Kdo si stoupne do branky, nemůže být normální, říká s úsměvem Josef Špička

Dlouhodobě nás trápí produktivita. Nemůžeme vyhrávat každý zápas, když z dvaceti střel skoro ani netrefíme branku. Proti Kněževsi tomu bylo stejně, navíc soupeř si to zkušeně odbránil. Možná chybělo trochu štěstíčka, škoda odmávaného ofsajdu. Na videu bylo vidět, že se pískat nemělo, na to se ale vymlouvat nemůžeme. Nic to nemění na tom, že jsme neproměnili hromadu šancí. Za remizu si můžeme sami.

Je to škoda, mrzí nás to, zápas jsme měli vyhrát. Myslím, že tenhle ročník okresního přeboru je a bude hodně vyrovnaný, každá výhra je a bude důležitá.

Určitě se nám naše pozice v soutěži líbila, hráli jsme možná s větším sebevědomím a klidem. Myslím, že to bylo vidět i na našich výkonech. Každopádně po remizovém zápase se nic nemění. V Lužné máme super partu a dobrá nálada panovala, i když se nedařilo.

Do konce sezóny zbývá ještě hodně zápasů, tabulka se může ještě hodně zamotat. Každopádně jestli na to budeme mít a skončíme na prvním místě, tak nebudu proti. Určitě bychom to ale museli se všemi pořádně probrat, aby to nedopadlo jako naše poslední působení v I.B třídě (smích).

Na Mšecké Žehrovice jsem hodně zvědavý, vlastně je uvidím úplně poprvé, takže nevím, co očekávat. Určitě to bude jeden z nejsilnějších soupeřů, na které narazíme. Hodně bude záležet na tom, jak se sejdeme. To nic nemění na tom, že do zápasu půjdeme jako do všech ostatních, pro tři body! Příprava na zápas bude na trenérovi, ten nám zatím tréninkový plán neprozradil (smích).

Ano, srazili jsme se v hlavičkovém souboji, byl jsem také chvíli otřesen, takže vlastně ani pořádně nevím, co se tam dělo. Pan rozhodčí po celý zápas udivoval svými rozhodnutími. Myslím, že neublížil žádné straně víc, ale zápas se mu nepovedl. To, co se dělo po závěrečném hvizdu, by se za mě dít určitě nemělo, ale to musí posoudit někdo jiný.

Za mě je těch faktorů víc. Určitě se nám podařilo senzačně posílit. Velmi důležití jsou i naši kluci z dorostu, kteří nám chodí pomáhat a myslím, že u nás roste super budoucnost. Klukům se daří i v jejich soutěži, kde jsou myslím také na prvním místě bez jediné porážky. Dalším faktorem je, že se chodí trénovat, až na pár vyjímek (smích). Nemůžu zapomenout na super práci našeho trenéra Adama Špičky, ten nezapomíná na tu část fotbalovou ani večerní (smích). Myslím, že nás fotbal baví, sešli jsme se parta kamarádů a to bylo na našich zápasech vidět.

První krůčky jsem udělal u nás na hřišti v Lužné. Na fotbal jsem chodil s rodiči fandit bráchovi nebo chlapům. Byla otázka času než do toho taky kopnu. Po pár trénincích v Lužné jsem to šel zkusit na Tatran, kde jsem byl spíše do počtu a fotbal mě tam nenaplňoval, tak jsem na nějaký čas skončil. Zkusil jsem rozjet hudební kariéru jako kytarista, jenomže Jimi Hendrix ze mě taky nebyl a tak jsem hudební kariéru vzdal (smích). Spolužáci a kamarádi stále chodili na fotbal do Lužné, tak jsem poputoval na hostování z Tatranu právě do Lužné, kde se nám pod Péťou Ambrůžkem a Staňkem dařilo, vykopali jsme vyšší soutěže jak v žácích, tak v dorostu. Během těchto let jsme se s Tatranem dohodli na přestupu do Lužné. V dorostu se mi ozval Tatran, jestli bych si nechtěl zahrát. Myslím, že v tu dobu hráli krajský přebor, tak jsme se ještě dohodli na střídavém startu. Takhle jsem odehrál myslím sezónu, tolikrát dva zápasy za víkend, trénink skoro každý den, tak jsem zůstal už jen v Lužné, kde mě začal trenér Kůrka stavět za A-tým.

Na všechny naše úspěchy v Lužné v mládeži. Byli jsme kluci, co se znali od školky a šlapalo to. Dále určitě nemůžu zapomenout na naši postupovou sezónu pod Tomášem Pavlíčkem. Poslední zápas s Kněževsí a následné oslavy, to byl hodně silný zážitek. No a nejhorší zážitek asi naše působení v I.B třídě, kde se nám vůbec nedařilo. Nemohu ale říct, že bych na to chtěl zapomenout. Jsem rád, že jsme si to zkusili. Byla škoda, že nás opustil náš kanonýr Poky a měli jsme tolikrát hrozný problém slepit základní jedenáctku.

Nejbližší je mi určitě střední defenzivní záložník. „Dej mě na Gattusa,“ říkám rád trenérovi. Ale už jsem si zvykl, že spíše lepím díry v sestavě a ve středu máme přetlak. Jediné místo, kde jsem nenastoupil a kde asi ani nastoupit nechci, je brankář. Omlouvám se všem brankářům, kteří to čtou, ale jak se říká, kdo si tam stoupne, nemůže být normální (smích).

Radek Pokorný (smích). Mám rád spoustu fotbalistů, třeba jsem zmiňoval Gennara Gattusa. A koho nemůžu vystát? Někdo takový se asi nenajde, možná mi poslední dobou leží v žaludku Kylian Mbappé a jeho hvězdné ego.

Ve Fortuna lize nefandím nikomu, zápasy ale sleduji a většinou fandím outsiderům. Českým klubům fandím hlavně v evropských pohárech. Na evropské scéně bych jmenoval mé tři oblíbené kluby. První hodně netradiční je Stoke City, který hraje Championship, druhou nejvyšší anglickou soutěž. Bohužel na postup to stále nevypadá (smích). Druhý klub je FC Barcelona, která konečně vypadá zase dobře, snad se ji podaří prolomit smůlu z Ligy mistrů. A třetí AC Milan, který minulou sezonu získal po dlouhých letech titul.

Fandit budu asi Argentině, hrozně to přeju Messimu, za mě nejlepšímu hráči všech dob. Myslím, že vyhraje Brazílie, která má neskutečný tým. Vyhoří nejspíš Anglie, která nehraje dobře. A černým koněm by mohlo být Nizozemsko, jestli se dá za černého koně považovat.

Bude to přehlídka toho nejlepšího, takže těžké vybírat. Určitě budu sledovat Messiho, ale bude vidět spousta hráčů, Neymar, De Bruyne, Ronaldo, Mbappé...

Těch mám spoustu, bohužel to jde někdy těžko všechno do sebe a je těžké najít si na vše čas. Nejvíce volna mi bere určitě fotbal, ať už v televizi nebo tréninky a zápasy, k těm patří i pozápasové posezení u piva s muzikou. Když je čas, tak chodím pomáhat trénovat žáky.