Řekněte nám o sobě něco..
Jsem z Brna, žiju tu celý život. Mám ženu, 2 děti. Doufám, že se roční syn "potatí" a bude mít rád fotbal i když na to je ještě brzo (smích). Jinak fotbal hraju od šesti let. Začal jsem v Bystrci, většinou jsem hrával v Brně, občas kousek od Brna. V Rakousku jsem strávil 4 roky. Zdraví už není takové jako dřív, už jsem měl pár zranění. I teď v posledním zápase bych asi ještě neměl nastoupit, ale bohužel je nás teď málo. Máme hodně zraněných nebo nemocných.
I přes Váš skvělý výkon na hřišti Veselí jste prohráli. Co chybělo tomu, abyste bodovali?
Asi jsme se měli víc tlačit do brány, do zakončení. Moc jsme brankáře domácích nezaměstnali. 1. poločas jsme hráli docela dobře, měli jsme šance. V poločase jsme si řekli, že je to hratelné, že to můžeme otočit. Kluci z Veselí jsou mladí, běhaví. Možná ve výsledku to vítězství chtěli o něco víc. Nám v týdnu vypadlo vlivem nemoci několik lidí, tak netrénovali a ke konci zápasu už nám chyběli síly. Otevřeli jsme hru a soupeř nám dal druhý gól.
Máte před zápasem nějaký rituál?
Spíše se snažím soustředit na zápas. Vstoupím na hřiště pravou nohou. Před úvodním hvizdem si nohama a rukama poklepu tyčky a břevno, ošahám si branku. Jinak nic speciálního nemám, že bych něco nosil nebo dělal jinak než ostatní.
Vy hrajete i futsal, že?
Hraju všechny formy fotbalu. Takže futsal, malou kopanou. Asi od 16 let. Hrával jsem divizi v Blansku. Teď jsem po čtyřleté pauze začal znovu. Ale už to není ono, člověka už bolí klouby, kolena, kotníky. (usmívá se)