proti nim stála parta místních borců počínaje bratry Kupčíkovými z Bohuslavic nad Vláří, hráči z Vysokého Pole – Vlastimil Machů, Jožka Štrbák a Mira Kořenek. Dále pak Radek Hlavička z Loučky, bratři Barcuchové a Pavel Hrbáček z Nevšové či potečský Pavel Valčík nebo vlachovští odchovanci Ladislav Obadal, Jaroslav Pavlůsek, Vlastimil Ovesný a Karek Hověžák. Hrál zde i nedašovský forward Jožka Fojtík. V týmu působil také brumovský Ivan Švach, bojkovský brankář Ladislav Papák a klobucký středopolař František Novák a Vašek Válek ze Štítné nad Vláří.  Ligovou soutěž si vyzkoušeli i bratři Dorotíkové ze Zlína.

Byla zde i plejáda slavičínských hráčů – Jaromír Smolek, Ivan Holek, Dalibor Kříž, Miroslav Mynář, Štěpán Heinik, Libor Argaláš, Miloš Vaněk, Roman Jandík, Jan Fojtík, Jiří Váňa, Josef Šnejd, Petr Koseček, Olda Kozubík, Stanislav Belžík, Milan Semerád, Milan a Stanislav Faldíkovi, Bronislav Munster, Tonda Gregušiak, Jaroslav a Bedřich Juříkovi, Radek Divila, Arnošt Gorecký, Vladimír Goňa, Ladislav Studeník, Radek Dědek, Miroslav Roder, Ivan Miklas a další…

Dne 29. srpna 1980 ve specializovaném fotbalovém časopisu Gól vyšel tento článek:

„Známe několik synonym převelikých vzdáleností. Tak třeba severní a jižní pól, noc a den. Nabídneme ještě jedno, nejčerstvější synonymum: Sparta – Slavičín… Kde ten Slavičín vlastně je? Cožpak je to nějaké obligátní ligové jméno? Jak se dostal do elitní společnosti brněnské Zbrojovky, pražského čtyřlístku obou S s Duklou a Bohemkou, Baníku Ostrava, Teplic, Plzně, Hradce a ostatních? V hledišti pěkného stadiónku se schází až tisíc diváků, Slavičín doslova fandí mladým. Ti si toho také patřičně váží. Nefigurují v disciplinárních případech, svědomitě se připravují, i když někteří z hráčů přestýden bydlí v učňovských internátech v Gottwaldově a domů dojíždějí na tréninky, dobrých 40 km tam a právě tolik zpátky. V dorostenecké lize hraje devět oddílů z pěti krajských měst, pět oddílů ze čtyř okresních měst a jen dva, jejichž města nejsou ani sídly okresů: kromě Slavičína ještě Třinec, ale jeho hospodářský význam je tak velký, že taková kategorizace v jeho případě vlastně ani nehraje roli. Slavičín je tedy v tomto směru jediný.“

I  přes několik pozoruhodných výsledků se nejvyšší soutěž udržet nepodařilo

Nejvyšší celostátní soutěž se však ve Slavičíně v silné konkurenci věhlasných klubů udržet nepodařilo, když mužstvo zbytečně poztrácelo pár bodů. Za zmínku ale určitě stojí skalpy pražské Slavie a Bohemians a remíza s pražskou Spartou. Po sestupu z ligy došlo u týmu ke generační výměně a dorostenci působili ve druhé Moravské lize.

V současné době již někteří trenéři, činovníci a hráči sledují dění z "fotbalového nebe," přesto si výkony slavičínských mládežnických celků zasluhují velký obdiv. S odstupem času můžeme říct, že šlo o ojedinělý úspěch malého valašského klubu, který měl ale počátky v systematické práci s mládeží. Poděkování tak patří všem obětavým trenérům a činovníkům, kteří se na "zlaté éře" slavičínského mládežnického fotbalu podíleli.