Opravdu není příjemné poslouchat každý týden urážky od hráčů a funkcionářů, říká upřímně jihočeská rozhodčí Nikola Průchová

Pověz nám Nikolo prosím nejprve to hlavní - odkud pocházíš a jak se z tebe stala fotbalová rozhodčí?

Pocházím z Českých Budějovic a jak se ze mě stala rozhodčí? Jelikož jsme fotbalová rodina, tak asi ani jiná možnost nebyla, než se dát také na fotbal. Jednalo se o sázku s mým taťkou, když jsem viděla pískat Nikču Šafránků. Řekla jsem, že do toho jdu také, vsadila se a teď je to už 14 let, co pískám.

Jaké soutěže pískáš? Jsi častěji hlavní, nebo pomezní rozhodčí?

Momentálně mě můžete potkat na hřišti v soutěžích I.A - kde jsem jak hlavní, tak také pomezní rozhodčí - a jelikož se "točíme" týdně mezi HR a AR, tak nemohu říci, kde jsem častěji.

Byla jsi odmala zapálená do fotbalu? Hrála jsi ho nebo hraješ aktivně?

Zapálená jsem od mala nebyla. Do svých 15 let jsem nevěděla o fotbale nic, jen to, že se hraje na dvě brány a vyhraje ten, kdo dá více branek. Byla jsem pouze tichý pozorovatel bratrových zápasů. Nikdy jsem nehrála ani aktivně.

Ve fotbale panují různé názory na ženy v tomto odvětví, ať už v roli samotných hráček, nebo rozhodčích. Potýkáš se někdy s kritikou na základě jen toho, že jsi žena? Zažila jsi nějaký opravdu nepříjemný zážitek?

Potýkám se s kritikou skoro každý víkend, když se objevím na hřišti. Slýchávám urážky a nadávky na mou osobu, jelikož jsem žena a podle mnoha chlapů patří ženy k plotně a podobně. Tomuto se ale bohužel nevyhnu, s tím do toho člověk jde. Nikdy se nikomu nezavděčíte, ať už zapískáte sebelíp. A nepříjemný zážitek? To jsou asi všechny ty, ve kterých vám hráči či funkcionáři vyhrožují a sprostě vás uráží. Opravdu není příjemné toto poslouchat každý týden.

A naopak, zažila jsi někdy nějaký projev galantnosti ze strany hráčů či kolegů?

Ano, na hřišti se najdou i gentlemani. To bych zas některým křivdila. Jsou i tací, kteří se vám omluví za věc, kterou řeknou v emocích. S kolegy problém nemám (úsměv).

Obecně, cítíš spíš uznání, nebo nedůvěru ze strany okolí? Kdo je tvou největší oporou v tomto směru?

Na tuto otázku je dost těžké odpovědět. Z jedné strany cítím uznání, že jsem jako žena mezi kluky něco dokázala, ale na druhou stranu v dnešní době panuje závist skoro všude, takže se najdou i tací, kteří vám to svým způsobem nepřejí. Mou největší oporou je určitě rodina, která mě podporuje.

Jak tě vnímají diváci a jak na ně reaguješ ty? Nemáš při zápasech trému?

Další zapeklitá otázka. Existují dva tábory diváků. Jedni, kteří sprostě uráží, a druzí, kteří mě berou jako součást a hodnotí, že i přes to, že jsem žena, se orientuji v tom, co dělám. A moje reakce? Neposlouchat a nevnímat, co na mě křičí. Trému mám při každém zápase, ať už menší či větší, pořád tam v nějaké míře je. 

Kam jako rozhodčí směřuješ? Máš nějaký sen?

Sny má asi každý, ať už dělá cokoli. Věřím, že i mezi rozhodčími by to chtěl každý dotáhnout co nejvýše. Můj cíl byl zapískat si v soutěžích I.A třídy, což se mi momentálně splnilo. Ale nechci tím říct, že tím je můj cíl splněn. Teď bych si jednou chtěla zkusit písknout či odmávat lajnu v krajském přeboru.

Je mezi rozhodčími nějaký tvůj vzor? A co mezi fotbalisty - máš svého oblíbence a fotbalový tým, kterému nejvíc fandíš?

Můj vzor mezi rozhodčími? Nemám asi jednotlivce. Z každého výkonu kolegů, mezinárodních rozhodčích či mých osobních výkonů si beru to, co by mi mohlo v budoucnosti pomoci být lepší. Svého oblíbence ve sféře fotbalistů asi kromě mého bráchy nemám. S ním totiž to jeho fotbalové působení prožívám odmala (úsměv).

Předpokládám, že tě rozhodcování neživí. Co děláš mimo to? Jaké máš záliby, koníčky a co ti pomáhá vyčistit si hlavu od fotbalu?

Rozhodcování není práce, která mě živí. Pracovně jsem hlavně v pozici sales coordinator v jedné budějovické firmě. Záliby a koníčky mimo pískání jsou sport všeho druhu (kolo, posilování, běh) či můj psík. To je pro mě způsob, jak dokážu vypnout a vyčistit si hlavu. 

Zažila jsi už nějaký bláznivý zápas, který byl pro tebe velice náročný?

Není tomu tak dávno, kdy jsem zažila zápas, ze kterého jsem si odnášela dost negativní emoce. Byl jak fyzicky, tak také psychicky náročný. Nevím, jestli je to tím, že jsem žena, ale jsou situace, které mi nejsou příjemné. Když se ohlédnu zpět do minulosti, nebyly zápasy tak psychicky náročné, jako je tomu v posledních letech. Je na nás vytvářen větší tlak od hráčů, funkcionářů i diváků. Všichni hledají pouze chyby na rozhodčích, ale ne na hráčích. Pokud se nám něco nepovede, jsou ochotni vyhrožovat, urážet a nadávat. Člověk po takovém zápase nemá chuť nadále pískat a ptá se sám sebe, proč to vlastně dělá a zda máme toto všechno zapotřebí. Ano, je to náročné, ale dělám to pro radost. Protože mě to baví. A tyhle těžké chvíle nesmí člověka zlomit. Jak říkám já, hlavní je se z toho nepo*rat!

Souhlasím! Co by jsi poradila dívkám a ženám, které by se rády také staly fotbalovými rozhodčími? Jaké vlastnosti by jim neměly chybět a na co by si měly dát pozor?

Za zkoušku nic nedáte, pokud vás to láká a máte rády fotbal, zkuste to. Hlavní je mít zdravé sebevědomí a pevné nervy, jelikož přijdou okamžiky, kdy budete chtít ze hřiště utéct. To ale nesmíte, jelikož i špatné rozhodnutí a okamžiky na hřišti vás posouvají kupředu. Jsme jen lidi, kteří chyby přirozeně dělají. A na co si dát pozor sama nevím. Jde asi i o typ člověka. Každý si tu svou cestu musí vybudovat sám a na překážky a limity přijdete časem.

Na závěr něco na odlehčení. Poděl se s námi o nějaký nejúsměvnější moment, který se ti jako rozhodčí stal?

Úsměvný moment se mi nestal na hřišti, ale mimo něj. Je tomu tak cca 7 let, co jsem s mým kolegou měla jet na zápas do Březnice poblíž Týna nad Vltavou. Byla jsem jako spolujezdec, kolega nastavil navigaci a vyrazili jsme. Vůbec mi nepřišlo divné, že jedeme tak dlouho a hlavně tak daleko. A to i přes to, že jsem v Březnici byla týden před tímto zápasem. Tak jsme jeli, jeli a dojeli až do Březnice u Příbrami, kde se hrál ten den také fotbal ve stejný čas. Ještě místní byli nadšení, že mají v nominaci ženu. Ale bohužel, byl to omyl a my byli na špatné adrese (smích). Nastalo zděšení, že jsme jinde. Zápas v obou Březnicích začal tedy bez nás, než jsme stihli dorazit do té správné. No a teď si dokážete určitě představit těch komentářů - ženská a navigace!