ROZHOVOR S HRÁČEM KOLA - 3.kolo Moravskoslezský | 1.B třída sk. A, 2022-2023

Hlasovali jste pro ty nejlepší hráče v 3. kole a z vašeho hlasování vzešel vítěz! Kdo je tím vítězem? Redakce fotbalunas.cz ho vyzpovídala a rozhovor najdete zde.

 

Hráčem kola se stal Jan Obludník ze Slavkova.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Gratuluji vám k výhře. Čekal jste jí, a kam jí řadíte ve svých fotbalových úspěších?
V první řadě bych chtěl poděkovat svým spoluhráčům a kamarádům, kteří pro mě hlasovali. Udělali mi velkou radost. Momentálně procházím hodně složitým životním obdobím, takže právě fotbal, práce a především můj úžasný syn Adámek mě drží nad vodou. Jinak kam tenhle úspěch řadím? Ukázalo mi to, že asi ještě nepatřím do starého železa a snad se ještě můžu měřit s mnohem mladšími hráči. (úsměv)
Nominaci jste získal za svůj výkon proti Krásným Loučkám. Jak jste byl sám spokojen? A dalo by se něco na něm vytknout?
Chyby se vždycky najdou. Já jsem byl hlavně spokojený s celou defenzivou, protože předtím v Hlavnici jsme v bránění propadli. Mně osobně úvodní soutěžní kolo vůbec nevyšlo a od trenéra Rubého jsem to pořádně schytal. Ten řev z lavičky byl snad slyšet až ve Slavkově. (smích) Teď jsem naštěstí podal mnohem kvalitnější výkon. Pomohlo mi pohárové utkání se Slavií Opava, ve které jsme také zvítězili. Zvedl jsem si zase sebevědomí a do zápasu s Krásnými Loučkami jsem nastoupil mnohem klidnější.
Krásné Loučky jste porazili o tři branky. Jaký to byl zápas? A čím vás soupeř nejvíce potrápil?
Ze zápasu jsem měl trošku obavy, protože Krásné Loučky mají velice kvalitní mužstvo. Je tam spousta kluků, kteří předtím působili v Krnově anebo Břidličné. V prvním poločase se to projevilo, protože hosté nám skoro nepůjčili balon. Přehrávali nás především ve středu zálohy. Naštěstí hráli pouze po šestnáctky a nic nevytěžili ani ze standardních situací. Nám hodně pomohl vedoucí gól a především poločasové střídání. Dinko Gračanin se posunul do středové formace a výborně sbíral odražené balon. Na křídle měl pro změnu velkou chuť uzdravený Justin Schneider. Na začátku druhé půle jsme navíc přidali další dvě branky a Krásné Loučky odpadly.
Oproti minulému zápasu v Hlavnici jste podal výkon o sto procent lepší. Moc vás vyhecovala kritika trenéra Rubého při minulém zápasu?
Náš trenér je hodně emotivní. Upřímně jsem nečekal, že na mě takhle vystartuje, protože většinou „fénuje“ pouze naše mlaďochy anebo své „oblíbence“. (smích) V tom utkání proti Hlavnici mi to moc nepomohlo, protože jsem potom hrál ještě hůře. Ale měl důvod mě seřvat, protože jsem řešil některé situace moc složitě. Teď jsem hrál jednodušeji, na hřišti jako obvykle nechal všechno a výsledek se dostavil. (úsměv) Snad mi forma ještě pár týdnů vydrží.
Příště hrajete proti bruntálskému béčku, které zatím střílí góly jak na běžícím páse. Na kterého hráče si budete muset dát pozor? A jakou taktiku v neděli budete chtít Bruntál zaskočit?
My se na soupeře moc neohlížíme, když se soustředíme hlavně sami na sebe. Ale náš herní styl nebudu prozrazovat, aby se na nás soupeř nepřipravil. (úsměv) Bruntál vkročil do nové sezony perfektně, tak snad mu trošku přistřihneme křidýlka. Jsou to vesměs mladí kluci, kteří hrají dost útočně. Myslím si, že by fanoušci mohli vidět velice zajímavý fotbal. Pevně doufám, že s vítěznou tečkou pro Slavkov.
Dva zápasy a šest bodů. Oproti jarní sezóně, kdy se vám moc nedařilo, tak je to dobrý vstup do té nové. Jaké ambice máte pro tuto sezónu?
Nebudu se za nic schovávat. Rádi bychom se rvali o postup. V létě jsme kvalitně doplnili mužstvo, takže máme ty nejvyšší ambice. Začátek sezony hodnotím kladně, ale určitě se ještě zlepšíme. Zatím totiž nedokážeme předvádět optimální výkon po celých devadesát minut. Proti Hlavnici nám vyšel první poločas, teď s Krásnými Loučkami jsme zabrali až po přestávce.
Jaké posily přišly do vašeho týmu před sezónou? A jak zapadly do týmu?
V tomto směru odvedl výbornou práci náš předseda Michal Gavenda. Společně s trenérem Rubým přivedl pět nových hráčů, kteří výborně zapadli do kabiny, a hlavně se většina z nich okamžitě zařadila do základní sestavy. Defenzivu jsme vyztužili Heinzkem a Glogou z Hlavnice. Pitris Heinzke mi dělá parťáka na stoperovi. Není sice tolik soubojový, ale když už propadnu v souboji, tak je schopný to uhasit a také má velmi konstruktivní rozehrávka. Patrik Gloga je poctivý hráč, který je navíc dostatečně univerzální, takže může nastoupit na více postech. Na kraji zálohy létá náš sprinter Lukáš Kunc, který přišel z Dolních Životic. Doslova mě prosil, abychom ho angažovali, tak jsme se nad ním slitovali. (smích) A on nám to splácí perfektními výkony. Jsem taky hodně rád, že se k nám vrátili Radek Hendrych z Hradce nad Moravicí a Honza Král z Kobeřic. Henďas měl skvělou přípravu, takže je velká škoda, že se hned v prvním kole nechal po boxerské vložce vyloučit a ještě mu běží trest. No a co říct k Hanyskovi Královi. Ten, když si vezme balon, tak mu ho v I. B třídě nikdo nevezme. Navíc dává hodně gólů. Jen by se měl konečně naučit bránit. (smích)
Táhne vám skoro na čtyřicet. Jak dlouho ještě hodláte hrát? A jak si udržujete fyzickou kondici?
Já říkám před každou sezonou, že je to ta poslední. (smích) Ale teď vážně. Po jarní části soutěže jsem přemýšlel o tom, že skončím. A kdyby nepřišly zmiňované posily, tak to asi udělám. Protože jsem nehlasoval pro I. B třídu kvůli tomu, abych i tady prohrával. Před startem této sezony jsem se ale hodně těšil, protože cítím sílu mužstva a z fotbalu mám zase radost. Otázkou zůstává, jak bych se zachoval při případném postupu. Protože I. A třída je zase trošku vyšší level a mě skutečně táhne na čtyřicítku…A jak si udržuju fyzičku? Pohybem a posilováním. (úsměv) Během léta jsme navíc ve Slavkově pořádně makali, dokonce nás měl na starost kondiční trenér Martin Urban. V tomto směru se cítím nejlépe za poslední roky. Teď jen vydržet bez zranění.
Jaké to je velet hráčům, kteří jsou ve své většině mladší o deset a víc let? Jak s nimi vycházíte? A jak je to těžké těmto mladíkům fyzicky stačit?
Já to beru tak, že s nimi v kabině vždycky o minimálně deset let omládnu. (úsměv) Dneska jsou mladí kluci dost oprsklí a některým člověk nemůže ani nic říct, aby se náhodou neurazili, ale s nikým nemám problém. Dokonce si občas nechají i poradit. (smích) Jen tu životosprávu by někteří mohli vylepšit, ale nebýval jsem jiný. (smích) Myslím si, že ve Slavkově teď máme velice solidní partu. Třeba hned v pátek společně zapijeme moje vítězství v této anketě. (úsměv)
Řekněte nám něco víc o sobě. Jak jste se k fotbalu dostal? Kterými kluby jste prošel? Co děláte v soukromí? Jaké máte koníčky?
Fotbal hraju už více než třicet let. Vždycky jsem ho miloval, takže se mi jednou bude těžce opouštět. V mládežnických kategoriích jsem nastupoval za Slezský FC Opava, ale upřímně jsem nikdy neměl takovou kvalitu, abych se fotbalem živil. V devatenácti letech jsem přestoupil do Slavkova, kde už patřím k takovým inventářům. (smích) Nějaké nabídky se objevily, ale zůstal jsem věrný svému milovanému klubu. Jinak s fotbalem je spojená i moje profese, protože pracuji jako sportovní redaktor. Ve volném čase se snažím co nejvíce věnovat synovi Adamovi.
Máte skoro sedmiletého syna. Vedete ho také ve fotbalu? A půjde ve vašich šlépějích, nebo kdyby chtěl dělat jiný sport, tak mu bránit nebudete?
Vypadá to, že nějaké geny zdědil. (úsměv) Stejně jako já hraje za Slavkov, když v létě skončil ve fotbalové školičce a teď začne nastupovat za mladší přípravku. Fotbal ho hodně baví. Když jsme spolu, tak kopání do balonu málokdy vynecháme. Zkouší různé kličky a fintičky. V tomhle se mi ale moc nepodobá, já se to vždycky snažil urvat silou. (smích) Na Adámka jsem pyšný. Je super ho na tréninku a při zápasech sledovat. Bylo by fajn, kdyby u fotbalu vydržel, ale kdyby si pak zvolil jiný sport, tak mu nadávat nebudu. Hlavně, aby se hýbal.
Na jakém postu nejraději hrajete? Jaký je váš nejlepší, a naopak nejhorší zážitek spjatý s fotbalem?
Teď už mi plně vyhovuje pozice stopera, ale je pravda, že někdy mě to táhne dopředu. (úsměv) Před koncem kariéry bych ještě chtěl vstřelit gól, nejlépe hlavou, což se mi dosud nepodařilo. (smích) V minulosti jsem si vyzkoušel prakticky všechny posty, když jsem začínal v útoku a postupně jsem se posouval dozadu. Prostě nemáš fleka, hraješ beka. (úsměv) Nejhorší moment nastal v Bolaticích, kde jsem si utrhl achilovku. Nejlepší snad ještě přijde. (úsměv)

Autor: Tomáš Holata

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.