Markvartovice měly titul ve svých rukou

První minuty značily, že tahle neděle nebude v Markvartovicích klasickým volným dnem. Už od časného rána vládla v městečku opatrná oslavná nálada, protože Markvartovice před posledním zápasem v sezoně vedli před druhými Petřkovicemi o jeden bod a celkový triumf a zároveň postup do společenství o soutěž výš byly na dosah. Před příchodem z šaten bylo na obou celcích znát, jak moc si přejí vyhrát a shrábnout tři body. V případě, že by jeden z týmů ukořistil plný počet bodů, stával se automaticky vítězem soutěžního ročníku. Tak primitivní matematika pro první třídu tohle byla. První minuty patřily Markvartovickým, jejichž pozvolný přechod do útoku nebyl zcela suverénní a postrádal jistou kvalitu, protože někde v koutku svých hlav měli zaneseno, že nesmí udělat chybu, jež by hosty od Landeka posadila na koně. Ve 13. minutě se na markvartovickém stadionu zastavil čas. Fyzici odpustí, ale přesně tohle na pitoreskním stadionku proběhlo a vyšší stovky bdělých fanoušků toho byly náležitým, očitým svědkem. Po krásné průnikové přihrávce se za obranu dostal kapitán Neuwirth a přesnou střelou podél vyběhnuvšího brankáře poslal svůj tým do vedení, a hlavně do opojné euforie, jejíž konec, zdá se, neměl nastat, neboť slavícím hráčům se z nefotbalové pozice na trávníku zkrátka nechtělo. V té chvíli už někteří netrpěliví fanoušci spílali rozhodčímu, aby odpískal konec zápasu, jehož prozatímní výsledek by znamenal mistrovský titul v držení domácích hrdinů. Domácí se poté mírně zatáhli jako flák hovězího na zahradním grilu, ale stále se vydávali do útoku a Petřkovičtí nestíhali akceptovat tempo průběžných mistrů. Ona je to okřídlená pravda, pro frankovonní čtenáře klišé, že když vyhráváte, a jde o důležitou věc, kterým boj o titul neooddiskutovatelně je, jste u míče dříve, vyhráváte osobní souboje, rány vás nebolí a po hřišti nechodíte, nýbrž létáte. To vše se dělo s těly markvartovických, jejich hráči působili jako zjevení. Omámení, euforičtí, frenetičtí válečníci, jež si podle herního projevu nejspíš navzájem umluvili, že si titul nenechají za žádnou cenu vzít, i kdyby na konci zápasu měli být připojeni na kyslíkovou masku. Do kabin odcházeli domácí s jednobrankovým náskokem.

Sbohem a šáteček

Po výměně stran nastoupili agresivněji Petřkovičtí. Ti se nechtěli smířit s nejméně oblíbeným druhým místem z pohledu amatérského i profesionálního sportovce. Markvartovice se už ale nemusely nikam hnát, stačilo jim jen zaparkovat defenzivní autobus vně pokutového území a čekat, co hosté, jimž k titulu nyní scházely dva góly, vymyslí. Petřkovičtí čutálisté ale pokaždé naráželi na bezchybně zformovanou obrannou blokádu Markvartovických. V jiných případech jejich centrované míče a pokusy o vysunutí koncových hráčů nacházely svorně rukavice brilantního Hájka. Jelikož dotahující celek už nic kloudného do konce zápasu nevymyslel, mohly po devadesáti munutách propuknout oslavy Markvartovic naplno. Petřkovice jsou druhé a budou čekat, jestli jim ze svazu také nakonec nepřijde povolenka s postupem.