Zápisník Lukáše Váchy – Oslavy titulů byly velké

V zápase s Táborskem přišla naše první prohra v soutěži. Byli jsme společně v čele a nyní vede Táborsko třetí ligu samo. Jelikož jsme před zápasem měli stejně bodů a my jsme hráli doma, vstupovali jsme do utkání s tím, že bychom měli uspět. V prvním poločase bylo Táborsko s několika zkušenými hráči lepším týmem, hráli slušně. My jsme nepodali úplně ideální výkon. Inkasovali jsme jedinou branku utkání, kdy jsme si nedokázali poradit s odraženým míčem z jedné nebezpečné střely. Udělali jsme několik chyb, které soupeř nepotrestal. Vypracovali jsme si dvě šance, které kdybychom dokázali proměnit nebo alespoň srovnat, tak by se utkání vyvíjelo jinak. Ve druhém poločase jsme byli lepším týmem. Diametrálně se náš výkon zlepšil. Dokázali jsme Táborsko přehrát a vytvořit si dvě stoprocentní šance, které jsme měli proměnit, ale neproměnili. Poprvé jsme ztratili všechny tři body, ještě k tomu na domácím hřišti, takže je to pro nás zklamání. Ve druhém poločase jsme ale předvedli, že budeme jedním z týmů, který se bude ucházet o postup do druhé ligy.

Zápas s Táborskem najdete zde. 

Štěchovice dokázaly překvapivě vyhrát v Plzni. Potrápily i Táborsko a jsou nebezpečné. Vltavín porazil Benešov, což jsem také moc nečekal. Písek na domácím velkém domácím hřišti jasně přehrál Motorlet. Výhru Domažlic jsem předpokládal. Karlovy Vary mají dobře natrénované penalty, vyhrály v nich i s námi a celkově asi potřetí.

Vždy říkám, že hráč, který je zraněný, se snaží pro sebe dělat víc, než hráči, kteří jsou připravení na utkání. Ti co jsou fit, mají vrchol týdne o víkendu. Tím nechci shazovat práci kluků, kteří zdraví trénují. Tento týden měli dvakrát dvoufázový trénink a připravují se na zápas. Já mám stereotypní program, ale už jsem se v tomto týdnu dostal dvakrát na hřiště. Celý týden začínám den v osm ráno, kdy mám fyzioterapii a cvičení na Centru pohybové medicíny u pana profesora Koláře. Potom chodím k panu Vančurovi a pracuji s klukama na Strahově s Milošem Tylem a Ondrou Čechem, což jsou naši fyzioterapeuti. Ráno mám léčbu, je tam magnet a elektro, poté je hodinové fyzio. Přejíždím na Strahov, kde se mi kluci věnují v posilovně. Mám tam koordinaci pohybů, trénink na záda a uvolnění zad a různá cvičení. Pak přecházím na hřiště, dělám nějakou práci s míčem, aby ten pohybový aparát fungoval. Po tréninku chodím ještě na jednu terapii, je to akupunktura a thajská masáž nebo chodím plavat. Na plavání se snažím dostat třikrát v týdnu. V tomto týdnu jsem se dostal dvakrát na hřiště, mohl jsem se zapojit do nějakých částí tréninku. Šlo hlavně o rozcvičení a nějakou přípravu. To moje zranění se dost zlepšilo. Hodně mi pomohl pan profesor Kolář a všichni, co se o mě starali. Doktor Sinkule, který je můj operatér a kterému docházím, mi také pomáhal. Tu péči se snažím mít co nejlepší, abych se vrátil a mohl znovu trénovat s týmem. Ještě se necítím úplně stoprocentní, ale už se blížím k tomu, že bych mohl příští týden začít.

S podzimem přichází i chladnější počasí. Je důležité, aby se člověk dobře oblékal, aby nechytl nějakou virózu. V kabině nás je pětadvacet a potom to mezi námi koluje. Před každým zápasem nebo tréninkem je důležité se v tomto chladu opravdu dobře rozcvičit a protáhnout. Pro mě je ideálním fotbalovým počasím déšť a pětadvacet stupňů.

Předchozí vydání Zápisníku Lukáše Váchy najdete zde.

Rád vzpomínám na oslavy titulů. V Liberci to bylo bujaré. To město fotbalem žilo. O titul jsme hráli až do posledního zápasu s Plzní. Stačil nám bod, Plzeň musela vyhrát. To byl velký tahák pro lidi. Dvakrát v sezóně jsme vyprodali Stadion U Nisy. Na tento zápas a na Spartu. Bezprostředně po utkání na hřiště vběhli všichni fanoušci a my jsme tam byli mezi nimi, což bylo fakt úžasné. Oslavy tituly byly opravdu dlouhé a myslím, že jsme si je všichni užili. Oslavy titulu se Spartou byly trochu jiné. Oslavovali jsme mimo hřiště. Čekali jsme na dohrávku Plzně v Jablonci a po tom zápase jsme se sjížděli do kabiny na Letnou, kde jsme oslavovali nejprve. Potom jsme hráli poslední zápas doma s Jihlavou, na Letné bylo narváno. Po konci se vyrojili všichni diváci na hřiště, to bylo monstrózní. Bylo to fajn. Po vyhraném titulu jsme ještě za týden hráli finále poháru, takže oslav nebylo moc. Po výhře v poháru jsme odjeli na nároďák. Když jsme se ze srazu vrátili, měli jsme parník a oslavy byly také velké. Myslím, že jsme si to užili.

Doufám, že vydržím hrát aktivně ještě alespoň čtyři nebo pět let, ale zaregistroval jsem hodně kluků, co chodí hrát po konci aktivní kariéry v nižších soutěžích. Nevím, jestli bych chtěl chodit někdy v budoucnu, až skončím s profesionálním fotbalem, hrát nějaký kraj nebo něco jiného. Zatím si myslím, že by mě to nenaplňovalo.

V dalším kole jedeme do Štěchovic. Mají menší hřiště a podle našich zpráv není v nejlepším stavu. Získali docela dost bodů, porazili Plzeň a trápili Táborsko. Dobře zahrávají standardní situace. Speciální příprava nebyla, zítra bude předzápasový trénink a tam trenér určitě něco ještě řekne. My tam chceme určitě vyhrát, odčinit domácí prohru a udržet se blízko prvnímu místu.