Kotouč jediným úspěšným střelcem

"Další mistrovské utkání jsme hráli v sobotu 3.6.2017 na horké půdě v Holubicích. Domácí tým měl v tabulce o čtyři body více než naše mužstvo, patřilo mu tedy druhé místo a na podzim se nám podařilo doma tohoto soupeře porazit 4:0. Jestliže na podzim jsem ve vítězství věřil, tak odveta měla být dle mého názoru a naší sestavy jednoznačně v režii domácího týmu. K utkání jsme vyrazili jen s 11 hráči, tři kluci nastoupili ve stavu, který fotbal moc neumožňoval, a i kdyby byli všichni hráči 100% v pořádku, tak do optimální sestavy jsme měli daleko. Nutno podotknout, že i domácím chyběli nějací hráči základu, nejvíce asi Pavel Rodr a i přes početnou střídačku do hry žádného náhradníka nepustili, což o něčem také svědčí.

Před zápasem jsem byl velký pesimista a hráče jsem nabádal jen k tomu, aby zápas přežili ve zdraví, neplýtvali silami a pokud možno neutrpěli debakl. Tomu všemu byla podřízena nezvykle defenzivní a pasivní taktika. Při ztrátě míče jsme hráli s pěti obránci a zahuštěným středem hřiště. Volné pole působnosti měli prakticky jen naši dva útočníci. Po zisku míče jsme naopak spoléhali na rychlost a fyzické fondy našich křídelních hráčů.

V první půli se nám dařilo i nad mé očekávání. Zahuštěný střed pole byl v úvodu velikým problém pro překonání domácími hráči. O to více se náš tým semkl a obětoval, když nám hned v 5. minutě vyšla krásná akce. Domácí zálohu i obranu jsme překonali dvěma kolmými přihrávkami a Milan Kotouč dokázal domácího brankáře prostřelit, 0:1! Jak jsme odkrývali kraje hřiště, tak domácí tým mnohokrát centroval do našeho pokutového území, ale naši tři stopeři i brankář si počínali skvěle. Jen jednou se dostal do nebezpečného náběhu domácí kanonýr Jiří Valtr, ale Honza Soukup včas vyběhl a byl u míče dříve! Největší šanci na vyrovnání měl v první půli Jan Hovězák, kterého se nepodařilo vystavit do ofsajdu a postupoval na našeho brankáře úplně sám, s relativním klidem. Honza Soukup si počínal však mazácky a i tento nájezd lapil! Uskákali jsme i sérii rohových kopů a drželi těsné vedení.

Nevím proč (šlo jen o kosmetickou úpravu bodového rozdílu v tabulce), ale zápas byl hodně vyhrocený. Již v první půli jsem musel třikrát na hrací plochu a ošetřoval jsem dva naše hráče (rozbitý nos Míry Rotta, achilovku stejného hráče a kotník Štefana Jungmanna). Zatímco my jsme byli potrestáni jednou žlutou kartou, tak některé brutální zákroky domácích se obešly bez karetní domluvy. My jsme měli ještě dva náznaky rychlých protiútoků, ale finálka nám nevyšla. Další gól už v první půli nepadl a do kabin jsme šli s těsným vedením. 

Hosté zvládli koncovku i přes vyloučení

Hráči si sáhli však hodně do svých současných sil a moc jsem nevěřil, že druhou půli můžeme vedení udržet. Jak skvěle začal první poločas, tak špatně začal ten druhý. Ve 48. minutě získal v našem vápně míč Marek Kaucký a vyvážel ho ven, bohužel byl zezadu dohrán Hovězákem a to tak nešťastně, že si klepl rukou o míč. Všichni jsme mysleli, že se píská faul na našeho hráče, ale rozhodčí tento kontakt neviděl a pískala se penalta! Exekuce se ujal Ondřej Jurko, a i když moc nechybělo, tak konečně Soukupa šťastně překonal, 1:1!

Od této chvíle se hrálo prakticky jen na naší polovině. Náš výborný brankář, ale měl ještě svůj nadstandardní den. My jsme se dostali k ojedinělému výpadu, ale Marek Kaucký si nenavedl ideálně míč a branku domácích netrefil. V 52. minutě fauloval dost nevybíravým způsobem domácího útočníka Martin Samko a po zásluze viděl žlutou kartu. To byl jeden z klíčových momentů zápasu. Sice jsme standardku přestáli a míč odvrátili, ale pohroma přišla o šest minut později. Na polovině hřiště fauloval zezadu domácího záložníka Patrik Zmeškal a očekávali jsme, že bude také právem „odměněn“. Jenže domácí hráč pokračoval v krkolomném pohybu směrem vpřed, po pěti metrech narazil do Martina Samka, který mu čistě vypíchl míč a rozhodčí hru správně přerušil. Rozhodčí i správně sáhl do kapsy a vytáhl žlutou kartu, ale tu k překvapení snad všech ukázal právě Samkovi. Protože viděl tuto kartičku podruhé během chvíle, bylo jasné, že se podívá i na barvu červenou!

Čekala nás tedy víc jak půlhodina o deseti hráčích v poli a již jsme byli značně vyčerpáni. Bohužel se hráči cítili frustrovaní, a ne vždy jsme řešili vše fotbalově. Docházelo čím dál častěji, k záludným zákrokům (z obou stran) a my stále více debatovali. Domácí borci měli najedenou více prostoru, do obrany se zatáhli naši zdravotně indisponovaní hráči a byla otázka času, kdy nám to začne padat do sítě. Jedna standardka Jiřího Valtra a břevno! Další odraz od konstrukce následoval téměř vzápětí. Měli jsme neskutečné štěstí a v bráně skvělého Soukupa! Ten přiváděl domácí borce k šílenství a to doslova! Nejblíže vedoucí brance byli domácí po dalším břevnu a dorazu Valtra. To co předvedl při dorážce náš brankář, jsem však asi ještě neviděl a domácí střelec také ne! V 77. minutě jsme se výjimečně podívali na půlku soupeře a rozhodčí odpískal faul na Milana Kotouče. Volného přímého kopu cca z 25 metrů se ujal Míra Rott. Brankář čekal asi spíše centr, ale náš hráč se rozhodl branku ohrozit přímo. Robert Pečonka v domácí brance přesto stihl krásně zareagovat a střelu vytáhl na tyč, odtud se však míč odrazil a dobíhající Sláva Jellúš ho dorval pod břevno, 1:2!

Zbývalo ještě hodně času a emoce propukly naplno. Na trávníku se po zbytek zápasu jiskřilo více, než bylo zdrávo. S vypětím zbytku sil, velkou dávkou štěstí a umu našeho brankáře jsme těsné vítězství uhájili. Tento výsledek byl pro mě i všechny zúčastněné velikým překvapením, ale i takové zápasy se hrají. Bohužel ani závěrečný hvizd emoce nezabrzdil a zápas bude mít ještě dohru u DK!