Bude nás dost?

Je to pořád dokola jako O Červené Karkulce. Fotbalové týmy mají málo hráčů, nábory jsou slabé a neefektivní a potěr nahánějící kulatý nesmysl zmizel už dávno v propadlišti tuzemských dějin amatérské kopané.  Na Hulváckém kopci tomu ani před ostře sledovaným zápasem s Hrušovem nebylo jinak, protože se do poslední chvíle nevědělo, zdali bude k dispozici jedenáct válečníků, aby dali svému úhlavnímu městskému rivalu z Moravské Ostravy co proto. Ač se jednalo o mistrovský zápas hrající se přes víkend, někteří fotbalisté ve službách Slovanu vystavili omluvné listy ze svých zaměstnání, kam byli nahnáni i ve zdánlivě volné dny odpočinku po skončení oficiálního pracovního týdne. Zbytek hráčů laboruje s vleklými zraněními, kurýrují se, dávají se dohromady po zdravotní stránce. Kde je vůle , tam je i cesta. Toto rčení platilo i v obvodu Mariánské Hory a Hulváky, kde se nakonec podařilo najít ochotné hráče, kteří vypomohli Slovanu zalepit personální díry v základní sestavě před veledůležitým zápasem s matnou Jiskrou, řešící podobné problémy v bleděmodrém s vyprázdněností fotbalového kádru, zvláště potom v domácích utkáních. Hrušov je sice aktuálně na dně, herně i tabulkově, ale Slovanisté nechtěli soupeře podcenit. V jejich pamětích zůstaly dosud nevytěsněny vzpomínky na podzimní vzájemný duel, jenž se Ostravanům podařil dovést do vítězného konce až po loterii zavné pokutové kopy. Od administrativní agendy už ale zpět na Divadlo snů, kterým je pro fotbalového fanouška každé fotbalové hřiště, kde hraje jeho oblíbený tým, ne jen slavný Old Trafford v Manchesteru. Tak tedy územní převahu měli od začátku aktivní, skoro až hyperaktivní hosté. Jako by si před zápasem nalili karafu malinovky, zapovězené ke konzumaci malým dětem právě pro přílišnou aktivitu po jejím požití. Z žádné gólové akce Slovanistů brankově nezapršelo. Na hřišti byly k vidění spíše náznaky, pološance a nepřesná zakončení, tedy prvky tak neblaze znamé v proklatě nízkých fotbalových soutěžích všude na světě. Hrušov se po nějaké době oklepal a těžil především z individuálních chyb domácích. Slovan svými nepřesnými přihrávkami několikrát doslova daroval hrací předmět mužstvu z Hrušova. To ale v koncové fázi v plné nahotě předvedlo, proč mu patří spodní patro letošní ročníkové tabulky. Tak udeřilo na druhé straně a Slovan šel do vedení zásluhou Kubince. Toho při první brance vyslal do ofenzivní příležitosti agilní Trunkát. Autor branky Kubinec se zčistajasna ocitl v tisíciprocentní šanci zcela osamocený před brankářem, když se ho mohl zeptat, do jaké části jeho svatyně má míč umístit. Ještě před dvacátou minutou se před pokutovým územím opět zhmotnil Kubinec ve své životní formě. Tentokrát sám nezakončoval, ale ještě hledal na pravé straně lépe postaveného Vidláka. K tomu balón sice nedoputoval, ale jeden z marně a pomalu se vracejících beků se jej ke své smůle uklidil do vlastní brány. Do kabin tak odcházel šťastnější Slovan, ale čekalo se více. Jak se později ukázalo, tak se ještě v první půli zranili Kubinec a Paulovič, pro druhý poločas byli tedy mimo.

Hrušov byl druhý poločas lepší

Hrušov byl objektivně lepším týmem druhého dějství. Akcie Slovanu ale dlouho držela nad vodou neprostupná obranná řada a spolehlivý Sleczka v bráně. Posledně jmenovaný ale v 80. miutě předvedl na první poholed kriminální zákrok, když ve snaze odpravit míč do bezpečí nevybíravě sestřelili hrušovského útočníka Fedáka. Rozhodčí nekompromisně sáhl do kapsičky pro žlutý kartónek. Nějaké větší emoce, jak se později ukázalo, ale byly zbytečné, protože Sleczka si při drsném střetu sám přivodil tělesný úraz, a musel tak jak tak opustit hrací plochu. Ke svému překvapení ještě předtím hlavní rozhodčí po konzultaci se sudím upravil svůj předešlý verdikt a z kapsičky vytáhl ještě červenou kartu. Generace dříve narozených hrála v dobách socialismu mariáš o desetníky, tento karban však přinesl pro Slecku cenu nejvyšší, a sice odchod do sprch. Jak už ale bylo řečeno, i kdyby sudí zůstal v případě Sleczky jen u světlejšího karetního odstínu, brankář Slovanu by musel i tak vynuceně střídat, protože po střetu zkrátka nemohl pokračovat v plnohodnotném výkonu. Do brány tak musel náhradník Boháč. I tak se ale ještě později na hřišti děly věci. Hrušov dostal výhodu k zahrání standardní situace z luxusní palebné pozice. K míči se postavil Dubnický a vymetl šibenici za bránou Boháče. Ten tak ještě nepstihl předvést nic ze svého umění a už lovil míč ze sítě. To ale zdaleko nebylo ze zápasu všechno. K míči se poté dostal před šestnáctkou Hrušova domácí Žitňanský. Nerozpakoval se a dal nádhernou branku, na kterou se brankář Hrušova natahoval marně. Svým pohybem těla před samotným zakončením oklamal všechny bránící, čti sekundující, hráče hostí. Hráč si tak řekl o čestnou zmínku v příštím čísle klubového buletinu. Slovan si už vítězství vzít nenechal a pokračuje v obdivuhodné jarní krasojízdě. V zápase se mu ovšem zranilo čtyři až pět klíčových hráčů, takže dohrát jaro s grácií a elegancí dosud předváděnými pro něj bude ještě velmi složité.