Z divize rovnou na Letnou! Jablonecký odchovanec Jiří Váňa zažívá ve svých 30 letech fotbalový sen. V pondělí už musím do práce, hlásí

V prvé řadě obrovská gratulace k prvnímu startu v první fotbalové lize. Debut za rodný Jablonec ve 30 letech a na Letné před více jak 10 tisíci fanoušky. Kdy sis takovýto scénář byl schopen představit, jestli vůbec někdy?

Už jsem s něčím takovým nepočítal. Takže jsem si to nedokázal ani představit, ale stalo se to a je to pořád neskutečné. 

Jak jsi prožíval samotný zápas? Oproti divizi či ČFL to musí být neskutečný skok, ne?

Byl jsem nervózní když jsem přišel na prázdný stadion, když byla rozcvička, tak ta tréma a nervozita pomalu opadala, v zápase jsem se cítil celkem dobře, dokud mi nedošla šťáva. Pak to bylo trápení. Fyzička je můj velký problém. Skok je to obří, hlavně v rychlosti, přemýšlení, napadání atd, kór na Spartě, když se jim první zápas doma nepovedl.

V čem jsi viděl největší rozdíl oproti zápasům, na které jsi byl v posledních letech zvyklý?

Samozřejmě kvalita všech hráčů je úplně někde jinde, najít slabý článek v ligovém týmu je dost obtížné. V nižších soutěžích to je určitě jednodušší. 

Slyšel jsem, že tě trenér Rada povolal k áčku už zkraje týdne. Jak vlastně celý týden probíhal a jaké jsi měl pocity z toho, že jsi součást kabiny jednoho z nejlepších klubů u nás?

Jsem moc rád za tu zkušenost s A týmem trénovat. Zkusit si na dva týdny život profesionála. Je to úplně něco jiného, každému bych to přál zažít. Každý den trénink na 100%, masáže, regenerace, všechno a všichni jedou naplno, video o soupeři, sestřih důležitých momentů. Všichni dělají maximum pro úspěch. Obrovská zkušenost. 

Jak tě vnímali hráči? Znal ses s někým z nich už předtím?

Doufám, že mě vnímali dobře. V tom zápase udělali maximum pro to, abych to měl co nejjednodušší a za to jim moc děkuji. Když jsem někoho potkal, tak mě většinou pozdravil Tomáš Hübschman, Vlasta Hrubý, Martin Doležal a Honza Chramosta. 

Pamatuju si, že jsme spolu jezdívali na zápasy v mládeži, ty za ročník 89 a já za ročník 91. Přibliž čtenářům, jak se tvá fotbalová kariéra vyvíjela po odchodu z Jablonce.

Po dorostu, kde mě trénoval bývalý ligový fotbalista Pepa Just, tak mně doporučil krajský přebor v Hrádku nad Nisou, kde jsem si s ním jeden rok zahrál. Potom jsem šel zpět do jabloneckého klubu Jiskra Mšeno, kde jsem hrál krajský přebor. Postoupili jsme do divize na dvě sezóny. Bohužel došly finance a měla se hrát A třída. Sehnal jsem si s kamarádem angažmá v FK Dobrovice, kde jsem hrál divizi, postoupilo se do ČFL a tu jsem hrál jednu sezónu. Pak zpět do Mšena a teď zpět do FK Jablonec B. 

Jak reagovalo na tvé povolání a následný ostrý start za áčko tvé okolí - rodina, kolegové, spoluhráči? Kdo ti dodal nejvíce sebevědomí?

Nejvíc to prožíval táta a obecně rodina a přítelkyně. Většina spoluhráčů, ať už bývalých, tak současných mě povzbuzovala a fandila mi. Největší sebevědomí mi dal asi Tomáš Čížek a Jirka Vágner, spolu s vědomím, že mě všichni ostatní podporují. 

Kdy ses dozvěděl, že jdeš do zápasu od základu? Jak ses na zápas připravoval zejména po psychické stránce? Musí to být pro hlavu celkem zátěž!

Den před zápasem, po tréninku mi to trenér Rada oznámil. Snažil jsem se na to nemyslet. Soustředil jsem se na sebe a celkem to vyšlo. Pomohlo povzbuzení od přátel a rodiny! Díky moc všem. 

Máš za sebou prvoligový start na Letné a myslím, a nejen já, že jsi naprosto obstál. Jsi připraven na Evropskou ligu?

Na Evropskou ligu s týmem jedu jako člen širšího kádru. Pravděpodobně budu na tribuně. Na poslední chvíli se řešilo doplnění mého jména na soupisku, vyšlo to. Kdyby se někomu něco stalo, abych mohl případně zasáhnout do zápasu. Jedu hlavně nasát atmosféru poháru a děkuju klubu, že mi umožnil s A týmem odcestovat na toto utkání. 

Dokážeš si představit, že bys zůstal v ligovém kádru i pro další ligové zápasy a ukázal se třeba hned v příštím kole před domácími fanoušky proti Slovácku?

Teď už si dokážu představit všechno, ale nepočítám s tím. Kluci A týmu, Plechatý a Jugas, jsou připravení, takže já se pravděpodobně znovu zapojim do přípravy na ČFL s B týmem. Ale vše bude záležet na tom, co řekne trenér Rada. Každopádně v pondělí 29. 7. už musím do práce. 

Je možné, že bys teď třeba opustil práci a začal se naplno soustředit jen na fotbal? Nebo máš už jasně dané priority a tohle bereš jen jako jednorázově splněný sen?

Představit si to po sobotním zápasu dokážu, ale myslím že už to není reálné. Myslím si, že už nejsem perspektivní hráč pro žádný ligový tým. Takže pro mě stále zůstává priorita práce a fotbal jako "koníček". 

Na závěr - co bys vzkázal fotbalistům, kteří už zavrhli své dětské sny o zářné kariéře, ale stále se fotbalu aktivně věnují na nižších úrovních a tvůj příběh je určitě velmi zaujal?

Je to i pro mě zázrak a stále tomu, co se stalo a jak, nějak nerozumím. Byla to souhra náhod, která vyústila v můj start a neskutečný zážitek. Bohužel nemám žádný recept, jak na to pro ostatní hráče. Mě fotbal stále baví. Nejenom samotná hra ale i všechno kolem, tým rovná se parta kamarádů, moře příhod, zážitků a vlastně i přátel na celý život. Proto bych řekl, hlavně se bavte, dokud vás fotbal baví, dávejte do toho všechno a nikdy nevíte, co se může stát.