MSD "D": Rozhovor s hráčem 26. kola Romanem Turkem

Romane, dal jste v Havlíčkově Brodě gól. Byl pro Vás vzhledem k Vašemu dřívějšímu působení v Brodě zvláštnější než jiné?

Rozhodně ano. Prakticky celou sezonu jsem se na toto utkání těšil. Pro kluky ve Žďáře je nejprestižnější zápas proti Vrchovině. Pro mě osobně to bylo ale proti Brodu. Takže jsem rád, že jsem dal branku zrovna tady. Bylo tady hodně lidí z vedení, co si mě určitě ještě pamatují i bývalí trenéři. Prakticky celé ráno před zápasem jsem si říkal, že by bylo skvělé vstřelit branku.

Tuším, že na hřišti byl z dvouročníku, ve kterém jste hrával, jen Patrik Soukal. Nemrzelo Vás, že jste se na hřišti nepotkal s Více tehdejšími spoluhráči? Však jste spolu něco zažili, například postup s žáky do divize v nervy drásajícím zápase v Pelhřimově (tuším, že 3:2 výhra). Přeci jenom jste byli skvělá parta – Gramer, Polívka, Sůva, Bubeník, Mlčoch, Herman a další…

Ano opravdu jen Patrik. Samozřejmě by to bylo ještě lepší, kdyby tam bylo víc bývalých spoluhráčů, ale holt někteří zvolili návrat do svého města nebo vesnice, kde hrají nižší soutěže nebo dali přednost studiu. Pravdou je, že spousta z nich byla hodně šikovných. Dalším mohl být Ondra Berky, škoda, že odešel do B-týmu. Tady Vás musím opravit u výsledku, vyhráli jsme 2:1 a byl to jeden z nejlepších momentů v kariéře. Vyhrát takový zápas gólem z poslední minuty. I Pelhřimov měl tehdy výborné mužstvo, oba jsme měli 63 bodů a my nesměli prohrát. Po poločase jsme po sólu přes celé hřiště vedli 1:0, pak si dali vlastní gól, ale v poslední minutě jsme strhli vítězství na svoji stranu. Žákovské utkání sledovalo 400 diváků. Sešla se výborná parta s výbornými trenéry a povedlo se nám to, za čím jsme šli celou sezonu.

Žďár měl v zimní přestávce sestupové starosti. Nyní se už velmi blížíte záchraně. Připouštěl jste si a připouštíte si sestup?

Je pravda, že po zimě jsme byli v nepříjemné situaci, ale na jaře jsme trochu zabrali, ale to samé i soupeři takže se to zase všechno hodně srovnává. Takto vyrovnanou tabulku jsem dlouho neviděl. Sestoupit dvakrát po sobě nemůžeme dopustit, musíme udělat ještě nějaké body, abychom měli jistotu, že soutěž pro letošek udržíme.

Na co nejraději ve fotbale vzpomínáte? Na které období a proč?

Těch období je samozřejmě víc. Jedno z nich je určitě právě postup s Brodem do divize ve starších žácích. Dalším obdobím je určitě působení v Jihlavě, kde jsem si zahrál nejvyšší soutěž dorostu a mohl jsem si tak vyzkoušet hrát proti nejlepší hráčům v republice. Posledním pak postup se Žďárem do třetí ligy.

Neplánujete návrat do Ledče nad Sázavou, když nyní postoupila do I. A třídy a kde trénuje Váš bratr?

Tak momentálně rozhodně ne. Na to mám ještě minimálně deset let čas. Je mi 23 let a stále mám ještě ambice posouvat se výš, učit se a lepšit se. Kluci tam mají teďka skvěle sestavené mužstvo a já s nimi prožívám jejich vydařené období a chodím jim fandit. Až se tam budu vracet tak doufám, že se tam bude hrát ještě vyšší soutěž.

Řekněte nám nějakou veselou historku z Vaší fotbalové kariéry.

Tak veselo je v kabině často ale momentálně si na žádnou historku nevzpomenu. Prozatím jen poslouchám starší a zkušenější hráče jak vyprávějí své historky. Nejčastěji asi od Michala Veselého, který toho v Jihlavě prožil opravdu hodně.