Češi nepoklekli, Kúdelovi v obličeji přistál loket

Akt “nepokleknutí” nadzdvihl nejedno obočí, v žádném táboře bychom však nenašli jednostrannou reakci. V každém táboře (i glasgowském) totiž najdeme fanoušky, kteří jsou zásadně proti BLM. 

„Vedení fotbalové reprezentace a Fotbalová asociace České republiky tím chtějí společně avizovat apolitický postoj národního týmu k některým aktuálním tématům, která ve sportovním prostředí rezonují,“ stojí v tiskové zprávě, kterou novináři obdrželi chvíli před výkopem.

„K rozhodnutí nepokleknout jsme dospěli po konzultaci vedení reprezentace s hráči,“ dodává Michal Jurman, mluvčí asociace.

Můžeme spekulovat o vhodnosti načasování, vzhledem k tomu, že se tak stalo zrovna před utkáním s Walesem, v době, kdy se stále řeší a rozebírá postupový zápas pražské Slavie proti skotským Rangers FC.

V loňském říjnu nastoupila česká repre na britských ostrovech proti Skotsku a v té době se rozhodla vyhovět tamní situaci a pokleknout. Tentokrát však ne a jedná se tak o velkou novinku.

Samotné hnutí Black Lives Matter rozděluje lidi názorově na dva protipólné tábory, u pokleknutí na podporu tohoto hnutí je tomu, nepřekvapivě, stejně. Bez náklonnosti k ani jednomu z táborů lze však říci, že po roce klekání samotné gesto trochu ztrácí svou hodnotu.

Jurman tvrdil již po zápase se Skoty, že s pokleknutím nesouhlasí, zároveň však dodal: „Podobné projevy sympatií jsou ve spojitosti s podporou hnutí Black Lives Matter na Britských ostrovech v posledních týdnech a měsících běžné, podporuje je i UEFA a němečtí rozhodčí spolu s českou fotbalovou reprezentací se tak v tomto konkrétním případě zachovali v souladu s požadavkem hostitelské strany.“

Pokleknutí před začátkem utkání je na ostrovech již zaběhlým rituálem, na což je dnes pohlíženo jako na problém. Wilfried Zaha, hráč Crystal Palace, na sebe upoutal asi nejvíce, když se rozhodl, jako první hráč v Premier League, nepokleknout. “Gesto samo o sobě přestává mít význam,” pronesl tehdy. A začali se přidávat další.

V Německu bylo zpočátku pokleknutí zakázané, poněvadž to je považováno za politický projev, který v Německu na hřiště nepatří. Postupně se se ale v tomto konkrétním případě postup změnil.

Postupně ztrácející se smysl samotného gesta je demonstrován mimo jiné nepřeberným množstvím rasistických urážek, kterým momentálně čelí hráči všech zmiňovaných zemí, ať už z Walesu, Skotska, Anglie, České republiky, či jiných.

Nabízí se otázka, zda neřešit příčinu, radši než hasit problém. Například anglický velkoklub Arsenal FC podporuje radikální, leč značně opodstatněnou změnu. Registrace na sociálních sítích pouze na základě občanského či obdobného průkazu. Většina urážek pochází z anonymních účtů, které jsou v podstatě nedohledatelné a odebráním anonymity by mohlo dojít ke zlepšení.  

Češi utkání s Walesem prohráli 0:1, jedinou branku vstřelil hlavou 170cm vysoký Daniel James, kterého neuhlídal Jan Bořil. Ten celý zápas brousil lajnu nahoru a dolu a jeho zaváhání, možná z nedostatku sil, James využil. Kaňkou v utkání je červená karta pro Patrika Schicka, který neuhlídal nervy na uzdě, ohnal se po protihráči a po zásluze byl vyloučen.

Paradoxně se však v Británii opět více než o výhře mluví o incidentu. Když se Baleův loket objevil ve tváři Ondřeje Kúdely. Na sociálních sítích se již rojí komentáře anonymních i neanonymních účtů, které smutní, že Kůdelovi nebyl alespoň zlomen nos. Je to samozřejmě pouze výsek fotbalových fanoušků a nelze na základě nich charakterizovat celou základnu. Vybízí to ale k myšlence, zda se pod rouškou “boje proti rasismu” neodpouští a nepovoluje mnohem více, než by jindy bylo vůbec jen myslitelné. K tomu ale zase třeba příště.

David Křížek