Když jsou obě mužstva po zápase spokojená, není to nutně důkaz bezchybné práce sudího, přiznává mladá rozhodčí Kateřina Petrželková

Na úvod obligátní začátek - stručně se nám představ, řekni odkud pocházíš a pověz nám, jak si přišla k roli fotbalové rozhodčí.

Pocházím z Malonic u Kolince v okrese Klatovy. A jak se ze mě stala rozhodčí ? Můj taťka je vášnivý fotbalista a také rozhodčí. Od malička jsem s ním jezdila na zápasy a tím jsem si fotbal oblíbila. Když mi bylo čtrnáct let, přišel za mnou a řekl mi, že má nápad. Zeptal se, jestli bych nechtěla být rozhodčí. Já neváhala a řekla ano. Takže rozhodčí se ze mě stala díky mému taťkovi a jsem za to ráda.

V jakých soutěžích tě mohou diváci vidět v akci?

Můžete mě vidět v ženských soutěžích, nejčastěji v první lize žen a dorostenek. V mužských soutěžích jezdím nejvíce na B. třídu, občas i na A. třídu. Na krajském přeboru jsem byla prozatím asi jen třikrát.

Předpokládám, že zastáváš obě role, hlavní i pomezní rozhodčí. Která z nich tě baví víc? Jaký je rozdíl v přípravě na tyto dvě pozice? 

Momentálně nemůžu říct, co mě baví více. Hlavně proto, že na mužské soutěže jsem jako hlavní rozhodčí mohla začít jezdit až v osmnácti letech, kdežto jako asistentka už od čtnácti let, co jsem s pískáním začala. Myslím, že rozdíl čtyř let je docela dlouhá doba, takže jako asistentka jsem si mnohem jistější a sebevědomější. Teď jsem častěji obsazovaná i jako hlavní rozhodčí. Časem uvidím, co mě bude bavit více.

Provozuješ fotbal i aktivně jako hráčka, nebo jen rozhodcuješ? 

Jsem pouze rozhodčí. Fotbal nehraju a ani jsem ho nikdy nehrála. Vždy jsem ho hrát chtěla, ale taťka nechtěl, řekl mi, že to není sport pro holky. Teď ale svého rozhodnutí lituje. On sám říká, že kdybych hrála fotbal, tak by to bylo pro mě jako pro rozhodčí v některých situacích jednodušší, hlavně v začátcích. Ale já mu to určitě nevyčítám, myslel to se mnou vždy dobře (úsměv).

Tvá předchůdkyně v rozhovoru pro náš web prozradila, že kritika ze stran hráčů, funkcionářů i diváků na adresu rozhodčích bývá často dost za hranou. Máš stejnou zkušenost? 

Ano. Myslím, že tohle může říct každý rozhodčí. Je občas opravdu nepříjemné poslouchat kritiku na svou osobu. U mě to bylo nejhorší, když jsem začínala. Největší kritika byla od rodičů žáčků, zejména od maminek. Bylo to pro mě těžké, často jsem to i oplakala. Člověk si na tohle ale časem zvykne, nic jiného mu nezbývá (smích). Teď se to snažím neřešit a ze strany diváků nevnímat (úsměv).

Jak se vyrovnáváš s nervozitou a tlakem při zápasech? 

Vždycky si říkám, že musím všechno brát s nadhledem. Samozřejmě, když je nějaký důležitý zápas, tak jsem nervózní. Když už ale jsem na hřišti, nervozita ze mě okamžitě spadne a soustředím se pouze na fotbal.

Jak vycházíš se svými kolegy? Máš mezi nimi i nějaké zástupkyně z řad žen? 

S kolegy vycházím dobře. V Plzeňském kraji je asi 6 holek rozhodčí a s těmi také vycházím výborně. Většinou jsou holky o něco starší než já, tak aspoň mám od koho sbírat zkušenosti (úsměv).

Jak by podle tebe měl probíhat ideální zápas, abys po něm byla zcela spokojená?

Ideální zápas ? To je složitá odpověď. Abych byla maximálně spokojená, musel by to být zápas, ve kterém by bylo vícero kritických situací (ČK, pokutový kop apod.) a já z toho všeho měla po zápase pocit z dobře odvedené práce při zásadních rozhodnutích. Také by to mohlo být podpořeno pochvalou od delegáta či shlédnutím zápasového videa. Ono je totiž dost zavádějící, když jsou obě družstva spokojena, ale přitom se v zápase nic mimořádného nestalo. A pak je zápas, kdy je jedno z družstev nespokojené, ale já jsem přesvědčená, že moje rozhodnutí byla správná a v duchu pravidel.

Chceš se jako rozhodčí stále rozvíjet a dotáhnout to třeba až na úroveň profesionálních soutěží?

Určitě, tohle si přeje mnoho rozhodčích. Když vidím, kam se plno holek jako rozhodčí dostalo, tak je to pro mě motivace, proč se posouvat výš a výš.

Sleduješ fotbalové zápasy nejlepších evropských lig a evropských pohárů? Je někdo, komu nejvíc přeješ? 

Pokud je čas, tak sleduji. Když se tam dostane nějaký český tým, tak určitě jemu. Jinak fandím Realu Madrid a v ČR Spartě.

Když sleduješ fotbalový zápas, vnímáš hru jako celek, nebo se zaměřuješ hlavně na výkon sudích?

Vždycky si říkám, že budu sledovat výkony rozhodčích, ale většinou se do fotbalu tak zakoukám, že rozhodčí jdou stranou (smích). Ale samozřejmě, když se mně, mému taťkovi nebo příteli nelíbí rozhodnutí rozhodčího, hned se o tom společně bavíme a ptáme se vzájemně na názory.

Jaký je tvůj názor na zavedení systému VAR pro posuzování sporných situací? Umíš si představit být videorozhodčí?

Myslím, že se to mělo zavést už dříve. Je to dobrá věc a rozhodčím to právě hodně usnadní rozhodování ve sporných situacích. Být jako VAR si úplně představit neumím. Jsem zvyklá být rozhodčí na hřišti a ne u obrazovek. Ale samozřejmě to teď k tomu taky patří, takže kdyby na to přišlo, tak bych to nějakým způsobem zvládla a zvykla si.

Co děláš mimo pískání? Jaké máš záliby a koníčky?

Mimo pískání stále ještě studuji na gymnáziu. Celkově mám ráda sport. Dříve jsem hrála hlavně tenis, teď už pouze rekreačně. K mým zálibám patří také běh a fitko. A také ráda trávím čas s mým skoro dvouletým bráškou. Tímto se dokážu odreagovat.

Kdyby sis mohla vybrat pískat finále LM nebo MS, co by sis vybrala a proč?

To je těžké říct. Obojí by bylo pro mě čest pískat, takže nejlépe obojí (smích). Je to to nejvíc, kam se může rozhodčí dostat. Proto určitě obdivuji a motivují mě rozhodčí, kteří tohle pískají.

Na závěr něco na odlehčení. Stal se ti během zápasu nějaký trapný moment?

Jeden trapný zážitek se mi stal, když jsem začínala pískat. Jela jsem na zápas dorostu. V kabině, když jsem se chtěla začít oblékat, jsem zjistila, že nemám v tašce dresy.
Taťka, který byl se mnou, mi sehnal nějaký dres od hráčů. Jenže hráčské dresy nemají kapsy, takže jsem musela mít karty a propisku ve sportovní podprsence (smích). V tu chvíli mi bylo nejvíce trapně před těmi hráči. Od té doby si pokaždé kontroluji tašku, jestli v ní mám opravdu všechno (smích).

ČTĚTE TAKÉ: Opravdu není příjemné poslouchat každý týden urážky od hráčů a funkcionářů, říká upřímně jihočeská rozhodčí Nikola Průchová