ROZHOVOR S HRÁČEM KOLA - 8.kolo Moravskoslezský | 1.B třída sk. A, 2022-2023

Zdravím, měl jsem silnou podporu od dvou nejmenovaných kamarádů a taky nevlastního syna. (smích) Taky v kabině jsem určitě urval několik hlasů, takže jim donesu do kabiny litr Morgana.

Měl jsem radost, že jsem se po třech zápasech prosadil. Vím, že se ode mě branky očekávají, takže jsem rád, že jsem nyní svou úlohu splnil a stačilo to hlavně na vítězství. K úplné spokojenosti chyběli dvě proměněné šance navíc, které jsem zazdil. (smích)

S Budišovem se nám celkem daří. Sedí nám jako soupeř, jelikož hrají otevřený fotbal. Zápas mohl skončit i větším rozdílem, ale v koncovce jsme několikrát selhali. Naši fanoušci, ale museli odcházet spokojení, protože ve šlágru kola jsme doma vyhráli 4:1, a to se počítá, zkrátka jsme Budišov sfoukli jak svíčku. (úsměv)

Těžko říct, proč jsme byli úvodní minuty zakřiknutí. Je třeba se tomu další zápas vyvarovat, aby nás to nestálo výsledek. Každopádně po čtvrt hodině hry jsme přebrali taktovku hry, a byli lepším týmem a zúročili to dvěma pěknými góly. Asi všechny góly měly svou důležitost, každý z jiného důvodu. Osobně bych vypíchnul gól na 2:0 od Dinka (Dean Gračanin) ,který tomu možná ještě dnes nevěří, jak to trefil do víka. (smích) Měl by se ale naučit slavit góly, jeho reakce jsou famózní. (smích)

První branka šla po kombinaci mě, Hendi (Radek Hendrych) a Hanyse (Jan Král), který zatáhl balon do šestnáctky a našel mě volného na malém vápně a já uklízel do prázdné, tenhle gól byl z 80 procent jeho. Druhý gól padnul po pěkném pasu za obranu od Hendi, a já z prvního odrazu oblíbeně přehazoval gólmana z šestnáctky.

Mohl jsem těch branek mít více určitě, ale 7 beru je to v průměru gól na zápas, což jde. (úsměv) Loni jsem dal 22 branek, tak uvidíme letos. Trenérovi jsem před sezonou slíbil 20 branek a 10 nahrávek, tak když to splním, budu spokojený. On mě potom musí pozvat na nejdražší rum, co v Radegastovně mají. (smích)

Tady odvedl dobrou práci náš boss Michal Gavenda. (úsměv) Přišlo 5 posil do základní sestavy, a tím pádem se obraz hry úplně změnil a síla týmu také. Další věc je, že se začalo trénovat více, a byla dobrá letní příprava, kdy nám dva týdny pomáhal můj bratr, jako kondiční trenér a myslím, že to jde na nás stále vidět a soupeře uběháme. Máme ambice nějaké, tak uvidíme, zda je naplníme.

Hodně šancí mi připraví Hanys Král určitě, potom rád hraji i s Henďou. Rozumím si s těmi staršími, kde už taky patřím bohužel. (úsměv) Rád se ale bavím i s mladými a zajdu s nimi na pivko nebo do akce. Je důležité, aby kabina nebyla rozdělená na staré a mladé. Kdybych měl ale ze současného týmu někoho jmenovat tak nejvíce se bavím s Košim (Patrik Košárek) a Bloudou (Jan Obludník), ale všichni kluci jsou v pohodě. Kabina je dobrá takhle a funguje a bude ještě lépe snad po nových návrzích. (smích)

Chytal jsem od 6 do 21 let. Zachytal jsem si v dorostu v Opavě nebo v Olomouci: V mužích potom krajský přebor v Rýmařově, ale potom přišlo lehčí zranění, kdy jsem v zimní přípravě nemohl chytat, trenér si přivedl druhého gólmana, a my se na jaře měli střídat po dvou zápasech, ale já chtěl chytat pořád. Odešel jsem s tím, že už chytat nebudu a chci hrát v útoku. Žil jsem už nějakou dobu v Opavě a našel si angažmá v Jakartovicích, kde pár let bylo hezkých a rád na ně vzpomínám. (úsměv) Měl jsem ale odejít dříve a vyslyšet nabídky, co jsem pravidelně dostával. Nakonec jsem se rozhodl jít do Slavkova za Tomášem Rubým, který mě trénoval právě v Jakartovicích, a jsem rád, že jsem tak učinil a jsem zde spokojený, jak fotbalově, tak lidsky. Do brány návrat neplánuji určitě, naposledy jsem chytal loni na podzim 20 minut v Budišově a stačilo zase doufám na dlouho. (smích)

Snažím se ji zvládat, jak nejlépe umím. Věřím, že jsem dobrý táta. Věnuji se ji, jak jen můžu a jsou to krásné chvíle pro mě, na které si člověk zvykne rád a hned. (úsměv) Jsem strašně rád, že máme s Luckou, naší dceru Emmu. Do fotbalu ji tlačit nebudu, alespoň budeme mít hezčí vztah a bude mít ode mě klid. (úsměv)

Dlouho mi to trvalo, než jsem se s tím vším sžil. Ale nakonec si myslím, že to zvládám. Kluci hrají oba fotbal, tak máme něco společného, a jsou už velcí, jeden má 15, druhý bude mít 17. Dvojčata jsou v první třídě, ale jsou v pohodě. Je tady živo, hlavně ten náš malý čert to tady řídí. (smích)

Nikdo nemá v okrese více startů než Hugo Marek Poštulka, jakartovický Zinedine Zidane, legenda okresu ve fotbale, v barech a ložnicích. (smích)