V sobotu jste v Kralovicích prohráli nejtěsnějším možným rozdílem - 1:0. Jak jsi ten zápas viděl?
Velmi vyrovnaný zápas s minimem vyložených šancí. Bohužel Kralovice jednou dobře využili mezeru v naší obraně a potrestali ji. Myslím, ale, že za naší hru jsme si minimálně bod určitě zasloužili.
Ty si hrál na pro tebe neobvyklém postu středního obránce. Jak se ti hrálo a kde hraješ normálně?
Pokud trenér najde odvahu mě poslat na hřiště, tak jdu na pravý kraj obrany. Teď mě zranění a láska k cestování některých z nás dostala až doprostřed. Snažil jsem se si to co nejvíc zjednodušit a nic moc nevymýšlet. Snad jsem ostatní z týmu nezklamal.
Jak jsi reagoval, když ti trenér prozradil, kde budeš hrát?
Věděl jsem to od čtvrtka. Sebevědomě jsem řekl, že to zvládnu a doma pak 3 hodiny bušil hlavou do zdi (směje se) ne vážně - hrál jsem to asi ve všech mládežnických kategoriích a tak jsem věřil, že to s pomocí ostatních nějak zvládnu. Bohužel to k bodům nevedlo.
Za Smíchov hraješ odjakživa. Neměl jsi někdy zaječí úmysly? Nebo dokážeš si sebe vůbec představit v jiném týmu?
Nikdy mě to ani nenapadlo (možná proto, že mě ani nikdy nikdo nechtěl). Ke Smíchovu prostě patřím. Jsou tady skvělý lidi od přípravky až po fanoušky.
Minulou sezónu 1.B třídy jste skončili první a postoupili jste výš. Jak to máš se slavením? Jsi slavící typ nebo se radši držíš v ústraní?
Jednoznačně slavící.. v ústraní mě neudržíš. A my na Smíchově umíme případně pořádně zapít i prohranej zápas.
Kdo za to umí nejvíce vzít?
Bratři Beštové - v hospodě první, v Šumu poslední.
Měl jsi jako malý nějaký fotbalový vzor? Jestli ano, pochytil jsi od něj něco?
Na tohle jsem nikdy moc nebyl. Snažil jsem se pochytit hlavně to, co mi předávali trenéři.