Gratuluji k výhře o hráče kola. Jak jste byl spokojen se svým výkonem?
Děkuji. Spokojený jsem byl, hrálo se mi dobře. Dařilo se mi ve hře 1 na 1, taky jsem přesně centroval a se spoluhráči jsme hezky kombinovali.
Tentokrát prý jste si podle slov trenéra plnil dobře i obranné povinnosti. Takže našel byste na něm nějakou mouchu?
Často hrajeme systémem, kdy se jakožto krajní záložník stávám i částečně krajním obráncem, takže mi ani nic jiného nezbývá. Nikdy jsem nebyl zvyklý se nějak extra vracet, ale troufnu si říct, že je to zápas od zápasu lepší. Jedinou mouchou byla neproměněná šance ve druhém poločasu, kdy se stačilo brankáře jen zeptat, kam to chce. Z 10 metrů jsem branku ovšem přestřelil.
Trenér vám něco po zápase vytkl? A jak byl spokojený s plněním taktických pokynů?
O poločase nás chválil, byl spokojený a neměl prakticky co vytknout. Kdyby hodnotil i druhý poločas, tak už by tak spokojený určitě nebyl. Soupeř na nás vletěl a držel více míč. Do nějakých větších šancí se ale i tak nedostával. Trenér byl naštvaný, že jsme neudrželi čisté konto. To se ale udržuje blbě, když v kase stoji popelnice Víťa Jaroš. (směje se)
Soupeř vás něčím zaskočil? A co myslíte, že nakonec rozhodlo o vaší výhře?
Nemohl nás zaskočit prakticky ničím, protože trenér nám před zápasem do detailu popsal každého štítinského hráče. Dozvěděli jsme se o všech, čím se živí, co rádi snídají, a ve kterém roce je učil matiku na ZŠ Štítina.
Jaký to byl vlastně zápas? A jaký byl jeho průběh?
Vstoupili jsme do něho velmi aktivně, byli jsme hodně na míči. To jsme přetavili v brzký gól ve 12. minutě. Pak tam Štítina zahrozila ze standardky a klidně mohla rychle srovnat, což se naštěstí nestalo. Přidali jsme do poločasu ještě dva góly a kontrolovali jsme zápas.
Vsítil jste branku. Jakým způsobem jste jí docílil? Bylo to vaše typická branka?
Dostal jsem balón do levé strany na roh velkého vápna, udělal obránci dlouho kličku do leva a pelášil na branku, v takovém polo skluzu jsem vystřelil na přední tyč a míč skončil v síti. Kdysi jsem takových branek dával více.
Naposledy jsme spolu mluvili, jak jste hrál zá Dobroslavice. Kam poté vedly vaše kroky?
To už je docela doba. Z Dobroslavic jsem šel na dvě sezóny do Píště (Okresní přebor), kde jsme měli našlápnuto na postup, tým se ale během covidu rozpadl a sezóna se tenkrát podle mě ani nedohrála. Poté jsem začal hrát za Bolatice (1. A třída), kdy jsme už ve druhé sezóně postoupili do kraje. A teď kopu v Polomi.
Který vítr vás zavál nakonec do Velké Polomi?
Před dvěma lety jsme se tady s manželkou a dětmi přestěhovali. Razím názor, že hrát se má tam, kde člověk bydlí. Tak nebylo o čem přemýšlet. K oblasti mám vztah od mládí, pocházím z Dobroslavic.
Koukám, že jste hrálo snad všechny soutěže od divize až po trojku. Ve které se vám hrálo nejlépe? A jak byste tyto soutěže zhodnotil?
Jojo, zkusil jsem všechny, to je fakt. Trojka (Dobroslavice) – tam jsem se vyloženě šel bavit fotbalem, úroveň byla nízká a dával jsem spoustu gólů. Okresní přebor (Dobroslavice/Píšť) – asi dost podobné jako trojka, jen tam běhá možná méně pupkáčů. 1. B třída (Velká Polom) – tady už občas narazíte na dobře takticky připravené týmy a nějaké šikovné hráče. 1. A třída – rozdíl oproti béčku je snad jen ve fyzické kondici a širším kádru. Kraj a divize – tady už je rozdíl větší, týmy se skládají z bývalých dobrých hráčů, kteří stále mají co nabídnout, více se trénuje.
Co si matně pamatuji. Tak jste hrával nejvyšší soutěž ve futsale. Jak se pak vyvíjela vaše kariéra v tomto odvětví?
Ano, senzačně jsme s týmem VŠB postoupili do nejvyšší soutěže a jednu sezónu (2018-2019) jsme tam odehráli. Hrát proti týmům jako Sparta, Slavie, Plzeň nebo Chrudim to byl opravdu zážitek. A to i přesto, že jsme dostali ve většině případů pořádný výprask. Na zápas s legendární Chrudimí nikdy nezapomenu, prohráli jsme v jejich vyprodané hale 9:2 a já vstřelil obě naše branky. Po sestupu do druhé ligy jsem z osobních a hlavně časových důvodů skončil. Na futsal už nebyl prostě čas.
V kabině patříte ve 31 letech k nejstarším. Jak se vám hraje s dravým mládím? Mají dneska mladí respekt k matadorům? Berou mladí, když jim předáváte své zkušenosti?
Já, Šmíďák, Gauny (Jan Němec) a Filip Hyrdel jsme všichni třicátníci a pak tam máme hodně mladých šikovných kluků, kteří jsou věkově ještě v dorostu, ale už pravidelně nastupují za muže. Tým je zajímavě namixovaný, to je vždy dobře. Myslím si, že je pryč doba, kdyby si starší hráči vozili po mladých klucích. Jsme tým a máme skvělou partu. Mladí si samozřejmě musí odnosit rozlišky, pití a branky. To k tomu patří a všichni jsme si to zažili. Máme hodně mladých šikovných kluků, kteří jsou věkově ještě v dorostu už, ale pravidelně nastupují za muže. Nechtěl bych ještě zapomenout na Pavla Sztefka, který má přes 40 a patřil k oporám našeho týmu. Rozhodl se ovšem po podzimu skončit. Přeju mu jen to nejlepší!
Musíte se moc udržovat v kondici, abyste mladým stíhal? Nebo to hrajete spíše na své zkušenosti?
Trénujeme dvakrát týdně, ne vždy ale oba tréninky stihnu. Fyzicky mě nejvíce zaměstnávají naši dva malí kluci. Ve svém věku člověk samozřejmě spoléhá i na zkušenosti a snaží se je v zápase co nejlépe prodat. Myslím si, že i tak patřím k nejrychlejším hráčům v našem týmu.
Těšíte se na zimní přestávku? A jak dlouho si chcete od fotbalu odpočinout?
Těším se, že začnou volné rodinné víkendy. Manželka někdy nadává, když mám každý víkend zápas a chtěla by jet někde na prodloužený víkend. Moc dobře ale ví, že chci hrát každý zápas. Když pak ale domu přinesu výplatu, která vyplývá z mého fotbalového kontraktu, tak už necekne. Během pauzy se taky těším na víkendové garáže, které pořádáme s našimi alkoholově závislými sousedy. Příprava začíná někdy v polovině ledna a netěším se vůbec, bude to bolet. Trenér nám umí dát zabrat. Hezké svátky všem!