Rozhovor s hráčem 23. kola Michalem Hodoušem z Hříměždic: „Doufám, že do branky se podívám zase až za hodně dlouho.“

Ahoj Michale, tak pro začátek se našim čtenářům trochu představ, jak si se dostal k fotbalu a kdo tě k němu přivedl?

Tenkrát jsme udělali takový amatérský tým ve Zvíroticích se kterým jsme jezdili na takové turnaje pro neregistrované hráče, většinou se konaly v Příčovech a hrálo se na malé branky. Někoho tenkrát napadlo udělat tým na velký fotbal, uspořádalo se utkání proti Hříměždicím, myslím, že jsi tam hrál taky. V tom zápase jsem snad i dal gól a Hříměždice si mě pak vyhlídly do žáků. Bylo mi tehdy asi 10 let.

Ano, vzpomínám si, byl to tehdy zážitek hrát na velkém hřišti a v nových „opravdových“ dresech. Říkáš, že jsi v tom zápase dal gól, ale v Hříměždicích si pak dlouho působil v brance, jak si se tedy dostal do branky?

Co se té branky týče, tak to byla úplná náhoda, jednou nám nepřišel brankář, tak jsem si tam stoupnul já, první sezónu jsem to ještě střídal s hraním v poli, další už jsem zůstal jenom v brance, jak v žácích, tak v dorostu a potom jsem začal chytat i za chlapy.

A proč jsi vlastně potom chytat přestal?

Chytal jsem za áčko ve Staré Huti a při zápase jsem dostal kolenem do hlavy, na hřiště přijela i záchranka. Měl jsem z toho otřes mozku, naštípnutý nos a uražený zub, tak jsem si řekl, že se přece nenechám zmrzačit kvůli fotbalu a řekl jsem si, že do brány už nepůjdu. Potom jsem asi 2 roky nehrál vůbec, pořád jsem byl zraněný a do fotbalu jsem se vrátil až nedávno, kvůli našemu béčku, které mělo málo hráčů. Do brány se už, ale natrvalo nevrátím.

Jsem rád, že jsi tentokrát přežil bez úhony, Jak se ti chytalo proti Nečíni, užil sis ten zápas?

Užil jsem si až tak posledních dvacet minut, jinak jsem byl hodně nervózní, abych něco nezkazil, přece jen si člověk za ta léta odvykne a chvíli trvá, než se do toho zase dostane.

Slyšel jsem z různých zdrojů různá čísla, kolik těch „tutovek“ jsi tedy v zápase zneškodnil?

Myslím, že těch opravdu stoprocentních mohlo být tak pět.

V letošní sezóně lepíš díry, kde se dá, hrál už jsi snad na všech postech, kde se ti hraje nejlíp?

Po pravdě, ani nevím, každý post hraji v podstatě poprvé a nemám vypěstované návyky. Nejčastěji jsem hrál asi na kraji zálohy, ale pořád se učím, co a jak. Nejvíc se mi asi líbí v útoku, tam se člověk nemusí tolik vracet.

A co jsi říkal výkonu Nečíně a tomu, že je v tabulce předposlední? Já viděl letos několik jejich utkání a myslím, že to umístění úplně neodpovídá kvalitě jejich kádru.

Myslím, že s nimi hrál někdo z áčka a také tam hráli velmi šikovní dorostenci, například jejich mladý brankář chytal velmi dobře. Ale asi hodně záleží na tom, jak se jim tým sejde, stejně jako je to u nás.   

U vás je to teď taky hodně o tom, jak se sejdete. Momentálně jste na devátém místě, s tím asi nejste úplně spokojeni, ne?

Vzhledem k tomu, jak se scházíme a že většinu sezóny jsme byli spíše poslední, tak je to docela dobré umístění.

A jak vidíš boje na druhém konci tabulky? O prvenství Obor už je rozhodnuto dlouho, ale o druhé místo bude ještě tuhý boj, koho bys favorizoval, Kosovu Horu, Kytín, Vysoký Chlumec nebo snad Dublovice?

Těžko říct, ale Chlumec ještě hraje s námi, takže to bude mít hodně těžké. Favorizoval bych asi Kosovu Horu, s námi sice prohrála, ale předvedla tu dobrý výkon.

Máš nějaký svůj fotbalový (brankářský) vzor?  

Pro mě byl vzor Pavel Srníček, když jsem začínal, tak chytal za naší reprezentaci on a moc jiných brankářů jsem v té době neznal.

A kdo je podle tebe v současnosti nejlepší gólman planety?

Já si pořád myslím, že Petr Čech nebo Buffon, to byl taky takový můj vzor.

A co Courtois, není lepší než Čech?

Podle mě není, často teď chybuje a mě se nelíbí. Z těch mladších se mi mnohem víc líbí třeba De Gea z Manchesteru United.

Takže jako správný Čech stojíš za Čechem, jeho odchod z Chelsea je už asi hotovou věcí, kde myslíš, že zakotví v příští sezóně?

Přál bych si, aby šel do Francie nebo Manchesteru United, tam by měl šanci vyhrávat trofeje, v Arsenalu ne.

A otázka na konec, uvidíme tě ještě letos v bráně nebo si dáš zase pár let pauzu?

Do brány jen když by byla opravdu krize a nebyl brankář, ale doufám, že do branky se podívám zase až za hodně dlouho, víc mě baví hrát v poli a střílet góly.

Michale, děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí do zbytku sezóny.

foto: David Štverák